Omlouvám se, že teď asi pět dní nevyšel další díl, ale vzhledem k událostem, které se sešly během posledních dní, jsem neměla náladu ani hlavu na to, abych napsala další díly. Dneska si zase něco napíšu a jakmile budu mít dva díly předepsané, tak vydám další kapitolu. Což znamená zhruba v neděli, protože zítra jsem v práci a nebudu u sebe mít noťas.
Jen pro vyjasnění. Ty události, které jsem myslela, je odchod Hobiho na vojenský výcvik a odchod Moonbina.
Věřím, že se nám Hobi v pořádku vrátí a že to rychle uteče a my ho znovu uvidíme.
Ale Moonbin... I když nejsem Aroha, přesto mě to ranilo. Několikrát mi jen jeho úsměv, jeho hlas zlepšili náladu, pomohli mi v těžkých situacích.
Mrzí mě, že oni nám pomáhají, zachraňují nás. Ale my nemůžeme udělat to samé pro ně. Bylo mu pouhých 25 let. Jenom 25. Měl celý život před sebou. Pořád tomu nemohu uvěřit. Vím, že čas nám pomůže se s tím vyrovnat, ale teď nám všem zůstala díra v srdci.
Chtěla bych vyjádřit upřímnou soustrast a podporu jeho rodině, ostatním členům Astro a všem Aroha. Zvládneme to. Musíme to zvládnout.
Vím, že by Moonbin nechtěl, abychom se kvůli tomu hroutili, i když je to těžké. I když už fyzicky není mezi námi, pořád je v našich srdcích a dává na nás pozor. Věřím tomu.
Nemám další slova, kterými bych mohla vyjádřit svůj smutek. Opravdu to bolí, ale musíme to zvládnout.
Rest in peace Moonbin. 🕊
ČTEŠ
with you
FantasíaNeopouštěj mě. Potřebuji tě. Jsi mé vše. Miluji tě... _____________________________________________________ Neopustím tě. Jsem tady. Jsem jen tvoje. Miluji tě...
