dítě smrti

jenom žena

Stál tam vysoký černovlasý kluk, který nevypadal jako princ. Byl to Jack?!!! Udiveně jsem na něj koukala, ale on dělal jako by si toho nevšiml. Řekl mi že mám jít dovnitř. když za námi zabouchly dveře a my zůstali v místnosti sami, chvíli bylo ticho. Došly mi slova. z hluboka jsem se nadechla.

,,takže ty, ty js- " než jsem to dořekla, už mi skočil do řeči.

,,Princ? ano. Vím že je to pro tebe asi složité (přece jen jsi jenom žena) ale časem to třeba pochopíš." docela mě to zaskočilo. jak jako JENOM ŽENA?!!! kousla jsem se do jazyku a snažila se pochopit, proč si za strážkyni vybral právě mě. vždyť jsem přece "jenom žena". když už jsem to skoro rozdýchala, začal zase mluvit. 

,,navíc, to můžeš brát jako podstu, že můžeš být první žena jako osobní strážce. no není to úžasné? vybral jsem si tě kvůli tvému bojovému umění. Takže budeš něco jako můj osobní vojáček. Zjednodušeně : co ti nařídím, to uděláš. to zvládne i někdo jako jsi ty, ne?" když to dořekl, ještě chvilku jsem vstřebávala jeho najivitu, ego, povrchnost a diskriminační urážky vůči ženám. nejsem sice žádná feministka ale tohle je MOC.  Ne, tohle jsem prostě nepřekousla. Vytáhla jsem meč z pochvy. Využila jsem toho že nikdo jiný v místnosti není a od dveří jsme dost daleko, takže ho nikdo neuslyší. udělala jsem tři kroky k němu a přitiskla jsem mu meč ke krku.

,,Nezapomínejte princi, že i taková hloupá, nevzdělaná žena jako já má narozdíl od vás meč v ruce a umí ho používat. Příště laskavě važte slova. V tomto domě jsem byla častěji než vy a vím o každé skulince a čistě náhodou by sem mohl nějakou skulinkou připlazit jedovatý had který může vaši výsost uštknout a já ubohá hloupá žena co umí tak akorát uklízet bude uklízet vaše mrtvé tělo. Je vám to jasné princi? Nebo vám to hloupá žena má ještě jednou zopakovat?" Princ zhluboka polkl a já si v tu chvíli uvědomila co vlastně dělám. Odstoupila jsem zase tři kroky zpátky. Uklonila jsem se a bez toho aniž bych se na něj podívala jsem oznámila že radši počkám před dveřmi než se převlékne. Vyšla jsem ven a udělala pár kroků od dveří. Stoupla si čelem ke zdi a třikrát do ní hlavou bouchla. pak jsem se otočila a sesunula se na zem. seděla jsem přímo naproti dveřím toho egoistického prince se kterým budu pravděpodobně až do konce svého života. 

Po nějaké době konečně vyšel. Vypadal jinak. Tak nějak upraveně. Těď už vypadal jako princ. Na černých trochu učesaných vlasech mu ležela koruna. byl oblečený ve zdobeném kroji či jak se tomu říká. Zvedla jsem se, oprášila se, uklonila se a šla celou cestu dva kroky za ním. Ani jednou na mě nepromluvil od té doby co jsem mu držela meč u krku. Asi jsem neudělala moc dobrý první dojem. Před námi stály mohutné dveře. za nimi byl celí sál lidí. Stráže otevřeli dveře a my vešli dovnitř. Šum mluvících lidí najednou utichl. I hudba utichla a člověk který ohlašuje příchozí, ohlásil princův příchod. Po ohlášení se hudba zase rozjela, dokonce i šum mluvících lidí zase začal ale teď to bylo jiné. teď jsem věděa že si všichni špitají o mě a hlavně o princi. Je to skličující, být zase středem pozornosti. Vím že je to pro mě obrovská čest ale já prostě nesnáším moc lidí na jednom místě.
Šli jsme uličkou kterou nám lidé udělali aby princ mohl projít ke svým rodičům. Teď jsme stáli před králem, královnou a oba jeho bratry. Bylo to skličující, měla jsem pocit že se na nás kouká celý svět. Začala se mi trochu dělat špatně. Trochu jsem se klepala a trochu se mi točila hlava. Já i princ jsme se uklonili královskému páru. Pak princ zaujal místo vedle nich. Stál tam vedle těch dvou mohutných trůnů. Po asi hodině mě vážně začali bolet nohy, navíc mi nebylo moc dobře. Jediné co se u královské rodiny dělo že si tam občas povídali. Měla jsem pocit že mi upadnou nohy, že umřu nudou nebo každou chvilku zkolabuju. Vedle mě se ale objevila pro mě známá osoba. Byla to Melania!! Oddychla jsem si když jsem jí viděla.
,, páni, takže ty jsi teď princova strážkyně? To je úžasné " zašeptala. Můj úsměv se ještě víc rozšířil a přestalo mi být tak špatně.
,, už to tak bude, ale je to nuda, není o co stát."  Prohlásila jsem slabounkym hlasem. Obě jsme se trochu uchechtly. Přála jsem si jen to aby tahle akce už skončila. Melania odešla a já tam zase zůstala úplně sama.
Konečně všichni urození usedli ke stolům. Strašně mě to tam nebyvilo. Jen stát a koukat jak se všichni cpou. Bylo mi z toho špatně. S pomyšlením že někteří lidé umírají tam pod hradem hlady a tady se všichni cpou až k prasknutí. Bylo pro mě jako požehnání když hostina skončila. Zase se všichni vrátili k tanci a pomlouvání královské rodiny. Teď už to ale bylo trochu veselejší. Dost lidí bylo už trochu připitých takže už se to tam trochu hýbalo. Oprava, myslím že všichni v sobě měli alespoň dvě skleničky. Někteří lidé už odcházeli. Nejmladší princ už taky odešel. Bylo načase prince egoustu odvést do jeho komnat. Už v sobě měl rozhodně více než dvě skleničky. Bylo však zvláštní že za celou dobu se starším bratrem promluvil nanejvýš dvakrát. Ale to jsem nechala plavat. Teď bylo důležitější našeho následníka trůnu odvézt do jeho komnat. Předstoupila jsem před krále a královnu. Uklidnila se se slovy ,,omluvte mě " a pak jsem se otočila směrem k tomu hňupovi. Zrovna zaujal skupinku urozených dam svími hystorkami.
,,omluvte mne, že vás vyrušuji, ale musím vám bohužel prince odvést.Princ je jistě omámen vaší krásou ale povinnosti bohužel nepočkají ". Vetřela jsem se do konverzace. Urozené dámy se začervenaly, uklonili se a odcupitaly pryč.
,, proč, proč mi kazíš vyprávění?" Zeptal se mě přiopile princ. Začala jsem se usmívat, ale jen proto že jsem tím zakrývala jak moc se mi chce smát. Vypadá roztomile, když vůbec neví která bije. Nic jsem mu na to neřekla. Vzala jsem ho za ruku a vedla ho přes celý sál. Na schodech to bylo horší. Podepřela jsem ho. Jeho ruku jsem si dala přes rameno a svojí rukou jsem ho chytila za pas. Nevzpíral se. Když jsme vyšli do druhého patra. Byla jsem celá udýchaná.
,, měla by jsi víc cvičit fyzickou sílu" promluvil zase opilý princ.
,, a vy zase míň mluvit princi." Odvětila jsem paličatě.
,, vždy tak paličatá" usmál se na mě princ. Zaskočilo mě to. Naštěstí už jen asi půl chodby. Chytla jsem ho zase za ruku a vedla ho pomalu dál. Prošli jsme okolo hromady dveří. Konečně jsem našla ty správné. Nařídila jsem strážným otevřít dveře. Poslechli. Vtáhla jsem prince dovnitř. Cestou sebou potácel jako by se mu podlaha točila pod nohama a u toho se začal smát. Očividně na alkohol není zvyklí. Zabouchla jsem za námi dveře. Tohle je vážně zážitek. Hned první den jako osobní strážce musím tohle přerostlé mimino uložit do postýlky.
                                POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ