Tajemství moře

Mezitím v laboratoři

Mezitím co se kluci víc poznávali, se na konci města v tajné laboratoři...
,,To snad není možné!"křičí na celou laboratoř hlavní vědec a majitel laboratoře, který je podrážděn pomalým výzkumem.

K hlavnímu přejde blonďatá žena ,,Jde to sice pomalu pane, ale místo toho to jde jistě."

Majitel továrny si odfrkne ,,Mně nejde o jistotu ale o čas! Pracujeme na tom už několik let a pořád nic!" Přejde ke stolu a hodí prázdnou kádinkou o zem, která se ihned roztříští ,,Ubíhá nám čas a já potřebuji ten lektvar hned. Do práce!" Otočí se na blondýnku ,,Pojď se mnou."
A oba se vydají po schodech nahoru do majitelovy kanceláře.

Majitel si sedne do svého křesle a ukáže rukou blondýnce, aby si sedla naproti němu.

Hned co se blondýnka usadí, majitel laboratoře se narovná ve svém křesle a spustí ,,Ty víš že mám doma syna, kterému připadám jako obyčejný člověk, který věří na pohádky o mořských obludách a podobných stvoření. Hraji před ním hodného tatíčka, který je zanedbaný svým výzkumem ale má svého syna rád. Chci aby tuhle laboratoř vedl po mé smrti on. Ale ještě než se tak stane musím udělat pořádek jak tady tak i v něm. Je plný naděje a představ o lepší budoucnosti pro svět, myslí si že všechno může jít po dobrém a chce po maturitě určitě chtít uskutečnit ten svůj krásný sen o mírumilovném světě," bouchne rukou do černého stolu ,,a tyhle jeho bláhové myšlenky musím zničit. Vůbec by mě nepřekvapilo, že kdyby zjistil že tu máme Sirény, určitě by chtěl s nimi podepsat mírovou dohodu." zasměje se, ale poté se znovu zaměří na svou kolegyni ,,A proto jsem si tu pozval tebe a doufal jsem že to tu urychlíš. Pokud ale neurychlíš," sáhne do šuplíku pro pistole kterou položí na stůl ,,Může se ti něco nemilého stát. Máš dva měsíce na to abys to tady dala do kupy. Jsi tu už půl roku, tak něco dělej. Odchod!"

Vyděšená dívka která se ještě chvíli dívala na pistoli, si nakonec stoupla a beze slov odešla.

Zato majitel si dal nohy na stůl a vytáhl ze stolního šuplíku malý ovladač. Zmáčkl modré tlačítko a sami se zastřeli žaluzie, tak že v místnosti byla jenom tma. Zmáčkl černé tlačítko a před ním se objevila obrazovka kde se všechno odehrávalo. V místnosti číslo 1 se chemici snažili najít nápoj který vyléčí rakovinu a zároveň zaručí mladí a nesmrtelnost.
V místnosti číslo 2 bylo velké akvárium ve kterém se objevovali svítivé oči různých barev: modré, zelené, rudé, fialové a žluté. Ty oči patřili stvořením které ve tmě nebyly vidět, zato jejich zlostné oči, které by nejradši někoho viděli umírat, ty byly vidět moc dobře.
A v ostatních místností byly vědci a všichni co se snažili dělat na těch stvořeních všechno proto aby uposlechli majitelův rozkaz a objevili lektvar mladí a nesmrtelnosti. Lektvar který vyléčí každou nemoc...
To všechno mělo háček. Majitel laboratoře vlastnil různé mořské obludy, kromě jediného druhu: Mořského chlapce, jehož krev by mohla dát těm lektvarům to co potřebují k nesmrtelnosti.
Musí to být mladý mořský chlapec, který svou krví může splnit člověku či siréně jedno přání. Když budou mít toho chlapce a nařídí mu: ,,Zařiď aby jsem se díky domu nedokončenému lektvaru stal nesmrtelným." nebo ,,Ať se z toho lektvaru stane lektvar mladí." To by bylo hned po starostech.
Chvíli to vypadalo že to půjde bez toho chlapce, ale po měsíci se ukázalo že nepůjde.

Majitel bouchne pěstí do stolu ,,Udělám pro to všechno abych to co chci získal," podívá se zpátky na obrazovku na poslední místnost, kde je akvárium prázdné ,,Najdu si tě mořský chlapče. I kdyby byla cena jakákoliv, budu tě mít!" S dalším bouchnutím se obrazovka vypnula.
,,Ale ještě první musím udělat pořádek v hlavě mého syna."