My demon [Pozastaveno]

2. Kapitola

Ráno jsem se vzbudila po zazvonění budíku naprosto vyčerpaná. Když jsem se vyhrabala z postele, zašla jsem se do koupelny umýt a pak se obléct. Vzala jsem si na sebe džínové kraťasy pošité krajkou, bílé tílko a bílé krajkové mokasíny. K doladění jsem si vzala jemné perličkové náušnice a dlouhý řetízek se čtyřlístkem. Poté jsem se ještě mírně namalovala a upravila své dlouhé vlnité hnědé vlasy do jednoduchého uzlu. Jakmile jsem skončila seběhla jsem dolů, kde jsem objevila mamku, jak dělá ke snídani míchaná vajíčka. Když je mamka dodělala sedla jsem si na barovou stoličku a začala je jíst. „Mmm ty vajíčka jsou fakt dobrý" řekla jsem mamce s plnou pusou a tím jsem dala mamce jakési svolení k zahájení konverzace a tak se začala vyptávat na ty nejobyčejnější věci, protože často není doma

" Tak co Kate jak ses vyspala a co škola?"

„Whoo zpomal. Vyspala jsem se celkem dobře. Škola zatím jde a mám novinku. Máme ve třídě novýho kluka a jmenuje se Jay."

„ A jak vypadá?" začala se mamka vyptávat.

„ No má asi 185 cm, tmavě hnědé vlasy a mírně vypracovaný tělo"dokončila jsem svůj proslov o něm a koukla jsem na hodiny a zděsila se, protože bylo třičtvrtě na osm. Když jsem to zjistila už jsem stála u dveří a volala na mamku „Tak ahoj, uvidíme se a pak si ještě popovídáme!"Hned jak jsem zabouchla dveře od domu letěla jsem k autu a už jsem vyrážela do školy.

Když jsem dojela a zaparkovala, tak jsem utíkala do třídy, abych to stihla předtím, než do třídy vejde učitel. Stihla jsem to taktak, a proto jsem tak rychle zapadla do lavice, že jsem si ani nevšimla, že vedle mě není Vicky, ale Jay a to mě trochu vykolejilo, ale jediný důkazem tohoto vykolejení bylo pouze menší zalapaní po dechu, kterého si nemohl všimnout, ale k mému neštěstí si ho všiml a hned se začal vyptávat.

„ Copak snad ses mě nelekla?" zeptal se s arogantním úšklebkem .

„Ne, proč bych se tě měla lekat?" řekla jsem mu klidněji než jsem čekala.

„No že jsi tak trochu ztuhla a lapla po dechu." A začal se potichu smát a mne překvapilo, jak příjemný má smích, až jsem se v duchu okřikla. Jeho smích náhle ustal a já si až teprve teď všimla ,že přišel učitel fyziky. I když je fyzika můj nejneoblíbenější předmět tak dávám pozor, ale dnes to bylo naprosto nemožné, protože jsem stále vnímala jeho blízkost a to jak se naše paže a kolena téměř dotýkají. A nebyla jsem jediná kdo si toho všiml, a proto se ke mně otočil.

„ Proč nedáváš pozor?" zeptal se mě s vědoucným zábleskem v očích.

„Ale já dávám pozor." Sykla jsem na něj a snažila se dávat pozor, i když mi to moc nešlo.

„ To vidím. Pořád po mně koukáš, když si myslíš, že se nedívám, ale já tě vidím."řekl arogantně.

„Ne nedívám se na tebe." Řekla jsem mu už naštvaně, ale to už si nás všiml pan Hays. „Slečno Morganová , pane Butcherte neruším vás svým výkladem?"

Než jsem stihla cokoliv říct on už mu odpovídal.

„Ne, vůbec ne pane Haysi můžete pokračovat"

„Oh děkuji za svolení pane Butcherte a odteď už prosím dávejte pozor."

„Ano pane profesore" řekla jsem, aby se s ním už nehádal. „A ty už na mě alespoň do konce hodiny nemluv" sykla jsem k Jayovi. Ten se jen zasmál a dál už nic do konce hodiny neřekl a já tak mohla alespoň z části poslouchat učitele.

Do konce vyučování se nic moc už nedělo. Jediné co se událo bylo že jsem to vše řekla Vicky a ta z toho byla trochu na větvi. Hlavně z důvodu toho, že se se mnou bavil.

Když jsem odpoledne šla k autu tak mě Jay zastavil.

„Ahoj Kate, nechceš se mnou dneska jít na jednu party do klubu?"

„No já nevím, moc se mi nechce a musím se učit a ke všemu tě moc neznám." Řekla jsem mu, ale to ho moc neodradilo.

„ Tak fajn vyzvednu tě v osm tě u vás vyzvednu." Řekl a už odcházel.

Když jsem dojela domů začala jsem si dělat úkoly. V sedm hodin jsem s nimi skončila a začala se chystat na tu párty. Na sebe jsem si dala černé uplé šaty a černé boty na vysokém podpatku. Vlasy jsem si nechala přirozeně kudrnaté a rozpuštěné. Ještě jsem se jemně nalíčila a šla na něj čekat dolů.