Jason McCann
"Nechci se seznamit s nějakou namyšlenou krávou!" zařval jsem na otce.
"Chovej se slušně! Shannon je krásná a velice chytrá," řekl a po chvilce někam odešel. Otočil jsem se směrem odkud jsem slyšel jeho hlas. Šel s dívkou, která byla doopravdy nádherná. Ani jsem si nevšiml, že už jsou u mě, protože jsem jí sledoval.
"Jsem Shannon," řekla stydlivě. Tohle, že je ta 15-letá dcera budoucí manželky mého otce?
"Jason," podal jsem jí ruku. Podívala se na ní a poté pochopila. Vložila svou malou ruku do té mé.
"Těší mě, Jasone."
"Mě taky," řekl jsem s úsměvem. Dívali jsme se na sebe a nikdo nic neříkal.
"Ehm," odkašlal si táta. "Nechám vás tu o samotě," řekl a odešel neznámo kam.
"Tobě je vážně 15?" Přikývla a sklopila hlavu.
"Nemusíš být nervozni. Jsme sourozenci," promluvil jsem po chvíli a zvedl jí hlavu.
"Promiň, ale nejsem zvyklá mluvit s kluky. Tedy pokud nechtějí, abych jim udělala úkoly," řekla zklamaně.
Uvědomil jsem si, že jsem úplně stejný. Taky chytré dívky využívám kvůli úkolům, ale ty jsou zcela jiné než Shannon.
"Nikdy jsi neměla kluka?" Neodpověděla mi. Bral jsem to tak, že se o tom nechce bavit.
"Miluji svatby. Všechno je tak krásné a romantické," prohlásila, když jsme si sedli v kostele na své místa.
Radši jsem nic neříkal. Určitě by nechtěla slyšet, že se mi svatby hnusí, a že nenávidím lásku.
"Víš o tom, že chodíme do stejné školy?" zeptala se po chvíli. Překvapeně a zárověň šokovaně jsem se na ní díval. "Takže nevíš," odpověděla si sama.
"Vlastně se nedivím. Ty jsi nejjoblíbenější člověk na celé škole. Jsi kapitán fotbalového týmu a chodíš s hlavní roztleskávačkou. Jsi ve čtvrťáku, takže proč by ses zajimal o prvačku," vypadala zklamaně. Takže mě zná a zná mou pověst.
"Nemusíš si přede mnou hrát na hodného kluka, Jasone. Slyšela jsem, co si o mě říkal. Chápu to, ale já namyšlená opravdu nejsem," podívala se na mě a já nevěděl, co říct. Už není šance, že bych se jí zalíbil. Proč se vlastně chci zalíbít nevlastní sestře?
"Teď se ti změní život, když všichni zjístí, že jsi moje nevlastní sestra," pronesl jsem, když už mě nevnímala.
"Ne! Oni se to nesmí dozvědět!"
"Proč ne?"
"Copak to nechápeš? Já nestojím o popularitu, párty a kluky, kteří se semnou budou chtít vyspat. Já chci jednoho kluka, který mě bude milovat a bude si se mnou plánovat budoucnost."
"Myslím, že ti nedochází, že s námi budete bydlet, takže se všichni dozví, že jsme sourozenci," povzdechla si.
"Slíbíš mi, že mě ochráníš přede všemi těmi kluky, kterým jde jenom o jedno?"
"Slibuji," řekl jsem a chytil jí za ruku.
Pak náš rozhovor přerušila svatební hudba.
"Je to tady!" zajásala Shan.
***
Všichni se raduji, tancují, zpívají a pijí. Uživají si svatbu; kromě mě. Jediné, co se mi tu líbí je Shannon. Nechápu, proč jsem s ní, tak milý. Dokonce jsem jí slíbil, že jí ochráním před klukama, kteří jsou úplně stejní jako já. Vlastně nechci, aby se jí dotkl jakýkoliv můj kamarád. Je pro ně, až moc dobrá.
Viděl jsem Shannon, jak sedí sama. Vstal jsem ze židle a šel za ní.
"Smím prosit o tanec?" zeptal jsem se. Natáhl jsem k ní ruku a po chvilce dala svou ruku do té mé. Šli jsme na parket, kde zrovna začala hrát písnička.
Dal jsem si ruku kolem jejího pasu a ona si ruku dala na mé rameno. Začali jsme se pohybovat do rytmu hudby.
"Neumím moc tančit," řekla Shan. Zatočil jsem s ní a pak narazila na mou hruď. Podívali jsme se do očí a já se usmál. Shannon sklopila hlavu.
Když písnička skončila, tak jsme zjístili, že se na nás všichni dívají a usmívají se. Nikdo kromě nás netančil.
Podíval jsem se na Shannon a šlo vidět, že se stydí, když zjístila kolik lidí nás sledovalo. Radši jsme se šli posadit.
"Jsi skvělý tanečník. Určitě to tvoji kamaradí nevědi," řekla.
"Nevědí. Nezajímá je nic jiného než holky."
"A tebe?" zeptala se mě.
"Jestli čekáš, že řeknu, že čekám na tu pravou, tak se mýlíš. Jsem stejný jako mí kamarádi, ale možná, že se jednou doopravdy objeví dívka, kterou budu milovat," odpověděl jsem. Nevěřím, že jsem něco takového řekl. Nikdy jsem nechtěl najít takovou holku, kterou budu milovat.
"Jsi stejný jako všichni kluci, které nenávidím. Nevážíte si na nás. Jdu od tebe pryč a prosím tě, aby ses mi vyhýbal, ani se na mě nezkoušej podívat nebo promluvit. Nechci mít nic společného s klukem jako jsi ty," řekla, vstala ze židle a odešla neznámo kam.
Názory na první část? :) Vyjádřete se prosím v komentářích jestli má cenu v tomhle příběhu pokračovat :)
- pokud chcete věnování, napište si :)
