V PASTI OSUDU

Část 10

Když Adrien zastavil před domem, Diana seskočila z motorky a bojovně se před něj postavila.

 „Co vás opravňuje k tomu si myslet, že mi můžete poroučet?" 

Adrien povytáhl překvapeně obočí. Zřejmě již zcela vystřízlivěla, protože mu opět začala vykat. No dobře, přistoupí tedy na její hru. 

„Jste moje zaměstnankyně," zavrčel, „bydlíte v mém domě. Mám za vás zodpovědnost, a vzhledem k tomu kým jsem, si nemohu dovolit nechat nic náhodě, slečno Smithová!" postavil se proti ní.

 Měl takový vztek, že by ji nejraději znovu naplácal. Copak si vůbec neuvědomuje nebezpečí, které jí hrozilo? Jistě by ji znásilnili, a vystřídali by se pěkně všichni. Tím si byl jist.

 „Ale to...,že jste mi dal na zadek..." vykoktala rozčileně, „jste přehnal!" 

„Přehnal? Vůbec nemám ten pocit. A udělám to znovu, když budu muset. Dokud se nebudete chovat jako dospělá žena, přebírám za vašeho bratra, odpovědnost za vás," přiklonil se k ní, aby dodal svým slovům váhu, „a dokáži být velmi důsledný a neúnavný, v tom co chci. To mi věřte!"

 Diana zalapala po dechu. Několikrát se zhluboka nadýchla, jakoby chtěla ještě něco říci, ale nakonec pohodila uraženě hlavou, a vběhla do domu.

„Kruci!" zavrčel Adrien a praštil vztekle do sedadla motorky. Pak se otočil a vběhl za ní. Chytil ji ještě pod schody. Přirazil ji ke zdi a uvěznil mezi svými pažemi. Diana sebou zaházela, ale marně. Držel ji pevně.

 „To si kruci neuvědomuješ, co ti hrozilo?!" zavrčel vztekle. Dívajíc se jí do tváře, „pěkně by se na tobě vystřídali, jak na matraci. Až by tě opili, tak by tě jeden po druhém ošukal!" pomalu křičel, jak byl rozčilený. Ta představa, se mu vůbec nelíbila.

 Zřejmě si to teprve nyní uvědomila, protože její odpor, trochu zeslábl. Zadívala se mu do očí a nahlas polkla.

 „Ale..., ale to ti může být jedno." Vydechla. Pokusila se ještě o tento malý odpor. Jeho pronikavé, modré oči zapláli rozčilením. 

„Jedno?! Kdo myslíš, že jsem?!" povzdechl si, „ ano..., jsem boss mafie La Mano Nascosta. Jsem kruci možná někdo, před kterým se všichni třesou a plazí po kolenou, ale nevybral jsem si to. Snažím se žít jako normální člověk. Tak moc, se o to snažím. Ale některé věci, si bohužel musím hlídat. Musím hlídat záda sobě, i každému, kdo má se mnou něco společného. Ano, můj hodinový výdělek je větší, než si většina lidí vydělá za rok, ale věř, že peníze pro mě nic neznamenají. Nevíš o mě nic, Diano! Nic, a přesto mě soudíš, kruci!" Unaveně povolil mírně svoje sevření. 

Dívala se na něj nyní jinak. Zkrotla. Jako kdyby si uvědomila, jak se zachovala. Sklopila zrak, a do očí jí vstoupili slzy. 

„To není pravda," vykoktala a polkla slzu, „nesoudím tě. Já jen..." Vzhlédla k němu. 

Zakroužil s povzdechem v její tváři. Štvala ho. Rozčilovala, ale nedokázal ji odolat. Jen představa, že by se jí něco stalo, ho drtila. Zhluboka se nadechl. 

Zamiloval se, věděl to.

 „Kruci!" zavrčel, a vrhl se na její ústa. Přitiskl ji ještě více svou vahou ke zdi, a Diana mu automaticky vpletla prsty do vlasů. 

Drtil její rty vášnivě. Naléhavě a divoce. Tiskl se na její tělo a hladově ji přejížděl jednou rukou po těle. 

Bylo to poprvé po pěti letech, kdy k sobě nějakou ženu připustil. Kdy po nějaké toužil. A že po ní toužil, to snad musela cítit i ona. Jeho vzrušené, tvrdé mužství, schované pod kalhotami, musela cítit na svém břiše. 

 Pak se od ní zadýchaně odtáhl. Několik dlouhých sekund, si dívali do očí. A když uvolnil jednu ruku, aby jí dal volnost, rozeběhla se nahoru po schodech.