láska v sázce

je to ono?

Pohled Luz

Hunter mi něco tají nebo tak něco... stalo se něco o čem mi neřekl ale... však já a on si říkáme všechno... nebo ne?...
„ Luz... já a Willow jsme si povídali a obě jsme se shodli že se Hunter chová divně..." řekla Amity a já přikývla protože jsem si mysela to stejné, takhle se před tím nechoval do té doby než zmizel... je to celý nějaký divný... Po několika minutách tam přišel Hunter a řekl ať jdu za ním a já šla
„ no? chceš mi říct to co sní mi chtěl říct ale neřekl?" řekla jsem a zkřížila jsem ruce a on jen zavrtěl hlavou že ne
„ asi vím jak se dostat zpátky..." řekl a mě to začalo zajímat
„ jak se můžeme dostat zpátky domů!?" řekla jsem a rozzářily se mi oči a on se jen podíval do strany
„ potřebujeme titánskou krev... hah... a vtipné je... že možná vím kde je... Jak jsem zmizel tak jsem se někde objevil a tak k tomu byly indicie..." řekl Hunter ale... měl dost pokleslý hlas
„ hm? je ti něco? ty se nechceš vrátit domů?" on se na mě podíval
„ je to domov pro tebe... ale nevím jestli pro mě... jo to je hezký že magie magie magie... ale... už mě to moc nezajímá..." řekl a já se zarazila
„ víš jaký máš štěstí že je tvůj domov místo jako jsou Vroucí ostrovy!? já o takovém místě snila celý svůj život!" byla jsem naštvaná a vlastně ani nevím proč, to mě to tak naštvalo že se neche vrátit?
„ jo!? ale ty jsi celý život měla někoho kdo se o tebe zajímal a snažil se aby jsi měla krásný život ale ty jsi pořád chtěla jít pryč! a pak jsi byla několik měsíců někde na vroucích ostrovech! já když jsem byl malý tak něco takového jsem vůbec neznal! ty jsi aspoň člověk! já jsem grimwalker! jsem kopie někoho kdo byl lovec čarodějnic! ty jsi měla hezké dětství! ale i tak se ti to nelíbilo!" to co řekl mě DOST zarazilo... on se na mě podíval a šel do pokoje... cítila jsem se teď špatně... má pravdu... vždy měl pravdu...

šla jsem za Amity a ona se na mě podívala
„ děje se  něco? řekl ti to co to chtěl říct?" zeptala se Amity
„ no...ne tak docela..."
ř

ekla jsem a ona se na mě podívala
„ jak jako?" řekla Amity
„ to je jedno batato..." řekla jsem a šla jsem za Huntrem... upřímně jsem nevěděla co mu chci říct ale šla jsem za ním... když jsem tam přišla tak Hunter byl pod dekou a... nejspíš brečel...
„ Huntre?..." řekla jsem...
„ vypadni!" ozval se výkřik který byl trochu tlumený dekou a zněl jak kdyby brečel...
„ já... chci se ti omluvit... vím jak se cítíš..." řekla jsem a on dal pryč deku, zvedl se a šel ke mně
„ ty víš jak se cítím?... ty víš jak se cítím!? ty nemáš páru jak se cítím!" řekl a já měla divný pocit...
„ máš pravdu... nevím jak se cítíš... a to jak jsi řekl že jsem měla šťastné dětství... tím si nejsem moc jistá... když jsem byla menší tak jsem byla sama sebou a všichni se mi smáli že jsem divná atd... ale měl jsi pravdu s tím že se o mě někdo zajímal... byla to moje máma... o tebe se nikdo nezajímal... máš pravdu..." řekla jsem a byla jsem na odchodu když najednou Hunter spadl k zemi a byl v bezvědomí
„ Huntre?" otočila jsem se a když jsem ho viděla tak jsem k němu rychle šla
„ Huntre!" začala jsem s ním třást ale nic... pí několika sekundách se začal kroutit a mluvit
„ ne... prosím Belosi... ne... nech ho být!..." mluvil a z očí mu tekly slzy... klekla jsem si na kolena a jeho hlavu jsem dala na moje nohy...(sibling love!)
a pomalu jsem s tím třásla a po několika minutách se probral
„ Huntre! jsi v pořádku!?" hned jak jsem to dotekla tak se na mě otočil a objal mě
„ promiň... promiň... promiň..." řekl se slzami v očích... cítila jsem se tak blbě... bylo mi ho líto...
„ v pořádku... měl jsi stejně pravdu..." řekla jsem a on se na mě podíval
„ nic o tobě a tvé minulosti nevím... nevím nic... jsem jen deb-" dala jsem mu ruku na pusu aby tu větu nedořekl
„ ne Huntre... měl jsi pravdu a na víc... víš toho o mně hodně... možná toho o mně víc než Amity..." řekla jsem a on si utřel slzy
„ a už nebreč jo?... chlapy přece nebrečí" řekla jsem s menším úsměvem na obličeji...
„ chci být chvíli sám... prosím..." řekl a objal si kolena a já jen přikývla a odešla...

Pohled Huntra

když Luz odešla jsem se jen postavil a pomalým krokem jsem šel kde schodům a sedl si na ně a poté jsem vložil obličej do dlaní...
„ proč jsem na ní byl takový?... vždy já takový nejsem... nejsem takový agresor... nejsem psychopat... huh... možná že jsem psychopat... ale né takový " začal jsem se potichu smát... Po nějaké chvíli jsem měl pocit jak kdyby se mě něco dotklo... Jak kdyby se někdo nebo něco dotklo mého pravého ramena... okamžitě jsem si stoupnul a podíval za sebe ale nic ani nikdo tam nebyl...
„ začínám šílet..." zamumlal jsem si pro sebe...
„ tvůj čas bude brzy u konce" ozval se pevný ale tichý hlas... lhal bych kdybych řekl že se nebojím...
„ h-halo?..." řekl jsem a hlas se mi třásl... neměl jsem dobrý pocit...
začali se mi třást ruce a moje nohy se mi taky třásly... třásly se tak moc že jsem se neudržel na nohou a spadl jsem na kolena
„ chirp" ozval se Flapjack
„ j-já nevím..."
Flapjack mi vletěl do náruče a já ho objal a... cítil jsem se lépe...
najednou někdo otevřel dveře a šel dolů po schodech
„ oh Huntre... copak se děje?..."
byla to Camila... šla ke mně a pomohla mi vstát a pak jsme si šli sednout na schody
„ j-ja opravdu nevím... a-asi mám halucinace nebo začínám šílet nebo... já opravdu nevím... jsem nějakej vadnej...." řekl jsem a Camila mě objala
„ nikdy o sobě neříkej takové ošklivé věci ano?" řekla láskyplným hlasem a já přikývl
a Flapjack vzlétl a přistál Camile na hlavě a ona se jen zasmála a podrbala Flapa po jeho maličké roztomilé hlavičce a já se usmál...
„ jo a Willow chce s tebou mluvit* řekla Camila a já měl mráz po zádech...
„ d-dobře... pojď Flape " řekl jsem a Flapjack se ani nehnul
„ nech mi ho tady, je v dobrých rukou" řekla Camila a já se usmál a přikývl a šel jsem nahoru za Willow... celkem se bojím toho coi chce říct...

takže čauky, teď moc nebudu vydávat kapitoly jelikož někdy tam ta chuť je  a někdy ne... teď poslední dobou tam ta chuť není 🥲