láska v sázce

spokojená duše

Pohled Huntra
Najednou bylo všechno tak krásné a jednoduché... Až tomu nemůžu uvěřit. Jsem ten nejbohatší kluk v celé galaxii protože Willow má neocenitelnou hodnotu, je to dokonalost sama o sobě... Mám štěstí že mám někoho jako je ona... Proč nemůže být hezký i to ostatní... Uvízli jsme v lidském světě, Amity mě moc nemusí, nevím kdo jsem atd... Povzdechl jsem si. "Chrip" ozval se i Flapjack.
„ ahoj kamaráde, kde si byl?" ptal jsem se ho jak kdybych ho neviděl rok... Nic mi neodpovídal protože v zobáku měl nádherou červenou růži. Divím se že mi řekl Huntre když měl v zobáku růži. „ co s ní chceš dělat" zeptal jsem se ho následovně „ Chrip" řekl mi. ‚‚ cože!?" V tu chvíli jsem totálně zčervenal... „ dobře, když si myslíš že to vyjde" vzal jsem si tu růži a šel jsem na zahradu kde byla Willow s Gusem a Amity... Hráli nějakou hru jménem... Twister? Nechápu ten název... Willow a Amity byli na té herní desce a Gus točil... Chvíli jsem si připadal jako vzduch protože si mě nevšimli... Až po nějaký době Amity když spadla „ ahoj Huntre" řekla mi Amity. Pozdrav jsem ji oplatil a po té jsem šel k Willow... „ není to z mojí hlavy ale snad se ti to bude líbit" hned na to jsem ji růži předal a ona hned zčervenala... „ děkuju ti Huntre, vážím si toho" a hned na to mi dala pusu na tvář a hned v ten moment jsem zčervenal víc než ona, ona se zasmála a já myslel že se rozteču protože ona má tak úžasný a nádherný úsměv a smích vlastně... Všechno je na ní perfektní
„ no jo no jo... Zamilovaný páreček" řekl Gus
„ Gusi! Já si nechala lak na nehty uvnitř! Pojď se mnou! Bojím se jít sama" řekla Amity a mrkla na mě
V ten moment mi došlo že chce abychom já a Willow byli sami o samotě
Pochopil jsem to a Amity s Gusem odešli
„ řekla jsem ti někdy že jsi mega cute?" Řekla mi Willow
„ neřekla" odpověděl jsem ji
„ jsi mega cute Huntre" poté mi odpověděla a já okamžitě zčervenal
Šla ke mně blíž a chytla mě kolem krku „ a jsi tak nádherný " řekla mi Willow
Já úplně zkameněl a nic jsem neřekl
Willow mě začala líbat a já si myslela že se rozteču jako nanuk v létě
„ W-Willow?... T-ty mě máš vážně ráda?" Zeptal jsem se jí jako kdybych zapomněl že spolu chodíme
„ huh? Já tě nemám ráda Huntre..." Řekla mi Willow a já měl takový smutný pohled
„ já tě totiž miluju" dořekla to
„ wow... Děkuju" v tu chvíli jsem si v hlavě říkal co jsem to právě řekl atd atd
Willow se zasmála a chytla mě za ruku
„ pojď... Půjdeme za ostatními "
Řekla mi Willow a já souhlasil
Šli jsme do kuchyně kde byli všichni kromě Luz
„ Uh... Huh? Ahoj Huntre, ahoj Willow, nevíte co je s Luz?... Pořád je zalezla ve svém pokoji" řekla na nás Camila
Oba jsme řekli že nevíme
„ nechcete si zahrát pravda nebo úkol?" Řekl jen tak random Gus
Souhlasili jsme všichni kromě Camilu která musela udělat nějaký dospělácky věci atd
Šli jsme do obýváku a tak jsme začali hrát „ začínám! A chci... Huntra! Huntre! Kolik holek jsi měl Před Willow?" Řekl Gus
„ Willow je moje první holka" řekl jsem
„ teď já... Amity, pravda nebo úkol?" Řekl jsem
„ pravda" odpověděla mi Amity
„ máš mě alespoň trochu ráda?" Zeptal jsem se jí
„ jasně, jako kamaráda " usmál jsem se
„ Hmm Huntre? Pravda nebo úkol?"
„ úkol" řekl jsem
„ dej Willow pořádného hubana" řekla poté Amity a já zrudnul a Willow taky zrudla
„ na co čekáš? Až ti snad řeknu teď?" Řekla Amity na mě s upřeným pohledem
Nadechl jsem se a šel blíž k Willow „ a-ahoj W-Willow" řekl jsem vážně trapně
Willow se jen zasmála
„ ahoj blondáčku" řekla mi Willow
„ ooo takže přezdívka jo" řekl Gus a Willow přikývla. Pohladil jsem ji po tváři a dal jsem jí pusu
Willow zčervenali tváře
„ to se líbí " řekl Gus
Já a Willow jsme byli rudý
„ teď dáváš ty Huntre" řekla mi Amity
„ já- já... Půjdu do kuchyně.. hrajte beze mě" zvedl jsem se a šel jsem do kuchyně kde byla paní Noceda s Luz
„ ahoj" řekl jsem celkem potichu
Podíval jsem se na Luz která měla slzy v očích. Paní Noceda tam byla s ní a snažila se zjistit co se děje
„ Mija... Co se děje?" Zeptala se Paní Noceda ale budu raději říkat Camila
Luz neodpovídala... Camila si povzdechla a šla si pro tašku s papírkem
„ pujdu nakoupit" řekla Camila a odešla
Byl jsem tam jenom já s Luz.
B

ylo tam tak trapné ticho a to úplně nesnáším... Jenom z obýváku šel slyšet smích.
„ Luz?... Děje se něco?... Pokud ano tak mi to můžeš říct..." Řekl jsem.
Ona se na mě podívala a rozbrečela se
„ je to moje chyba! Je to moje chyba že jste tu uvízli! Kdyby nebylo mě tak tu nejste!" Řekla mi Luz a u toho brečela.
„ není to tvoje chyba..." Řekl jsem a po té jsem šel k ní a objal ji
„ děkuju ti že jsi tu pro mě" řekla mi Luz a taky mě objala

Idk nudím se a přemýšlím že už to možné ani dál psát nebudu 👽 ale jenom možná 🥲