with you

4.

„Děkuji." Vydechla jsem, přičemž se mi podlomila kolena. Okamžitě mě zachytil a vzal do náruče. „Teď se trochu prospíš." Řekl a rozešel se semnou pryč. Kam jsem už neviděla, jelikož se mi zatmělo před očima a já omdlela.

______________________________________

Pomalu jsem otevřela oči, které jsem vzápětí musela znovu zavřít, protože mě oslepilo prudké světlo. Po pár vteřinách jsem je opatrně opět otevřela a začala si zvykat. 

Začala jsem se rozhlížet okolo sebe. Byla jsem zmatená, jelikož místnost, ve které jsem se nacházela, pro mě byla cizí. Jak jsem se sem dostala? Nemohla jsem se na nic vzpomenout. Snažila jsem se vybavit si, co se vlastně dělo.

Věděla jsem, že mě z baru, na cestě domů, sledovali tři chlapi. Vím, že jsem do někoho při útěku vrazila. Ale do koho? Vzali mě do auta a někam odvezli... Ale kam?

V mysli se mi objevil obraz rudých očí. Očí člověka, který mě zachránil. To jsem věděla jistě. Ale jak se jmenuje? Co je zač? Usilovně jsem se snažila si vzpomenout.

Leknutím jsem nadskočila, když se dveře od pokoje začaly otevírat, což mě vyrušilo z přemýšlení. Když jsem se pozorně podívala na osobu, stojící ve dveřích, vybavila se mi tvář, která se mi před chvílí objevila v mysli.

To je on. Pomyslela jsem si. „Nepamatuješ si snad mé jméno drahá?" Ušklíbl se na mě. „Nevzpomínáš si na jméno svého krále? Toho, komu nyní patříš?" Přistupoval blíž ke mně. Jungkook. Jeon Jungkook. Problesklo mi hlavou. „Správně. Řekni to nahlas. Řekni, kdo jsem." Zastavil se s úsměvem u postele, na které jsem byla. „Jungkook. Jeon Jungkook." Vydechla jsem a podívala se mu do očí. „Ano. A dál?" Zeptal se, přičemž naklonil hlavu na stranu, čekajíc na mou odpověď. „Jsi upír. A král. Můj král." Rozšířily se mi oči, když jsem si konečně na vše vzpomněla.

Vzpomněla jsem si na to, co se odehrálo v obýváku. Kousnul mě. Má ruka vylétla k mému krku, aby se o tom přesvědčila. Opatrně jsem svými prsty přejížděla po kůži na krku. „Hledáš tohle?" Zeptal se a zvedl mě z postele. Došel semnou k velkému zrcadlu a naklonil mi hlavu na stranu.

Teď jsem mohla vidět, že má vzpomínka je pravdivá. Na mém krku jasně svítil kousanec. Jeho kousnutí. „Tohle je moje značka drahá. Aby každý, kdo se tě bude chtít dotknout, viděl, že patříš jen mě." Vysvětlil mi a sám rukou přejel po mém krku. V duchu jsem se připravovala na bolest, která však nepřicházela. Místo toho jsem cítila ten známý pocit bezpečí a oddanosti, který jsem cítila v obýváku.

„Nikdo se tě bez mého svolení nedotkne. Nikoho na sebe nenecháš sáhnout, pokud ti neřeknu ano?" Podíval se mi skrz zrcadlo do očí. Pohled jsem mu opětovala. Jeho oči byly opět rudé, nad čímž jsem musela zalapat po dechu.

Znovu jsem měla ten pocit, že své tělo a mysl neovládám. V hlavě jsem měla prázdno. Byla jsem, jako v transu. „Ano můj králi." Souhlasila jsem, aniž bych se pořádně zamyslela nad tím, na co se mě to vlastně ptal. „Dobře. Tenhle pokoj je teď tvůj. Bez mého souhlasu nevyjdeš ven. Když budeš chtít někam jít, zeptáš se mě. Chci, aby sis uvědomila, že nyní patříš jen mě. Že tvůj život je nyní v mých rukou drahá."  Věnoval mi poslední pohled a zmizel z pokoje. Nechal mě tu samotnou s mými zmatenými myšlenkami.

Pov. Jungkook

Spokojeně jsem vyšel z jejího pokoje, míříc si to zpět do obýváku. Už když do mě vrazila, věděl jsem, že ona musí být moje. Ta její vůně... Dokonalá. Neodolatelná. Jsem zvyklý, že vždy dostanu to, co chci. A znovu jsem toho dosáhl. Chtěl jsem ji a teď byla jen moje.