Kamila & Oskar

3. kapitola

V Paříži jako by to opravdu byl zase on. Její milující Oskar, který jí nosil květiny, zval na večeře, objímal a měl rád. O to horší bylo, když asi měsíc po návratu domů přišel opilý a ve špatné náladě. „Určitě se s někým taháš!" křičel a v očích se mu blýskalo něco zlověstnějšího než obvykle.

Probrala se až v nemocnici, kam ji dovezla sanitka, kterou zavolali sousedé. Ležela před bytem o patro níž, zbitá a v bezvědomí.

„Podejte trestní oznámení, paní Kamilo," prosila ji sestra i doktor. Ona jen kroutila hlavou. Bála se. Poprvé měla strach o holý život a věděla, že jakýmkoliv policejním zásahem by vše jen zhoršila. Když za ní byla policistka, lhala, že spadla ze schodů. Obvyklá a trapná výmluva samozřejmě nezabrala, nicméně dokud oběť nechce, policie nic moc nenadělá.

„Budeš podnikat nějaký opatření?" zeptala se Sandra, když přišla na návštěvu. Kamile neuniklo, že jí to sluší víc než obvykle. Měla nový účes a také se začala jinak líčit.

„Nebudu," zakroutila hlavou.

„Aha, ale je to zmetek!" odpověděla Sandra a začala vyprávět jakousi nepříliš zajímavou příhodu z práce.

Oskar do nemocnice nepřišel. Zřejmě se bál opovržlivých pohledů personálu. A tak si musela domů vzít taxi. Tělo ji ještě bolelo, proto byla ráda, že jí mladý muž pomohl až do bytu. Sedla si na pohovku a zapnula televizi. Koukala na měnící se obrazy a vůbec nevěnovala pozornost jejich obsahu. Zvláštní, jak pobyt v nemocnici, kde vlastně jen ležíte, člověka vyčerpá.

Manžel se objevil večer s kyticí růží. Opět nastala fáze omluv, slibů, litování a slz. Ale Kamila mu tentokrát už příliš nevěřila. „Odejdu od tebe," oznámila razantně.

„Ale neodejdeš, kam bys jako šla?" usmál se povýšeně.

„K Sandře."

„Ta má novýho nabíječe, snad jim tam nechceš křenit. Budeš pěkně doma, kočičko, a hotovo," uzavřel debatu.

„Tak přeci jen má Sandra nějakou novou známost," pomyslela si a ramena jí poklesla. Lásku kamarádce moc přála, ale teď už opravdu neměla kam jít.