nebelvírská dívka

17.

Ráno jsem se probudila ve zmiozelské ložnici úplně sama. Posadila jsem se a rozhlédla se okolo sebe, místnost obkládaná tmavým dřevem a všechny doplňky v zelené a stříbrné barvě. Najednou mi hlavou projela ukrutná bolest, hned jsem se za ní chytla. Přimhouřila jsem oči o spatřila 2 prázdné flašky od ohnivé whiskey. Hups asi jsme to včera trochu přehnali.
,,Dobré ráno zlatovlásko" zachraptěl Mattheo.
Vzhlédla jsem k němu, měl kolem pasu obmotaný ručník a z vlasů mu odkapávala voda.
,,Dobré" zašeptala jsem s úsměvem.
Zvedla jsem se a přešla k němu, objala jsem ho kolem pasu a hlavu mu položila na rameno.
Objal mě nazpátek a dal mi pusu do vlasů.
,,Zaspali jsme snídani takže si budeme muset skočit do kuchyně" pošeptal mi do vlasů.
Přikývla jsem.
,,Ale počkej vždyť tu nemám oblečení jenom ty šaty" řekla jsem a odtáhla se od něj.
Došla jsem si pro hůlku.
,,Akcio džíny!" zvololala jsem.
Namířila jsem hůlku někam směrem k nebelvírské věži.
Najednou přiletěly volné džíny.
,,Tak můžeme jít!" zvolala jsem.
Oblékla jsem si džíny a usmála se na Matthea.
,,Jo no tak počkej taky se musím obléct!" zasmál se.
Otočila jsem se a nechala ho se převléknout.
,,Fajn můžeme jít" řekl a chytl mě za ruku.
Rozeběhl se z ložnice a táhl mě za sebou.
Začala jsem se smát.
Když jsme probíhali společenskou místností tak se na nás otáčeli všichni co tam byli.
,,Mattheo!" vykřikl někdo.
Mattheo se zastavil tak prudce že jsem do něj nabourala.
,,Ano Pansy?" zavrčel.
,,No, jak si to představuješ?! Běhat tu s tou tou nebelvírskou holkou?!" zapištěla Pansy.
,,Tak za prvé má jméno a za druhé není to nějaká nebelvírská holka ale moje zlatovláska!" zavrčel ještě víc výhružně.
,,No tak Mattheo snad tě nerozhodí kecy od Pansy" ušklíbla jsem se.
Pansy se nadechla že by něco řekla, ale to už jsem se rozesmála a vyběhla jsem ruku v ruce a Mattheem ven.
Když jsme doběhli do kuchyně, oba jsme se smíchy málem nenadechli.
,,Dobrý den pane a paní! Copak vám můžeme splnit?" přiběhl k nám skřítek.
Poznala jsem ho byl to Dobby.
,,Ahoj Dobby!" vykřikla jsem.
,,Aa slečna Ann! Moc rád vás zase vidím" zaskřehotal Dobby.
,,Já tebe taky!" zasmála jsem se.
,,A co by jste si dali?" zeptal se další skřítek.
,,Asi toast a kávu prosím" pokrčila jsem rameny.
,,To zní dobře taky si dám" usmál se Mattheo.
,,Dobrá dobrá!" zaskřehotal skřítek.
Zaběhl dál do kuchyně a za malou chviličku přiběhl s podtácem.
Poděkovali jsme a vzali si od něj podtác.
Vyšli jsme ven z kuchyně a sedli si na schody, v tichosti jsme se najedli.
Když šel Mattheo odnést nádobí tak se mi v hlavě zrodil nápad.
,,Nechceš jít k jezeru?" zeptala jsem se když se vrátil.
,,Jasně proč ne" odpověděl.
,,Fajn tak já si skočím do pokoje pro bundu a sejdeme se ve velké síni?" zeptala jsem se.
Jenom přikývl.
Došla jsem až k nám do pokoje.
Na Hermioně posteli jsem uviděla spící Hermionu a Draca. Co nejtišeji jsem došla až ke skříni. Draco pootevřel oči, ušklíbla jsem se na něj. Přešla jsem až k němu a naklonila se k němu.
,,Snídani jste už zaspali ale když budete mít hlad, jděte do sklepení k obrazu s ovocem tak pohlaďte hrušku na břiše a otevřete se vám vstup do kuchyně, tam vás obslouží" pošeptala jsem mu do ucha.
,,Díky" zašeptal.
Vzala jsem si bundu a po špičkách vyšla ven.
Když jsem došla k jezeru tak tam už Mattheo čekal.
U stomu jsme vyčarovali lavičku potaženou kožešinami a uvelebili jsme se na ní.
,,Hele koukni támhle bruslí děti" usmála jsem se a ukázala na skupinku dětí které si hráli na jezeře.
,,Jo jsou roztomilý" usmál se Mattheo.
Položila jsem si hlavu na jeho rameno.
,,Dobrý den ve spolek!" zakril mi oči někdo.
,,Bleze!" zasmála jsem se.
Se smíchem si k nám společně s Ginny přisedl.
Začali jsme se bavit o famfrpále.
Když najednou.
,,POMÓC! On se propadl!" začaly křičet děti.
Všichni jsme se otočili, v ledě okolo dětí byla díra.
,,Uteče!" zakřičela jsem.
Rozeběhla jsem se po ledu k dětem cestou jsem si sundala bundu a mikinu.
,,Ann ne počkej!" zakřičeli všichni.
Doběhla jsem až k díře a skočila do ní. Ponořila jsem se a plavala pro toho malého chlapce. Ledová voda mne propichovala skrz na skrz.
Natáhla jsem ruku a chytila ho za lem bundy.
Když jsem ho pevně držela vyplavala jsem na vzduch, vytáhla jsem toho chlapce ven na led kde už čekali ostatní, Bleze a Ginny ho vytáhli do náruče, Mattheo mi už podával ruku najednou mě něco stáhlo zpět pod vodu.
Za kotníky dolů mě táhlo něco co mělo ploutev, nejspíš ďasovec.
Vytáhla jsem hůlku a co nejzřetelněji jsem vyslovila zaklínadlo.
,,Redukto!" vymáčkla jsem.
Oranžový paprsek zasáhl tu věc přímo do ocasu.
Hned mě pustila. Začaly mi lítat mžitky před očima, z posledních sil jsem doplavala k okraji díry v ledu.
Uchopily mě pevné ruce a vytáhly mě ven.
Pootevřela jsem oči a poznala jsem Matthea.
,,Neboj už tě nesu do tepla, vydrž" pošeptal mi.
Pak už jsem ztratila vědomí.
,,Slečno vzbuď se" zaslechla jsem vzdálený hlas.
,,Nee chci ještě spát" zamumlala jsem.
Pootevřela jsem oči. Byla jsem na ošetřovně.
,,No tak to ne tady nebudu"začala jsem se zvedat z postele.
,,Lehněte si Ann!" přikázala madam Pomfreyová a zatlačila mě do peřin.
,,Bože jsi vzhůru!" vydechl Mattheo.
Pevně mě objal.
,,Jsme rádi že jsi vzhůru" řekla Ginny.
,,Ann-" nedopověděl Bleze.
,,Blacková!" vykřikla nějaká holka.
Nadzvedla jsem se na loktech.
,,Pansy?" zvedla jsem obočí.
Pansy ke mě doběhla a pevně mě objala.
Zmateně jsem se rozhlédla po ostatních.
,,Něco mi uniklo?" zeptala jsem se zmateně.
,,Ten kluk kterýho jsi zachránila byl můj mladší bráška! Za to jsem ti teď vděčná, nikdy na to nezapomenu. Díky!" řekla se slzami v očích.
,,To nic nebylo" pokrčila jsem rameny.
Pevně mě objala.
Objala jsem ji nazpátek.
Když všichni odešli a zůstal jen Mattheo.
,,Madam kdy Ann pustíte?" zeptal se madam Pomfreyové.
,,Zřejmě zítra ráno" odpověděla suše.
,,Dobrá" odpověděl a chytil mě za ruku.
,,Budeš tu se mnou?" zeptala jsem se a otočila se k němu.
,,Jasně že jo" řekl a stiskl mi ještě víc ruku.
,,Dobrou noc" zývla jsem.
,,Dobrou noc zlatovlásko" řekl Mattheo.
Zavřela jsem oči a za chvilku jsem usnula.
Po nějaké době jsem cítila jak Mattheův stisk povolil ale kroky které by odcházely jsem neslyšela.