Planeta B

kapitola 4

No ten vzkaz měl dát najevo to, že už jsem dávno doma. Já mám ale plán se v laboratoři ještě chvíli zdržet.

,,Ahoj Luku, pustíš mě do sekce C3. Úplně jsem zapomněla na jeden úkol, který mi dal Lockwood. Teď šel na oběd a už mě pustil domů, protože jsem mu řekla, že mám všechno hotový. Prosím, pustíš mě tam, ať to můžu dodělat?

,,No neměl bych, ale tak běž. Ale pospěš si, dobře?'' usmál se a otevřel dveře.

,,Zachránil si mi život. Děkuju. '' byla jsem si jistá, že Luk nebude překážka. Už od prvního dne na mě neustále dělá oči a flirtuje se mnou. Pokusil se mě už i pozvat na rande, ale byl vyrušen a už se k tomu podruhé asi neodvážil.

No abyste pochopili můj plán. V těch papírech z trezoru je mapa laboratoře a růžově je vyznačen bloc C3. Proto si myslím, že to, co skrývá Lockwood je přesně tam.

No hlavně, aby mě tady nikdo neviděl.

Jdu dlouhou chodbou plnou svítících malých světýlek. Vypadá to tady fakt jak v nějaký příšerný laboratoři, kde dělají pokusy na lidech. Jestli znáte seriál Stranger things tak mi z části připomíná tu laboratoř, ve který byla El a taky film Labyrint ve kterém byl sektor, ze kterého utíkal Thomas a ostatní.

Doufám, že aspoň někteří z vás už ví, jak si mají tuhle laboratoř představit.

Sakra! Někdo jde.

Rychle jsem se schovala do nějakého skladu různých ředidel a čistících prostředků.

Hlídač otevřel dveře a šel přímo vedle stojanu pod kterým jsem se schovala. Shodila jsem lahev s mýdlem a hlídač se do místnosti vrátil. Byla jsem si jistá, že teď mě najde a vyhodí mě. Nebo v horším případě mě zavřou a budu jedna z lidí na kterých se budou dělat ty pokusy.

Ale nic se nestalo. Hlídač mě nenašel a po nějakým čase jsem ze skladu vylezla a pokračovala v cestě. Už mi zbývala jedna zatáčka a konečně jsem viděla ty dveře. Z kapsy jsem vytáhla klíč, ale když jsem dveře otevřela najednou jsem uslyšela alarm.

Sakra! Sakra!

Uviděla jsem tu krabičku s číslicemi, na kterou jsem měla naťukat kód, abych alarm vypla. Ten kód jsem samozřejmě nevěděla. Začala jsem hledat v těch fotkách, ale na žádném papíru žádný kód nebyl napsaný.

Pak jsem ale uviděla na zemi spadanou omítku a vzpomněla jsem si na scénu z nějaké filmu. Omítku jsem vzala do rukou a foukla jí na tu krabičku. Na číslicích, které patří do hesla omítka zůstala, takže jsem měla možnosti, který kód to může být.

Ale sakra! Nemám už tolik času. Najedou jsem uslyšela pípnutí výtahu a několik osob, kteří se řítí přímo ke mně.

Konečně jsem ten alarm zastavila. Ano!

No ale co teď?! Oni už ví, že tady někdo je.

Rychle jsem běžela za roh a tam se schovala a ani nedýchala.

Když jsem zaběhla za roh a opřela se o zeď přímo přede mnou byly obrovské dveře, které měli kulatý tvar. Byli mohutné a vypadali jako dveře od rakety. Netušila jsem, co by za nimi mohlo být, ale už teď jsem věděla, že omítka na vyřešení tohohle stačit nebude.

,,Je aha, to jste vy. Promiňte, že jsme sem tak vpadli, ale alarm byl zapnutý příliš dlouho. Mysleli jsme, že se sem někdo vloupal. '' najednou začal mluvit jeden z hlídačů.

,,V pořádku. Jsem rád, že tu mám lidi, na které se může spolehnout, ale teď se vraťte ke své práci.

Ani jsem nemukla. Kolena se mi klepala a já myslela, že se každou chvíli svalím k zemi.

Zavřela jsem oči a najednou mě někdo přimáčkl ke zdi.

Byl to Dian Lockwood, můj šéf. Naše rty byli jen pár centimetrů od sebe. Držel mě pevně za pas a já se ho chytla za paži. Z těží jsem mohla popadnout dech. Díval se mi hluboko do očí, ale neviděla jsem v nich hněv. Spíše obdiv.

,,Věděl jsem, že na to přijdeš. Věřil jsem ti. Ale že to stihneš ani ne za tři dny. Na začátku jsem si nemyslel, že budeš až takhle dobrá. '' zašeptal mi do otevřených úst.

,,Promiňte, vůbec vám nerozumím. '' vydechla jsem a sklonila zrak.

,,Myslíš si, že jsem takový hlupák, který si nedává pozor na své věci. Že jsem člověk, který někoho nechá ve své kanceláři úplně sám, když tam má trezor s věcmi, které mohou změnit celý svět. '' chytl mě pevněji a jeho pohled se prohloubil.

,, Pořád vám nerozumím. '' nemohla jsem se ani pohnout. Jeho stisk mě to nedovolil.

,,Byl to test Mayo. A ty jsi uspěla. Nápady, kterými ses dostala do mého trezoru a vypla ten alarm, byli neuvěřitelně nadčasové. Nikdo z lidí, kteří tento test splnili si nevedli tak dobře jako ty. Nejlepší tento úkol splnil za 14 dní. Ostatní na to potřebovali měsíce. Ty jsi to zvládla za 3 dny. Nikdy jsem nepoznal člověka jako jsi ty. '' stačil milimetr a naše rty by byli jedno. Neuvěřitelně si mě dostal svojí silou k sobě. Já se cítila v bezpečí a nechtěla jsem, aby mě někdy pustil. Byla jsem jako v transu.

Když mě konečně pustil. Otevřel ty dveře a ukázal mi co za nimi je. Nevěřila jsem vlastním očím.

Lockwood mi vysvětlil, že je to portál. Portál, který mě přenese na tu slavnou, a tak tajnou Planetu B.

Abychom si to dokázali představit, když se ty dveře otevřeli uviděla jsem tu hmotu, která byla v ampulce v jeho trezoru. Byla to želatinová barevná hmota, která vedla, kdo ví kam.

,,Mayo, teď musíš poslouchat. Tento projekt je přísně tajný. Možná z počátku nebudeš věřit, ale je to pravda. Všechny pohádky, sci-fi filmy, fantazie jsou skutečné. Existují portály na přemístění, a právě vidíš jeden před sebou. '' vzal mě za ruku a opět si mě přitáhl k sobě.

,,Mayo, o tomhle ví dohromady čtyři lidi. Ty, já, doktor Williams a profesor Frendhar. Asi ti nemusím říkat, jak moc je tohle tajné a jak velkou roli v tom budeš hrát ty. Samozřejmě pokud budeš mít zájem. ''

,,Tak mluvte, řekněte mi všechno. '' konečně jsem ze sebe vyhrkla.

,,No tady ne. Pojď, vezmu tě na večeři.'' vzal mě za ruku.

Vyškubla jsem se.

,,Nechci na žádnou vaší posranou večeři. Jen mi řekněte, co se tady kurva děje?! Všechny filmy a pohádky jsou najednou pravda? Jakej váš test, kterej jsem splnila? Co je kurva to, co vidím přímo před sebou? Jste blázen vy nebo já?'' zařvala jsem na něho a slzy se mi vyhrkli do očí.

Objal mě a zašeptal, že bude všechno v pořádku. Ať jdu teď jenom s ním. Slíbil mi, že budu v bezpečí.

,,Promiňte, nevím jak vy, ale já rozhodně nechci nadpřirozený portály řešit někde v restauraci uprostřed stovky lidí. '' odsekla jsem.

,,Kdo říká, že jedeme do restaurace. '' když se auto zastavilo, stáli jsem před obřím domem.

Vypadalo to přesně jako dům z mých nejvysněnějších přestav.

,,Ehm.. tady... tady vy bydlíte. '' zeptala jsem se a zakřenila se v obličeji.

,,Ano Mayo, tady bydlím. '' zasmál se a vzal mě za ruku.