dítě smrti

nová práce - první noc

Princ mezi tím zkoumal svůj odraz v zrcadle. Byl fascinovaný jako malé dítě. Malému úsměvu jsem se neubránila. Precizně ustlanou postel jsem rozbořila aby si princ mohl jednoduše lehnout. Venku ještě nebyla úplně tma. Slavnost dnes skončila docela brzy. Vsadím se že ve městě to ještě žije. Odtrhla jsem prince od zrcadla. Posadila jsem ho na postel. Teď už ho nezajímal jeho odraz. Jeho blankytně modré oči byly namířené přímo na mě. Nic neříkal, na nic neukazoval jen se na mě upřeně koukal. Celým tělem mi proběhlo mravenčení. Na tohle bych mu měla zavolat služky. Pomyslela jsem si když jsem si klekla abych mu sundala boty. Celou dobu ze mě nepustil oči. Jako by tam byl ale zároveň ne. Bylo to trochu děsivé. Když jsem si zase stoupla, všimla jsem si že se usmívá. Nevím co se mu honilo hlavou ale děsilo mě to.
,,sundejte si tu zdobenou nádheru co máte na sobě. Zlato je hezké, ale tvrdé. Blbě by se vám v tom spalo" řekla jsem mu. Byl jako beránek a udělal co jsem mu řekla. Byl jako němé dítě. Jeho arogance asi zůstala někde v sálu. Snažil se si rozdělat knoflíky u toho zdobeného kroje, nebo co to bylo. Uchechtla jsem se. ,, ukažte " řekla jsem a klekla si před něj. Začala jsem mu knoflíčky rozepínat. Jeden po druhém. Jenom na mě koukal. Byl tak blízko!!! Až moc. Cítila jsem jak mi začínají červenat tváře. Snaha nemyslet na to že právě svlékám následníka trůnu mě přiváděl do rozpaků. cítila jsem jak dýchá, cítila jsem teplo sálající z jeho těla. Už jsem mu to rozepla všechno. Sundala jsem to z něj a on jako by mu upadlo tělo, prostě si lehl. Hodila jsem to na zem a pak přinutila prince si ještě na chvilku sednout. Dala jsem mu napít vody a posunula ho aby ležel hlavou na polštářích a na boku. Vedle postele jsem položila lavor. Vzala jsem tu zdobenou nádheru a přehodila jí přes křeslo. Pak jsem vzala korunu která mu spadla na posteli z hlavy. Položila jsem jí na stoleček. Nechala jsem přinést horký vývar a bylinkový čaj. Dala jsem mu to na stoleček s papírkem: vypij a sněz horké. Pak jsem odešla k sobě do pokoje. Prohlédla jsem si to tam, převlékla se a opláchla si obličej. Byla tam stará knihovna. V ní byly různé knihy s různými příběhy a žánry. Vybrala jsem si knihu o kouzelném světě. Bylo to skoro jako pohádka. Ještě jsem chtěla napsat dvojčatům a matce. Už se smrákalo, déšť byl cítit ve vzduchu ale ještě nepršelo. Nebo to jsem si myslela. Pořádně jsem se podívala ven a tam lilo jako z konve. Přišlo mi to hezké, déšť mám ráda ale pak asi čtyři metry přede mnou udeřil blesk. Příšerně jsem se lekla. Blesk byl nádherný ale děsivý. Nebylo mi příjemné být sama v pokoji. Napadlo mě že když jsem ten osobní strážce tak bych mohla strávit většinu času u prince v komnatách a až půjdu spát, prostě dojdu do svého pokoje. Sebrala jsem papír, brko, inkoust a knihu. Vyrazila jsem vedle. Stráže na mě koukali docela udiveně, ale nic nenamítali když jsem jim nařídila otevřít dveře. Když se za mnou dveře zabouchly, viděla jsem další blesk tentokrát byl ale dál. Princ i já jsme měli z pokoje úžasné výhledy. Doufala jsem že nebude troufalost když si sednu k princovu stolu. V dopisech jsem popsala všechno co se mi stalo. Posledních pár dnů bylo při nejmenším dost zajímavých. Když jsem dopisy dopsala, složila jsem je a strčila za obal knížky. Pak jsem se i se svíčkou přesunula k posteli. Sedla jsem si vedle postele a opřela se o ní. Byla jsem přesně na druhé straně než princ spal. Svíčka byla vedle mě a já si v klidu četla...

princ...

Na té slavnosti to byla hrůza. Můj starší bratr mě dohání k šílenství a to jsem s ním za celou slavnost promluvil sotva dvakrát. Nikdy jsem pořádně nepil ale po tom co se všechno semlelo už jsem to nevydržel a musel to zkusit. Nejdřív to byla jedna sklenička, pak další a další a už vlastně nevím kolik jich bylo. Vím jen že se mi potom rozhodně líp dýchalo, bylo mi jedno co si ostatní myslí a už jsem neměl ten nepříjemný skličující pocit. bylo to osvobozující. Vyprávěl jsem zážitky nějakým slečnám na slavnosti když mě vyrušila ta holka, holka jejíž jméno je pro mě neznámé. vím že mě pak odváděla nahoru. Cestou se mi ale točila zem pod nohama a z nějakého důvodu jsem se zmohl jenom na smích. myslel jsem si že jí to taky přišlo vtipné ale po vystřízlivění mi došlo že se smála mě. Nedivím se, taky bych se smál. Když mě pak odvedla do pokoje, chvilku mě tam nechala stát. Ten člověk v zrcadle - já - vypadal nějak jinak. Vypadal jsem strašně teď už to vím. Přitáhla mě k sobě abych si sedl na postel. Neměl jsem důvod neposlechnoput. Moje nohy byly už unavené. nevím proč nezavolala služky. klekla si a sundala mi boty. byl jsem si vědom že bych ve svém stavu nebyl něčeho takového schopen. všechno mi najednou připadalo tak hezké. Ona mi přepadala hezká. neubránil jsem se úsměvu. Pak řekla že si mám sundat tu "nádheru" to slovo si mohla odpustit ale jinak mi to přišlo jako dobrý nápad. snažil jsem se si rozepnout knoflíky ale vždy když jsem se podíval směrem dolů všechno se začalo vlnit. Ona si pak ke mě klekla a rozepla mi je. bylo mi hrozné horko a po chvilce ještě větší když se skoro dotýkala mé kůže. viděl jsem jak se červená. když mi to sundala, podíval jsem se nahoru a už jsem ležel na zádech. napadlo mě jakej sem to byl hňup. Předtím, jak jsem si ji zavolal k sobě, chtěl jsem jí poučit a né ji podceňovat jako ženu. složité je že jsem s normální holkou naposledy mluvil asi v pěti letech. už jsem byl unavenej ale ona mě donutila ještě si sednout. Nechala mě vypít celou skleničku vody a pak mi řekla že si mám lehnout na bok a blíž k polštářům. vedle postele postavila lavor a pak jsem zavřel oči. neměl jsem na ní být od začátku tak hnusnej.  když jsem se pak probudil, hlava mi třeštila. zapálil jsem svíčku. byla ještě tma. Moje hlava bolela jako kdyby ji podupal kůň. Byly čtyři hodiny ráno. Na stolečku stál čaj s polívkou. U toho ležel vzkaz abych to vypil a snědl horké. Horké to sice už nebylo ale bylo to teplé. donutil jsem se něco sníst ale měl jsem pocit že to zase z mého žaludku půjde rychle stejnou cestou zpátky ven. všiml jsem si že moje svíčka není jediná věc co v místnosti svítí. za mojí postelí, bylo taky nějaké drobné světlo. nakouknul jsem a zjistil že je to naše neznámá. Začal jsem jí říkat šedoočko. v ruce měla knížku a vedle ní byla skoro vyhaslá svíčka. Musela usnout při čtení.  zhasl jsem její svíčku a knížku položil na stoleček vedle. zem byla chladná a věřím že nepohodlná. opatrně jsem ji zvedl a položil na postel. nejmíň agresivní je když spí. přikryl sem jí ona se jen trochu zavrtěla. potom jsem se převlékl a opláchl si obličej studenou vodou. Opatrně jsem vyšel na chodbu. stráže už tam nebyly. šel jsem do jejího pokoje. snad jí to nebude vadit. pomyslel jsem si. Lehl jsem si do její postele a pak i přes příšernou bolest hlavy usnul.