Znáte ten pocit, mít osobnost jak sedmihraná mince, kdy nikdy nevíte co vám padne?
Panna, Orel?
Hlas, styl?
Milý, hrubý?
Je úžasný pocit mít přehled, ale když je neustále na horizontu krabička s páčkou, jenž se stále točí a nevysvětlí, čím určí okamžik změny, tak se člověk zrovna neusadí, nezaměří se na cíl, který mu bude určovat cestu, protože každou chvíli se mi cíl ztratí v mlze, s každým dalším dnem kdy se věci zdají konzistentnější je hrozba změny horší. Potom přijde a vše co jste do té doby viděli, je najednou pryč, vidíte to pouze jako obrázky v dětském hledítku, ve kterém cvaknutím změníte scenérii.
Změní to cíle, ale také city.
Tenhle kluk je dokonalej, ale to je teď, hodím si mincí a najednou nemám zájem o to, aby mne pobavil a ty jeho oči gh, vůbec se mi nelíbí.
To já radši tohohle, je sečtělý, milý s ním já objevím svět. Ale sakra, mince dopadá a já přeci nemám zájem o to, aby mě pořád někde tahal, a ty jeho názory... Kdo se ptal?
No ale tenhle, podívejte na to, konečně někdo komu mám jak pomoct, a nejspíš i opravdu pomáhám, a zároveň se v jeho přítomnosti cítím tak vítaně, co do toho, že má postavu kterou jsem si nevysnil, ale ty jeho rty.
Jenže to už se mince snáší k zemi, dopadá.
To je hrozně fajn, že chce abych byl u něj, ale já chci svůj prostor, a hlavně , jak dlouho jsem se nezasmál, já chci nějakou zábavu a hned, a teď vidím toho kluka, bavil jsem se s ním tak před měsícem, ten vtipnej, jak jsem mohl zapomenout jak pěknej byl?
A v tomhle kolotoči teď žiji, s každou chvíli jiné pohledy jiné názory, jiné přístupy, cíle, chutě.
Povězte mi, taky vás to tak nebaví?
ČTEŠ
headspace mess
PoetryPoems in Czech and in English. In my style from my head. Some are bad some I love. I'll add most of them. They'll be about love. About my mental state. Well, about life.
