with you

2.

Povzdechl si. "Než ti to řeknu, zeptám se tě na jednu věc." Zastavil auto před velkým sídlem a otočil se na mě. "Věříš v nadpřirozeno?"
______________________________________

Udiveně jsem se na něj podívala. Nadpřirozeno? Musela jsem se zasmát. „Co je to za otázku?" Podívala jsem se na něj se smíchem. Ten mě však přešel, když jsem viděla, že se na mě dívá stále s vážným výrazem. Nechápala jsem, proč se mě na to ptá. „Nemám důvod v to věřit, ale ani nevěřit. Kdybych měla nějaký důkaz, tak bych asi věřila." Pokrčila jsem rameny. Nikdy jsem se s ničím nadpřirozeným nesetkala. Samozřejmě nepočítám filmy a různé příběhy. „Dobře." Sklopil na chvíli pohled dolů. „Nebudeme to řešit v autě Sugo. Pojďme dovnitř, ať se chudák může do něčeho obléknout. Potom si k tomu v klidu sedneme." Zarazil ho Jimin, než stihl Suga pokračovat. Ten jen přikývl a vystoupil z auta, aby mi otevřel dveře. „Tak pojď." Usmál se na mě a nabídl mi ruku, kterou jsem s lehkou nejistotou přijala. Byla pravda, že jsem díky tomu, jak jsem i přes to, že bylo zapnuté topení, byla promrzlá, necítila nohy. Asi bych tam opravdu nedošla bez pomoci. Už teď, když stojím, tak cítím, že se mi podlamují kolena. S tichým děkuji, jsem se s nimi vedle sebe vydala k hlavním dveřím.

I přesto, že byla tma, jsem si díky světlům okolo, aspoň trochu mohla prohlédnout dům, kam mě dovezli. Co dům. Zasmála jsem se v duchu. Sídlo. Bylo to tak velké, že tomu nešlo říkat pouze dům. Každopádně bylo nádherné. Až odsud jsem mohla vidět i obrovskou zahradu. Sídlo mělo i obrovskou terasu. Nádhera. Povzdechla jsem si v duchu. Když jsme vešli dovnitř, Jimin si mě za ramena odvedl dlouhou chodbu do nějakého pokoje. Nemusím snad říkat, že i vnitřek sídla vypadal úžasně.

V pokoji mě usadil na postel a šel pro nějaké oblečení. „Bohužel tu nemáme žádné dámské oblečení, tak snad nebude vadit, když ti dáme něco našeho. Aspoň zatím." Usmál se na mě, když se po chvíli vrátil. „Určitě mi to vadit nebude. Budu ráda za cokoli." Pousmála jsem se na něj nazpět. „Super. Tak se můžeš jít vysprchovat, jestli chceš. Ukážu ti koupelnu." Naklonil roztomile hlavu na stranu. Vděčně jsem pokývala na souhlas a zvedla se z postele.

Společně jsme vyšli zpět na chodbu a o pár vteřin později zastavili u dalších dveří. „Takže. Ručníky jsou tady v téhle skříňce, vyber si, jaký chceš." Ukázal mi, jakmile jsme vešli dovnitř. „To samé platí pro šampon, sprcháč. Prostě se chovej, jako doma. Kdybys něco potřebovala, stačí zavolat. Jinak až budeš hotová, tak budeme v obýváku. Neboj, najdeš ho." Mrkl na mě a vyšel z koupelny. Než jsem stihla poděkovat nebo cokoli říct, byla jsem v koupelně sama. Zavřela jsem dveře, ze zvyku zamknula a chvíli jsem přemýšlela, jestli vana nebo sprcha.

Nakonec jsem se rozhodla pro to druhé. I když mi řekl, ať se chovám, jako doma, nechci je nějak otravovat. Pomalu jsem si začala sundávat ten zbytek oblečení, který jsem na sobě měla. Bundu, kterou mi půjčil (zřejmě) Suga, jsem opatrně pověsila na dveře. Ostatní jsem pohodila na zem. Ještě jsem sáhla do skříně pro první ručník, který mi přišel pod ruku, a poté se již odebrala do sprchy. Nastavila jsem teplou vodu a stoupla si pod ní. Cítila jsem, jak se mé tělo uvolňuje. Voda, která po mě stékala, ze mě smývala všechen stres. Dotyky těch tří mužů, které jsem na sobě stále cítila. Ještě teď když jsem si na to vzpomněla, se mi udělalo špatně.

Po chvíli jsem sáhla po šamponu a začala si umývat své rudé vlasy, které mi již sahaly po ramena. Snažila jsem se to urychlit, abych tam nebyla tak dlouho. Přeci jen jsem nebyla u sebe doma, abych tu strávila hodinu.

Po pár minutách jsem vyšla ze sprchy. Cítila jsem se úžasně. Lze říct, jako nová. Až teď jsem se podívala, co mi vlastně Jimin vybral na sebe. Dostala jsem bílé, volné tričko s krátkým rukávem a šedé tepláky. K mému překvapení jsem tam našla i černé boxerky. Pak jsem si, ale vzpomněla, že říkal, že tu nemají žádné oblečení pro ženy, takže to vlastně není překvapující.