nebelvírská dívka

24.

Ráno mě vzbudily prudké sluneční paprsky které mi svítily do obličeje. Se zamručením jsem se otočila na druhý bok ale už jsem byla probuzená a tak jsem se rozhodla vyhrabat se z postele a jít si umýt hlavu.
Když jsem se dokoupala a vyčistila si zuby tak jsem se převlékla a jelikož byla sobota  a my nemuseli nosit uniformy, převlékla jsem se do volných džínů a trička s dlouhým rukávem. Sedla jsem si na postel a vzpomněla jsem si že jsem skoro nepsala řidičům a tak jsem vytáhla papír a tužku a začala psát dopis.

Ahoj mami a tati,
omlouvám se že jsem vám skoro nepsala ale mám teď dost školy (a když ne školy tak školních trestů:)...). Hermiona teď na dobu neurčitou odjela z Bradavic a ke mně do pokoje se nastěhovala Ginny ale bohužel se sem nastěhovala taky Levandule.. takže každej večer posloucháme drby o všech ve škole. Snapeovi se konečně splnil sen a učí obranu proti černé magii, lektvary teď učí Horacio Křiklan který se po několika letech vrátil zpět do Bradavic. Jinak je všechno fajn. Za chvíli jdu na snídani a musím ještě vzbudit holky... Doufám že se máte dobře.
S láskou vaše Ann.

Dopis jsem si ještě jednou přečetla a vložila jsem ho do obálky  pak jsem se podívala na Ginny zamotanou v dece a Levanduli jak něco nesrozumitelně mumlá ze spánku. Ušklíbla jsem se a vydala se k jejich postelím a začala je budit. Ani jedna nebyla nějak extra nadšená že je budím ale nakonec se neohrabaně dostaly z postelí a vydaly se do koupelny. Strčila jsem si obálku do zadní kapsy džínů a sešla do společenské místnosti. Sedla jsem si na opěrku křesla a čekala na Ginny když se mi kolem ramen objevily ruce Freda a George.
,,Co je?!" vykřikla jsem polekaně.
,,Naše zbrusu nová pochutina pro náš obchod" řekl tajemně George.
Nechápavě jsem se na ně podívala, Fred se na mě ušklíbl.
,,Po týhle mastičce se ti na kůži objeví tržný rány! Takhle tě rychle pošlou na ošetřovnu a BUM máš volno!" řekl přechytrale Fred.
,,To je geniální! Ale trošku drastický... nemyslíte?" řekla jsem nadšeně.
George odešel za nějakým klukem a Fred se podrbal na zátylku.
,,Hele Ann to včera..." začal Fred nervózně.
,,Frede.. seš jako můj brácha prostě.. nechme to být jo?" řekla jsem opatrně.
Fred úlevně přikývl a objal mě a odešel za Georgem.
Ginny se přiřítila dolů, chytla mě za ruku a táhla mě pryč ze společenské místnosti. Doběhly jsme až k našemu stolu ve velké síni. Celá zadýchaná jsem se na ní tázavě podívala.
,,Co to mělo být?" zeptala jsem se zadýchaně.
,,Levandule... Ron" oddechovala Ginny.
Hlasitě jsem se rozesmála a pár lidí se na nás otočilo.  Zaklusla jsem se do toastu a natáhla se pro pití.
Najednou se k nám přitočil Zabini, políbil Ginny na tvář a sedl si k nám.
,,Tak co holky půjdete se mnou a ostatníma do Prasinek?" zeptal se s úsměvem.
,,Samozřejmě!" řekla vesele Ginny.
,,Proč ne" pokrčila jsem s úsměvem rameny.
,,Tak platí! Sejdeme se v jedenáct na nádvoří" usmál se Bleze a odešel ke svému stolu.
,,Tak a máme plán na odpoledne..." řekla jsem prostě.
Ginny se usmála a dál pokračoval v jídle. Pomalu začali přicházet i ostatní studenti.
Přisedl si k nám Harry a s úšklebkem se zadíval na Rona a Levanduli.
,,Nedá se s ním vydržet..." zakumlal Harry.
,,Jo neříkej my máme jeho drahou polovičku na pokoji" řekla jsem s úšklebkem.
Harry se uchechtl a Ginny si povzdechla.
,,Jo. Každej den tam je buď Ron nebo ostatní hloky a pořád někoho pomlouvají..." zamumlala bolestně Ginny.
Harry nás soucitně poplácal po ramenou a vytáhl si knížku kterou ukořistil v hodině lektvarů.
,,Všimli jste si vůbec toho že Malfoy teď dost často mizí z plánku?" zeptal se nepřítomně Harry.
Zavrtěla jsem hlavou a otočila se ke zmiozelskému stolu. Mattheo i Draco tam nebyli.
Po jídle jsme se s Ginny zvedly od stolu a vyrazily zpět do našeho pokoje. Vešly jsme do pokoje, na posteli mi ležel dopis.
,,Proč ti ho nedoručil Drake na snídani?" zeptala se Ginny a dívala se na dopisy.
Pokrčila jsem rameny a otevřela ho.
,,Ten je od Hermiony..." zašeptala jsem.
,,Co?! Přečti ho nahlas!" vykřikla Ginny.
Přikývla jsem a dopis rozbalila úplně, Hermiono krasopisné písmo bych poznala kdykoliv.
,,Ahoj Ann a Ginny, moc mě mrzí co jsem ti řekla o tvé rodině Ann doufám že mi to odpustíš... Každopádně chtěla jsem vám říct že se příští týden vracím zpět. Snad to bude stejné jako dřív. Moc se na vás těším a snad i vy na mě... Moc mi chybíte, mám vás strašně ráda... Vaše Hermiona." dočetla jsem dopis a podívala se ba na Ginny která zamyšleně seděla vedle mě.
,,No" vypravila ze sebe moje zrzavá kamarádka.
,,Co myslíš?" zeptala jsem se opatrně.
,,Jsem ráda. Asi nevím co na to říct" řekla zaraženě Ginny.
,,Asi tak nějak..." řekla jsem potichu.
,,Jsem zvědavá jak to bude s Malfoyem..." řekla nervózně Ginny.
Přikývla jsem a pohodlněji se uvelebila na posteli.
Po nějaké době jsme vyrazili na nádvoří kde už čekal Bleze a Lorenzo.
,,A přišly dámy" řekl s ušklebkem Lorenzo.
,,Jdeme?" zeptala se Ginny a podívala se na Zabiniho.
,,To jdeme jenom my čtyři?  Na někoho jinýho nečekáme?" zeptala jsem se v domnění že s námi půjde i Mattheo a Draco.
,,Jestli myslíš tím někoho Malfoye a Riddla tak ne ty s náma nejdou. Musí prej něco zařídit" ušklíbl se Lorenzo.
Přikývla jsem a usmála se na ně.
,,Tak co kam půjdeme?" usmála jsem se a podívala se na Bleze.
,,Ke třím košťatům? Nebo k chroptící chýši?" pokrčil rameny.
Všichni jsme vyrazili směrem k Prasinkám, cestou jsme se dost nasmáli. Došli jsme ke třím košťatům a sedli si ke stolu. Ginny a Bleze si sedli vedle sebe a já s Lorenzem jsme si sedli naproti nim.
,,Půjdu nám objednat pití co si dáte?" zeptala jsem se.
,,Čtyři máslový ležáky?" zeptal se nás Bleze.
Všichni jsme přikývli a já odešla k výčepnímu pultu kde stála slečna Rosemerta. Když si mě všimla mile se na mě usmála.
,,Co to bude zlatíčko?" zeptala se mile.
,,Čtyři máslový ležáky prosím" odpověděla jsem s úsměvem.
Rosemerta mi podala čtyři sklenice, usmála jsem se a s díky jsem i se sklenicemi odešla k našemu stolu.
Položila jsem sklenice a sedla si zpět na své místo.
Asi hodinu jsme si povídali když si Zabini a Ginny začali skládat takový ty sladký komplimenty a pak se začali líbat. S Lorenzem jsme se na sebe podívali a ušklíbli se.
,,Necháme je tu a půjdeme se projít?" zeptal se s ušklebkem Lorenzo.
Přikývla jsem, položila jsem na stůl peníze a zvedla se.
,,Půjdeme k chroptící chýši..." řekla jsem těm dvoum.
Ty mě absolutně neposlouchali, já i Lorenzo jsme vylezli z hospody a vyrazili k chroptící chýši.
Po nějaké době trapného ticha jsem ho přerušila.
,,Už se těším až vám příští týden natrhneme zadek při famfrpálu" řekla jsem s úšklebkem.
,,Vy?! To určitě!" odfrkl si Lorenzo.
,,Jo my!" zasmála jsem se.
Enzo se rozesmál a strčil do mě, začali jsme do sebe strkat až mě schodil na zem. Bolestně jsem zakvýlela, Enzo ke mně natáhl ruku, zatáhla jsem ho za ní a schodila ho vedle sebe a hlasitě se rozesmála.
Ani jsme nedošli k chroptící chýši, po cestě jsme se furt shazovali na zem takže jsme byli oba dost pomlácený. Navíc už bylo okolo druhé a tak jsme se vrátili zpět do hradu, před velkou síní jsme se rozloučili a každý se vydal svým směrem.
Vystoupala jsem schody k obrazu buclaté dámy který byl vchodem do naší společenské místnosti.
Před obrazem seděl Mattheo.
,,Kde jsi byla?" zeptal se neutrálně.
,,V Prasinkách s Ginny, Blezem a Lorenzem..." pokrčila jsem rameny a objala ho.
,,Radši mi řekni kde jsi byl ty. Hledala jsem tě.." řekla jsem s úsměvem.
,,Musel jsem něco zařídit" odpověděl chladně.
Nad jeho chováním jsem se trochu  pozastavila.
,,Hele je všechno dobrý?" zeptala jsem se opatrně.
,,Jo jenom jsem unavenej..." řekl omluvně Mattheo.
,,Tak co kdybychom šli ke mně do pokoje a šli si lehnout?" zeptala jsem se s úsměvem.
Mattheo přikývl, oba jsme došli do mého pokoje a lehli si na postel.
Mattheo mi položil hlavu na hrudník a ruce mi obmotal kolem pasu, začala jsem ho pomalu hladit po vlasech do doby než jsme oba usnuli.