Vzal jsem si tašku a do ní plavky, peněženku a mobil a chystám se vyrazit.
Nakonec jsme si s kluky řekli, že si dáme sraz u moře u útesu za hodinu, protože kluci neměli s sebou plavky.
Klidně bych už mohl vyjít, ale ještě předtím jsem se vydal na mé místo u moře. Na mé a Azínovo místo.
Hned co jsem se dostal k pláži, položil jsem si tašku na písek a rozběhl jsem se ke kamenům.
Dneska jsou ty kameny jakési kluzké. Nebo se mi to jen zdá?
Přeskáču na ten poslední a všimnu si jak voda vstoupá.Kousek ode mě se objeví Azín, který se při pohledu na mě zhrozí ,,Tady dneska nemůžeš být! Sirény řádí! Zvyšuje se voda, má být bouřka! Loď se sem pomalu blíží a sirény se chtějí potěšit. Otoč se a běž, než začnou zpívat!"
Než stihnu něco říct, odněkud se začne ozývat krásná melodie. Vzdálená, ale krásná.
Azín na mě začne křičet: ,,Neposlouchej je!!"
Otočím se a chci odskákat pryč, ale voda se jako kouzlem zvedne a já už nevidím ani kameny!
Uklouzne mi překvapením a zděšením noha a já spadnu do vody. Neumím plavat!! Nohama se snažím kopat a rukama se dostat na hladinu. Kolem mě slyším místo zpěvu strašný skřek. Někdo mě vezme kolem pasu a rychlostí se mnou vyplave na hladinu. Pootočím hlavu a spatřím za zády Azína, který mě drží kolem pasu.
Zkusím se v jeho objetí pootočit abych mu viděl do obličeje, ale on to pochopí asi že mě má pustit, a lehce mě pustí.
Ne! Zase se ocitnu pod vodou a uslyším skřek. Potom opět připlave Azín a vyplave zase se mnou nad vodu, ale tentokrát mě nepustí a já mu uvidím do obličeje.
Když se mi podívá do očí, pustí jednu ruku z mého pasu a odhrne mi jeden pramen černých mokrých vlasů na stranu a potom aniž bych to čekal mě lehce políbí. Přestanu se na všechno kolem nás soustředit a jednou rukou chytnu Azína za hlavou se strachem že mě přestane líbat, a lehký polibek se promění v dlouhé líbání s kterým nechce ani jeden z nás přestat.Bohužel jsme se přece jenom museli nadechnout. Azín byl rudý jako rak a já určitě né jinak.
Ani jeden neměl slov. Přesto jsme se usmívali. Když se usmíval jeden musel se usmívat i ten druhý.
Oběma se nám to líbilo.
ČTEŠ
Tajemství moře
FantasiViliam syn vědce Pavla Monteka nevěří na nadpřirozené bytosti jako jeho otec, který na svého syna díky svým výzkumům nemá čas. Když začnou letní prázdniny, Viliamův otec odjíždí opět do tajné laboratoře, která naháněla vždycky Viliamovi strach a o k...