"Shan, probuď se," uslyšela jsem Jasona.
"Ne," zamumlala jsem a otočila se na druhou stranu.
"Za chvilku přijedou rodiče." Asi čekal, že mě to probudí, ale bohužel se to nestalo, tak jsem spala dál.
Chvíli bylo ticho, ale pak Jason udělal něco, co neměl. Vylil na mě kýbl se studenou vodou, opravdu hodně studenou.
Rychle jsem se probrala.
"Já tě zabiju!" Jason začal utíkat pryč. Vstala jsem z postele a začala ho nahánět po celém domě.
Když jsem doběhla do obýváku, nikde nebyl. Rozhlížela jsem se kolem, ale nikde jsem ho neviděla. Po chvilce jsem však cítila, jak se něčí ruce obmotaly kolem mého pasu. Samozřejmě, že to byl Jason.
"Odpustíš mi to?" Dal mi pusu na líčko a pořád mě objímal.
"Nemyslím si," odpověděla jsem a předstírala, že jsem naštvaná. "Neměli bychom jít náhodou uklízet?" změnila jsem téma a odtrhla se od něj. Podívala jsem se na něj a vypadal zmateně, což bylo roztomilé.
Šla jsem k němu a políbila ho. "Jsi roztomilý, když si zmatený," zašeptala jsem. Po chvilce jsem šli uklidit ten nepořádek, kterým nám dal dost zabrat. Možná, že kdybychom se věnovali jenom tomu úklidu, tak by to netrvalo tak dlouho.
O týden později (z pohledu Jasona)
Nikdy jsem nevěřil, že bych mohl být zase tak šťastný. Po tom, co se stalo s Madison jsem v to nedoufal. Myslel jsem, že jsou všechny stejné. I když je pravda, že když jsem potkal Shannon, tak jsem věděl, že je na ní něco jiného. A měl jsem pravdu. Ona je neuvěřitelně výjimečná. Jen kdyby to nebyla má nevlastní sestra, tak by všechno bylo jednoduší. Už mě nebaví se pořád skrývat a moc dobře vím, že Shan to taky nebaví.
"Vnímáš mě vůbec?" zeptal se mě Tobias. Překvapivě dneska není se Stellou, pravděpodobně není ve škole, protože jinak by semnou nezahazoval svůj drahocenný čas.
"Jo," odpověděl jsem po chvilce. Zvedl jsem hlavu a viděl jsem, jak se k nám blíží Nate. Jestli si k nám sedne, tak se asi neudržím a něco mu udělám. A k mé štěstí se posadil vedle mě.
"Kde je Stella?" zeptal se Tobiase.
"Je u doktora," odpověděl toném, kterým znamenal; je mi to úplně jedno. Jako všechno ostatní.
"A jak se má, Shannon? A kde vůbec je?" Podíval jsem se na něj a chvilku přemýšlel, jestli ho mám zabít nebo ne. Tak jsem vstal, rozloučil se a odešel pryč, jinak bych mu fakt ublížil. Nebudu si kvůli němu přece dělat problémy.
Podíval jsem se na hodinky, za 5 bude zvonit, tak jsem se vydal do třídy. Uviděl jsem Shan u své skříňky, tak jsem šel za ní.
"Co tady děláš tak sama?" zeptal jsem se jí.
"Před chvilkou jsem mluvila s Kylem. Je na tebe naštvaný, žes mu přebral nějakou holku, nechceš mi to vysvětlit?" Moje srdce začalo bít rychleji, o čem to sakra mluví?!
"Cože? Jaká holka?"
"To bys měl vědět spíše ty, ne? Radši si jdi za Madison a mě dej pokoj," odpověděla, třískla skříňkou a odešla pryč.
"Shannon!" zařval jsem na ní ještě, ale bylo to marné.
Otočil jsem se a šel hledat Kyle. Naštěstí byl sám u své skříňky.
"Můžeš mi to vysvětlit?! Já ti přebral holku?!" začal jsem po něm řvát.
"Oh, tak ty si nevzpomínáš? Zkus ti vzpomenout na to s kým jsi byl během tvé párty na pláži. Asi byste si měli dávat větší pozor. Určitě nechcete, aby se to někdo dozvěděl," odpověděl. Chvíli jsem na něj zíral. Je to v háji. Pokud se to někdo dozví (a to dozví, protože vím jaký je Kyle hajzl), tak můžeme jít oba dva zabít.
"Jestli to někomu řekneš!"
"Když mi najdeš holku, která bude lepší, jak Shannon, tak se to nikdo nemusí dozvědět."
"A kde jí mám asi najít? Nechápu, o co ti jde. Shannon nikdy nebyla tvoje."
"To už není můj problém. Mohla, kdyby nebylo tebe," řekl a odešel pryč. Zazvonilo, takže jsem musel jít rychle na hodinu, abych nepřišel pozdě a neměl problém.
***
Právě sedím na židli u tatéra a čekam, až udělá svou práci. Vybral jsem si tetování Believe. Přemýšlel jsem nad tím pár dní a rozhodl se, že to fakt udělám.
Znamená to, že věřím v můj vztah s Shannon, že to všechno dobře dopadne a jednou spolu budeme moct být i na veřejnosti.
Akorát nevím, co na to řekne táta. Budu to muset nějakou dobu skrývat a až budu připravený, tak mu to řeknu.
"Hotovo," řekl tatér. Prohlédl jsem si své tetování a byl nad míru spokojený. Zaplatil jsem a vydal se domů.
Konečně jsem byla schopná napsat novou část! Příběh chci dopsat do konce školního roku, což doufám zvládnu, protože pochybuji, že v létě budu mít čas. Příběh se pomalu blíží ke konci (měl by mít ještě tak 4-5 části). Pokud chcete někdo věnování, napište si, prosím:)
