My demon [Pozastaveno]

5.Kapitola

Kate

Když jsem se ráno probudila, byla jse v posteli, ale nechápu jak jsem se tam dostala. Poslední, co si pamatuji, je, že jsem se s Jayem objímala a víc už ani ťuk. K pořádnému probrání jsem se protáhla, jenže rukou jsem do něčeho narazila. A polštář to nebyl. Bylo to něco o hodně pevnějšího. Otočila jsem hlavu abych zjistila, co to je. Jakmile jsem to zjistila, trochu jsem se zajíkla. Vedle mě ležel spící Jay.

,,Dobré ráno zlato." Zamumlal Jay s rukou přes oči.

Když na mě promluvil vyjekla jsem a nadskočila. ,,Do prdele Jayi tohle mi dělat nemůžeš. Málem jsem z tebe dostala infarkt.

,,No to mě vážně mrzí" řekl se stopou smíchu v hlase, jenže se neudržel a začal s nechorázně smát.

,,No to je fakt vtipný, když někomu málem přivodíš infarkt."

,,Kdyby ses viděla, tak by ses taky začala smát" řekl a usmál se na mě tím odzbrojujícím úsměvem a s tím jsem se taky začala smát. Takhle jsme se smáli nejmíň pět minut.
,,Jayi, proč jsi tu se mnou vlastně zůstal?" Zeptala jsem se ho, ale s odpovědí se nějak zdráhal.

Jay

Kurva. Přece jí nemůžu říct, že jsem tady zůstal, jen z důvodu toho, že mi to Pán přikázal. A pak je tu ještě jeden, jenže ten jsem si ani já sám nechtěl přiznat a to, že se mi líbí. ,,Já nevím." Hlesl jsem a při tom jsem koukal do země. Začni po mně rvát. Začal jsem jí znovu přikazovat. A ona zase poslušně poslechla.

,,Jakto, že to kurva nevíš?"

,,No prostě to nevím." Ohh super. Pán na mě bude pyšný.

,,Jo tak ty to nevíš?" Zeptala se mě rozzlobeně. A já se musel zasmát. Je tak roztomilá, když se snaží znít rozzlobeně.

,,Co je tady k smíchu?" Zeptala se tentokrát už naštvaně.

,,Nic." Řekl jsem se smíchem a ironií v hlase.

Ještě hodnou chvíli jsme se pošťuchovali kvůli mým příkazům, jenže z ničeho nic zbledla a omdlela.

Já vím, že mi to trvalo strašně dlouho, tak se omlouvám a ještě se omlouvám, že je tato kapitola krátká. Doufám, že se vám to bude líbit a zanecháte nějaký komentář nebo hvězdičky.
Sissi