Tajemství moře

8

Voda ustoupila, já jsem mohl opět na pevninu a Azín mi pomohl se dostat blíž k souši.
Azín byl smutný a já také. Klidně bychom si ten krásný moment zopakovali i stokrát, ale bohužel jsme uslyšeli hlasy kluků, kteří sem běželi.
Azín se na mě naposledy usmál a zmizel ve vodě.
A ke mě přiběhli kluci, kteří už z dálky křičeli mé jméno: ,,Vili! Viliame!"
Když ke mě doběhli, už mi bylo smutno a kluci mi nestačili.
,,Vili!" Otočil jsem se zmateně na ně ,,Co? "
,,Jak co? Už minutu na tebe mluvíme. Ptali jsme se tě, zda jsi v pořádku."
,,Jojojo, jsem v pořádku."
,,Nevypadáš tak. Děje se něco?"
,,Ne. Ne. Ne co by se mělo dít?"

Kluci se po sobě navzájem vyděšeně podívají. A znovu na mě ,,Viliame možná, možná by sis měl jít lehnout."

Michal se na mě nešťastně podívá a Honza přikývne ,,Má pravdu. Na výlet půjdeme zítra. Byly velké vlny, takže do vody nemůžeme a blíží se bouřka. Bude
lepší když půjdeme dnes domů."

Podívám se na nebe. Opravdu se blíží bouřka a podle té černoty asi veliká. Podívám se na kameny, které už opět mizí pod vodou. A já jsem si myslel že je
po vlnách.

Uvidím Azína schovaného za posledním kamenem, který ukáže na moře, na svá ústa a nakonec na kluky s naznačením, že kluci musí pryč. Pochopím: kluci musí pryč, protože Sirény určitě ještě neskončily. Otočím se zpátky na kluky a přikývnu ,,Dobře kluci. Já si teda půjdu
odpočinout."

Rozloučím se s kluky a v duchu doufám že se dostanou domů dřív než Sirény začnou zpívat. Nebo se aspoň kluci dostanou někde kde nebude ty
potvory jít slyšet.

Otočím se ke kamenu, kde Azín stále je. Pozoruje mě a tuším na co myslí. Možná
že na to co já.

Podívám se na kameny. Ne, nemůžu. Kameny už jsou zase pod vodou.
Azín připlave ke mě a smutně se na mě podívá ,,Musíš se jít také schovat domů." Najednou mi přijde, že jeho oči se zalesknou slzami. No to ne!
Přiskočím k Azínovi, lehnu si do vody na břicho a podívám se Azínovi do očí, které mě sledují jako kdybychom se loučili ,,Azí." a už víc nemusím říkat, protože to co jsem chtěl udělat já, udělal za mě on. Políbí mě.
Chytnu ho pod pažemi a přitáhnu si ho víc k sobě.

Nakonec ležím já napůl ve vodě a na mě Azín. Když se naše rty rozdělí je nám do smíchu.

Azín najednou začne lapat po dechu a začnou mu téct slzy ,,Azí?! Děje se něco...?"
Začne křičet bolestí. Jemu něco je! ,,Azí! Azíne!!! Co je? Co se děje?! Azí lásko!"
Dostanu ho víc na souš a tam si brečícího Azína prohlédnu. Má zavřené oči, ruce má zahnuté a nohy od krve... Počkat! Nohy?!
Chytnu jeho ruku. Blány zmizely!
Azín ještě špatně dýchá, proto ho začnu hladit po ruce ,,Azí, lásko jsi v bezpečí. Nic se neděje." Větší lež jsem si snad vymyslet nemohl.
Co s tebou Azí mám dělat, abys byl zase v pořádku?
Azín jako kdyby slyšel moji myšlenku, otevře své oči, které jsou rudé od slz.

Pokusí se posadit, ale je stále roztřesený a vyděšený.

Já bych byl taky v šoku, kdyby mi nohy srostly v ploutev. Ale Azín to má naopak.
,,Azí. To bude v pořádku, všechno bude v pořádku."

Konečně mě začne vnímat ,,Vili." a chytne mě kolem krku a přitáhne se ke mě. Obejmu ho kolem pasu a cítím jak se mu jeho dech zklidňuje ,,Ach Vili."

Usměju se ,,Moc se mi líbí jak mi říkáš Vili a" ztuhnu když zjistím že je celý nahý. Musím ho z tadyma dostat. Je sice malá pravděpodobnost, že sem někdo zajde, ale nechci riskovat, že sem někdo zajde a bude si myslet že tu děláme něco... Otřepu se.

,,Azí musíme z tadyma pryč. Něco vymyslíme, abys byl zas...zas v pořádku." To ho rozbrečí. Já jsem blbec!

,,Azí. Musíme pryč..."Najednou spatřím jak začne velká bouřka a v dálce se začnou dělat obrovské vlny.
,,Azí vstávej! Rychle vstávej." Je strašně těžké postavit někoho na nohy, kdo na nich ještě nikdy nestál. To bude jako s malým dítětem, které se učí chodit.

Podepřu ho a pokusím se s ním udělat pár kroků ,,Počkej Azí." Vysvléknu si košili a ovážu mu ji kolem boků aby zakryla to co by nemělo jít vidět.
Azín je z toho udivený ale zatím se na nic neptá.
Zahřmí a zableskne se. Bouřka.
Podívám se na bledého Azína ,,Půjdeme ke mě domů."
Přikývne a dáme se znovu do pohybu.
Snad se dostaneme domů dřív než začne pršet, pomyslím si. Ale buch. Začne pršet.