nebelvírská dívka

28.

Po několika týdnech mě konečně pustili z nemocnice, teď jsem stála před dveřmi do velké síně. Zhluboka jsem se nadechla, uvědomovala jsem si že se o mě mluvilo a taky jsem si uvědomovala že celé mé tělo a obličej jsou plné drobných i velkých jizev. Nervózně jsem si prohrábla vlasy a vykročila do velké síně. Hlasy všech najednou utichly a všechny hlavy se otočily na mě, pokračovala jsem mezi stoly jakoby se nic nedělo, pohled jsem měla zabodnutý do země a snažila jsem se ty pohledy a špitání nevnímat. Najednou do mě něco narazilo a pevně mě to stisklo, zvedla jsem pohled a uviděla dlouhé zrzavé vlasy Ginny Weasleyové která mě objímala, najednou další naráz tentokrát to byla Hermiona a pak další dva nárazy to byl Fred a George.
Smutně jsem se usmála a opřela si hlavu o Ginnyino rameno.
,,Jsme tak rádi že jsi zase s náma Ann" řekla šťastně Hermiona.
Přikývla jsem s obličejem stále skloněným k zemi.
,,Pojď jdeme ke stolu přišla jsi zrovna na oběd" zamumlal George.
Všichni jsme vykročili k našemu stolu, Fred mi položil ruku mezi lopatky a trochu mě tlačil abych přidala. Vzhlédla jsem k ostatním, všichni na mě zírali a občas si něco zašeptali.
,,Můžete si hledět svýho?" zavrčel George na nějaký hloky který si zrovna něco tiše říkaly když jsme se k nim blížili.
,,Neřeš je zlatovlávsko" řekl povzbudivě Fred.
Došli jsme až k našemu stolu, ještě než jsem si stihla sednout někdo mě popadl za rameno.
Prudce jsem se otočila a spatřila profesorku McGonagallovou, nadechla jsem se abych něco řekla ale to už mě profesorka pevně objala.
,,Díky bohu že jste v pořádku slečno Blacková" drmolila a pevně mě tiskla k sobě.
Když mě pustila jen si mě prohlédla a mile se na mě usmála, pak se otočila a odešla.
Sedla jsem si mezi Ginny a George a začala se rýpat v jídle.
Vzhlédla jsem od jídla, přímo naproti mě seděla Levandule a něco horlivě říkala Parvati sedící vedle ní. Rychle jsem sklopila hlavu a zvedla se od stolu.
,,Kam jdeš?!" vykřikla Ginny.
,,Jdu si pro brašnu. Jaký je heslo?" zeptala jsem se rychle.
,,Karamely" odpověděla Ginny.
Rychle jsem vyrazila z velké síně a došla k buclaté dámě. Když uslyšela mé kroky tak si mě prohlédla.
,,Proboha co se ti stalo děvče?" zeptala se udiveně buclatá dáma.
,,Karamely" řekla jsem rychle.
Obraz se odllopil a já vlezla do společenské místnosti Nebelvíru.
Doběhla jsem do ložnice a začala si cpát učebnice do brašny. V očích mě lehce začali štípat slzy, rychle jsem začala mrkat ovšem to nepomohlo. Zhroutila jsem se zem vedle postele. Opřela jsem si čelo o kolena a dlaněmi si zakryla obličej. Hlasitě jsem se rozvzlykala, narovnala jsem hlavu a prsty si přejela po jedné větší jizvě na tváři. Prsty jsem si vjela do vlasů a zatla zuby. Nenáviděla jsem co se mi stalo. Nenáviděla jsem to jak se na mě všichni dívali a jak si i mě šeptali. Rozhodla jsem se vzchopit se a přijmout to jak vypadám, přijmout svoje jizvy a všechny ty pohledy.
Hrdě jsem zvedla hlavu a vyrazila z nebelvírské věže, kráčela jsem po chodbách a ignorovala jak se na mě lidi dívají, došla jsem až před učebnu kde už čekala Hermiona. Postavila jsem se vedle ní a podívala se kolem sebe. Všichni na mě zírali.
,,Na co čumíte? Všímejte si svýho!" řekla jsem chladně a spražila je pohledem.
Začali se bavit mezi sebou a přestali si mě všímat, jenom skupinka úplně nejdál od nás se rozesmála.
Podívala jsem se tím směrem a uviděla Matthea jak se na mě škodolibě ušklíbl, potom tam byla Astorie a pár dalších zmizelů a nevím jak ale i Levandule a Parvati. Protočila jsem očima a podívala se znovu do davu a zahlédla Zabiniho který ke mně vykročil.
,,Ahoj Ann" řekl mile zmiozel.
,,Ahoj" usmála jsem se na něj.
,,Za prvé bych ti rád řekl že jsem rád že jsi zase tady a za druhé ti chci říct že všichni zmiozelové nejsou jako támhle ti vzadu a chci ti říct že většinu z nás to co se ti stalo mrzí" řekl Zabini soucitně a usmál se na mě.
,,Díky" usmála jsem se na něj a objala ho, Zabini mi objetí opětoval a pak vyrazil zpět ke své skupince.
Znovu jsem se rozhlédla po davu studentů ale nikde jsem neviděla Draca.
Najednou zavinilo a přišel Snape a odemkl třídu.
Všichni jsme vešli dovnitř a posedali si do lavic, sedla jsem si vedle Hermiony a vytáhla si učebnice.
,,Otevřte si knihu na straně 394" zavelel Snape a chladně se na nás podíval.
Otevřela jsem knihu a polkla, vlkodlaci jak jinak. Snape je stejná krysa jako Mattheo.
,,Tak jak poznáme vlkodlaka od normálního vlka?" zeptal se bezvýrazně Snape.
Hermiona vystřelila ruku nahoru a spustila.
,,Nejen že vlkodlak má humanoidní stavbu těla ale také mají jiný čenich než vlk, je delší" odříkala Hermiona.
,,Pokud se nepletu nevyvolal jsem vás" řekl káravě Snape.
Hermiona svěsila hlavu a zahleděla se do učebnice.
,,Co dalšího mi řekněte o vlkodlacích slečno Blacková?" zeptal se se škodolibým úšklebkem na tváři Snape.
,,Když se přemění-" začala jsem potichu.
,,Slečno Blacková nejde vám rozumět pojďte laskavě ke katedře a řekněte to znovu" řekl škodolibě Snape.
Propálila jsem ho vražedným pohledem ale zvedla jsem se a přešla ke Snapeovi a zvedla obličej ke třídě, ze zadní lavice kde seděl Mattheo se ozvalo zavytí a výbuch smíchu.
,,Tak řekněte mi něco o vlkodlacích" přikázal Snape.
,,Jak jsem říkala. Když se přemění ke schopen zabít i nejlepšího přítele. Jediné co ho dokáže odlákat od lovu je volání vlastního druhu a-" řekla jsem pevně ale opět jsem nestihla dopovědět.
,,Vy byste dokázala zabít nejlepšího přítele?" zeptal se Snape s falešným zájmem.
,,Jelikož nejsem vlkodlal tak asi a opravdu bych uvítala kdyby jste mi přestal skákat do řeči pane profesore" zavrčela jsem chladně.
,,Nebuďte drzá strhávám Nebelvíru pět bodů za drzost. A teď mi řekněte něco o útoku vlkodlaka, víte o tom něco?" zeptal se s úšklebkem Snape.
,,Jejich útok bývá rychlý a bolestivý. Ale záleží na povaze vlkodlaka někdy může být i velmi pomalý. Někdy vlkodlak pouze loví a chce zabít, někdy má jenom účel vás nakazit" řekla jsem pomalu.
,,Mluvíš z vlastní zkušenosti?!" ozval se Mattheův hlas ze zadu ze třídy a opět ho nasledoval bouřlivý smích.
,,Věř mi že kdybych se někdy náhodou stala vlkodlakem tak tebe zabiju pomalu a bolestivě a věř mi že si to užiju" zasyčela jsem a podívala se Mattheovi zpříma do očí.
Tuto odpověď zřejmě nečekal ani Mattheo ani Snape, oba se na mě překvapeně podívali a celou třídou se ozval šepot.
,,A jakým způsobem ten vlkodlak zaútočil na vás slečno Blacková?" zeptal se znovu Snape.
Zavřela jsem oči a zhluboka se nadechla, tělem mi opět proběhla bolest kterou jsem tu noc cítila a prsty jsem si rychle přejela po jizvě na klíční kosti.
,,Tohle je nějaký výslech?" zavrčela jsem nesnášenlivě.
,,Na něco jsem se ptal!" zasyčel Snape.
,,Představte si kletbu krucio při které vás bude někdo bodat a vynásobte to deseti asi tak to bolelo a ještě si k tomu přimyslete ten strach o to jestli přežijete a ten šok, ale řekla bych že mě chtěl zabít a chtěl to udělat pomalu ale nepovedlo se mu to" odsekla jsem nesnášenlivě a podívala se Snapeovi do očí.
,,Bežte si sednout" řekl potichu přidušeně Snape.
Odešla jsem si sednou a celý zbytek hodiny se na mě Snape ani nepodíval zatímco já ho propalovala nenávistnými pohledy.
Zazvonilo a já si zabalila věci a odešla ze třídy, když jsem procházela kolem Mattheovi partičky tak mi Mattheo zastoupil cestu.
,,Škoda že to Šedohřbet nestihl dokončit opravdu se na tebe těšil" zasyčel zlostně.
Najednou se všechno zastavilo a všechno mi došlo.
,,Těšil? Tys věděl že tam bude v tom lese?!" vykřikla jsem.
,,To si piš že věděl" ušklíbl se Mattheo.
Zhluboka jsem se nadechla a dala mu ránu pěstí přímo do nosu ze kterého se mu spustila krev.
,,To ty! Chtěl jsi to! Řekl jsi mu že tam budua řekl jsi mu ať mě zabije!" zakřičela jsem naštvaně.
Chytila jsem ho za košili a na narazila ho na stěnu, vytáhla jsem hůlku a její špičku jsem mu přiložila ke krku.
,,Jo chtěl jsem se tě zbavit víš toho až moc" zašeptal potichu tak abych to slyšela jen já.
,,V tom případě jsi posral i tohle chlapče. Protože by mě zabil Šedohřbet a ne ty" zasmála jsem se sarkasticky.
,,A kdo myslíš že mu zaplatil?" zeptal se s úšklebkem Mattheo.
,,Zničil jsi mi život! Za to teď zaplatíš!" zařvala jsem vytočeně.
Hrot který byl přitisknutý na Mattheův krk se rozpálil a začal Mattheovi pomalinku pálit kůži.
Pouhým mávnutím mojí hůlky se Mattheo ocitl na zemi a já už na něm obkročmo seděla a šila mu do obličeje jednu ránu za druhou a další a další. Jeho obličej pokrytý krví mě už nebavil a tak jsem se z něj zvedla.
,,Tak dělej a zvedni se!" zařvala jsem na něj.
Kolem nás se udělal kroužek studentů kteří nás různě hecovali. Mattheo se pomalinku zvedl ale než stihl vytáhnout hůlku a zvednout jí, zalila mě další vlna vzteku.
,,Levicorpus!" zakřičela jsem a Mattheo už vysel za kotník ve vzduchu.
,,Bacha profesor!" křikl někdo z davu.
Rychle jsem zrušila kouzlo a Mattheo tvrdě dopadl na zem, to už přiběhl profesor Kratiknot a vyděšeně se na nás podíval.
,,Co se to tu děje?!" vykřikl vyplašeně Kratiknot.
,,On na mě poslal vlkodlaka! Nedostal ani zlomek toho co mu ještě udělám" zavrčela jsem.
,,Odveďte ho někdo na ošetřovnu a vy běžte na další hodiny hned" poručil Kratiknot a přešel k Mattheovi.
Vyrazila jsem na další hidinu a v tu chvíli mě doběhla Hermiona.
,,Co to mělo být Ann?!" zasmála se překvapeně Hermiona.
,,Rozhodně ne všechno" odpověděla jsem potichu a vešla do třídy.
Zbytek dne utekl a už tu byl večer. Všichni seděli ve společenské místnosti a probírali co se dneska stalo . Seděla jsem v křesle u krbu a četla si knížku.
,,Ty kráso lidi začínám mít hlad" řekl Ron a zaklonil hlavu.
,,Skočím ti pro něco do kuchyně stejně si tam asi pro něco taky půjdu" řekla jsem a zvedla se z křesla.
,,Díky jsi nejlepší!" křikl Ron.
Jen jsem se ušklíbla a vyšla jsem ze společenské místnosti a zamířila do kuchyně ale cestou jsem cosi zaslechla. Schovala jsem se za roh a pozorovala, po chvíli jsem zahlédla Draca a Matthea jak někam spěchají a něco si šeptem povídají.
Zvědavost mi nedala a tak jsem se za nimi tiše vydala. Najednou Mattheo zatáhl Draca do nějakého přístěnku, došla jsem ke dveřím a přiložila jsem na ně ucho.
,,Nedokážu to! Nedokážu zabít Brumbála!" vyhrkl tiše Draco.
,,Neboj pomůžu ti.. pomůžu ti do školy dostat ostatní.. jak jsi na tom s tou rozplývavou skříní?" zeptal se Mattheo potichu.
,,Už je skoro opravená" zamumlal Draco.
,,Fajn tak až bude Brumbál sám tak ty ho tam podržíš a já pustím ostatní sem" řekl tiše Mattheo.
,,Fajn" zamumlal poraženě Draco.
,,Teď musíme jít než nás začnou hledat" zamumlal Mattheo.
Rychle jsem utekla od dveří a běžela jsem přímo do Brumbálovi pracovny. Vyběhla jsem točité schody a zběsile začala bušit na dveře.
Najednou se dveře otevřely a já vpadla do pracovny přímo před stůl u kterého seděl Brumbál.
,,Ann. Jaká to milá návštěva.. ale proč v tuhle hodinu?" zeptal se překvapeně Brumbál.
,,Pane profesore. Zjistila jsem ten úkol" vydechla jsem zadýchaně.
Brumbál se narovnal pozorně si mne prohlédl.
,,Povídej" řekl Brumbál pomalu.
,,Mají za úkol dostat sem ostatní smrtijedy a a zabít vás..." zamumlala jsem.
Brumbál přikývl.
,,Tušil jsem to že Voldemort bude chtít potrestat Malfoyovi za to jak to pokazili na ministersvu a svého syna chce zřejmě zaučit" zamumlal si Brumbál.
,,Když jste to tedy věděl proč jsem to musela zjistit?" zeptala jsem se překvapeně.
,,Potřeboval jsem se ujistit" odpověděl zamyšleně.
Odfrkla jsem si a protočila panenky.
,,Můžu už jít?" zeptala jsem se otráveně.
,,Jistě dobrou noc" řekl Brumbál nepřítomně.
Otočila jsem se a odešla, rychlým tempem jsem se vracela zpět do společenské místnosti.
Vešla jsem dovnitř a rychle zamířila ke křeslům ve kterých seděla Hermiona s Ginny.
,,Kde je moje jídlo?" zeptal se udiveně Ron.
,,Na chodbě je moc učitelů nedostala jsem se tam" odpověděla jsem rychle a vzala jsem Ginny a Hermionu za ruce a táhla jsem je do našeho pokoje.
,,Co je?" zeptala se Ginny překvapeně.
Sedly jsme si všechny na postel, obě dívky mi věnovaly nechápavý výraz.
,,Řekneš nám už co se děje?" zeptala se netrpělivě Hermiona.
,,Mattheo. Zaplatil Šedohřbetovy aby mě zabil" zašeptala jsem.
Hermiona si zakryla ústa rukou a Ginny spadla čelist.
,,Co?!" vykřikla Ginny.
Jenom jsem kývla.
Hermiona mě pevně objala a Ginny se přidala.
Povzdechla jsem si a odtáhla se od nich.
,,Jsem unavená, půjdu si lehnout" zamumlala jsem a lehla si na svojí postel.
Obě dívky přikývly a slezly z mojí postele, převalila jsem se na bok a pozorovala hvězdnatou oblohu.
Po několika hodinách Hermiona i Ginny usnuly, jenom já se stále dívala na nebe a přemýšlela proč zrovna já.