dítě smrti

nová práce

Vedle nás seděli vojáci z královské gardy, kteří měli dnes volno a proto šli do hospody na pivo. Jenže když si vojáci začali povídat vůbec nevěděli že je bude někdo poslouchat. Povídali si o tom jak je málo lidí na hradě a že nejspíš budou hledat nějakou výpomoc (samozřejmě dobře placenou) třeba v kuchyni nebo tak něco. Pak si začali povídat o tom že má někdo významný přijet ale že neví kdo. Po chvilce se začali dohadovat o tom kdo významný přijede do hradu, jenže jak byli opilí tak najednou začali řvát a během chvilky je hospodský vyhodil. Nemohla jsem uvěřit jaká je to náhoda (na náhody nevěřím ale co jiného by to bylo? osud?). Jak velká musí být náhoda že když já hledám práci tak zrovna někoho shánějí na hradě?? Jenže je tu takoví malinký háček. Já jsem dost velký introvert a mám strach z chyby, nebo celkově z cizích lidí. Jo to bude malinko problém. Oba dva (katarina a Jonatan) se na mě podívaly a já jsme prostě neměla slov. Ano, byla jsem sice ráda že bych mohla mít práci ale na druhou stranu jsem byla už teď vystresovaná že něco pokazím. Když už dvojčata musela jít (měli zase prý nějakou práci) tak jsme se před hospodou rozloučili a já jsem šla domů. Bylo už celkem pozdě takže jsem si šla rovnou lehnout a nad ničím jsem moc nepřemýšlela.
Už bylo ráno. Sluníčko svítilo a já jsem byla vynervovaná z toho že mám jít na hrad žádat o práci . Nikdy by mě to předtím nenapadlo, protože tam umřel můj otec a já jsem neměla v plánu tam nikdy znovu jít protože by mi ho to připomínalo. Rychle jsem si tedy vzala do ruky krajíček chleba a mámě jsem řekla při odchodu že jdu do hradu shánět práci. Než máma cokoliv stihla říct už jsem byla pryč abych si to náhodou ještě nerozmyslela.
Už jsem stála před velkým hradem. Od doby co jsem tam byla naposledy se nic nezměnilo a to je to už pár let. Někdy jsem sem chodila za tátou a trénovali jsme tady sebeobranu. Tady v paláci je přesně to místo kde jsem se z větší části naučila bojovat.

Taková mezi kapitolka/vysvětlivka (bude to důležité)
Na tomto hradě v hlavním městě, žije královská rodina. Je v celku rozsáhlá. Matka/královna Dominika Stella Failonská. Otec/král Melichar Failonský. Nejstarší syn/princ Maxwell Failovský (adoptovaný). Prostřední syn/princ Viliam Wilbert Failonský (jediný dědic koruny) . Nejmladší syn/princ Marvin Failonský (také adoptovaný) všichni jso obdarovaní. Prince Viliama už nějakou dobu nikdo nikdy neviděl protože ho rodiče vyslali do internátní školy pro prince. (ano taky jsem nevěděla že něco takového existuje)

Vezmu to malinko zrychleně.

Když jsem vstoupila do hradu na nádvoří, stážní se mě hned ptali kam jdu a podobně. Když jsem to strážným vysvětlila jeden z nich zavolal nějakého rádce či kdo to vlastně byl. ten mě po několika otázkách přijal do hradu jako novou služku. byla jsem z toho nadšená a neměla jsem slov. Zdvořile jsem poděkovala a muž mi oznámil že od zítřka začínám a že si ráno rovnou mám vzít věci abych se u bydlela na hradě. (veškeré služebnictvo bydlelo na hradě) zbytek dne se toho moc nestalo. řekla jsem to dvojčatům kteří měli ze mě velkou radost. Také jsem to řekla matce která už takovou radost neměla přece jen jí na hradě umřel manžel. Matka se s tím však musela smířit. A já se musela smířit s tím že se konečně postavím na vlastní nohy.

Vstala jsem brzo ráno. Zabalila jsem si pár svých osobních věcí a šla jsem se rozloučit s matkou. Matka moc protestovala myslela jsem si že kvůli tátovi ale když jsem byla ve dveřích ve slzách mi řekla že jsem obdarovaná a že to celé roky ve mě utlačovala bylinami které mi dávala do jídla. nevěděla jsem co na to mám říct. Zarazilo mě to . Chvíli jsem tam jen tak stála se zraženým výrazem v očích které byly přímo upřené na matku držící byliny v ruce. mísily se ve mě pocity ale převažovala zlost a nenávist. Měla jsem větší a větší chuť odejít a už nikdy se nevrátit. pak jsem se slzami v očích tiše prohlásila "sbohem,, bylo to jediné na co jsem se zmohla. Pak jsem práskla dveřmi.

přišla jsem do hradu kde na mne jedna služka čekala již u brány. Jmenovala se Melania byla moc hezká a milá. ukázala mi jak to tam chodí, kde mám pokoj atd. Převlékla jsem se do oblečení které mi bylo přiděleno. Pak jsem s Melaniou šla pomoct do kuchyně.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ