Shannon Monroe
Bylo mi Jasona líto, ale nemohla jsem s tím nic udělat. Všichni věděli, že je problémový, takže jsem ho nemohla obraňovat. A proč bych to vlastně dělala pro někoho, kdo se mnou, ani nemluvi? Proto jsem se rozhodla, že to změním.
Předstírala jsem nemoc a máma mi to uvěřila, takže jsme s Jasonem sami doma. Udělala jsem mu snídani a právě čekám před jeho dveřmi.
Neklepala jsem a prostě jsem vešla dovnitř. Byl zahrabný v postel a spal. Musím uznat, že když se na něj podívám teď vůbec nevypadá jako ten problemový Jason McCann.
Opatrně jsem si lehla do postele a začala zpívat, abych ho probudila.
I'm wide awake
I'm wide awake
I'm wide awake
Yeah, I was in the dark
I was falling hard
With an open heart
I'm wide awake
How did I read the stars so wrong?
I'm wide awake
And now it's clear to me
That everything you see
Ain't always what it seems
I'm wide awake
Yeah, I was dreaming for so long
Podívala jsem se na Jasona, který se už probouzel.
I wish I knew then
What I know now
Wouldn't dive in
Wouldn't bow down
Gravity hurts
You made it so sweet
'Til I woke up on
On the concrete
Už mi věnoval veškerou svou pozornost, takže jsem přestala zpívat.
"Ty umíš zpívat?" Jenom jsem se usmála, ale neodpovídala.
"Udělala jsem ti snídani," řekla jsem po chvilce. Podala jsem mu tác se snídaní a čekala, až si to vezme. Překvapeně se na mě díval a pak si to vzal.
"O co ti jde, Shannon?"
"Chci si s tebou promluvit," odpověděla jsem.
Povzdechl si. "O čem?"
"O tom, proč mě ignoruješ a proč ti dělá problém se na mě jenom podívat. Udělala jsem ti něco?"
"Nic jsi mi neudělala, Shan. Jenom...to je jedno," řekl a začal se věnovat jídlu.
"Řekni mi to."
"Jde o ten polibek," zašeptal. "Nemělo se to stát, ale v té chvili mi to přišlo správné."
Byla jsem zklamaná. Doopravdy zklamaná.
"Tak proč jsi chtěl, abych tě znovu políbila? Proč, když jsi věděl, že se to nemělo stát?"
"Neřeš to."
"Ty nic nechápeš! Pro tebe to byl jenom další polibek! Ale ty jsi byl první člověk, se kterým jsem se líbala! Neměla jsem to dopustit. Pro tebe tvůj první polibek, asi nic neznamenal, ale já se na svůj polibek těšila, protože jsem myslela, že to bude s někým, kdo mě bude milovat a koho budu milovat já!" Mezitím, co jsem mluvila jsem se postavila a sledovala ho, co dělá.
"Kdybych věděl, že je to tvůj první polibek, tak bych tě nikdy nepolíbil," řekl a postavil se.
"Oh, takže sis myslel, že jsem jako Madison, která se líbá s každým druhým?"
"Co proti ní pořád máš?"
"Tu otázku nemůžeš myslet vážně," zasmála jsem se. "Celá škole proti ní něco má. Vlastně celá ne. Jenom holky, která k sobě mají respekt, což se o ní fakt říct nedá. Nechápu, co na ní vidíš."
"Znám jí už od prváku a nikdy taková nebyla. V prváku to byla ještě celkem fajn holka a měl jsem jí vážně rád."
"Nechápu, proč se s ní nerozejdeš."
"Nechci být sám," zašeptal.
Udělala jsem krok dopředu, abych mu byla blíže. Neváhala jsem a silně ho objala.
"Nebudeš sám, máš mě a vždycky mě mít budeš," promluvila jsem po chvilce ticha, kdy jsme jenom stáli uprostřed místnosti v objetí.
"Slibuješ?"
"Slibuji," zašeptala jsem.
Jason McCann
Bál jsem se, že ten slib nemyslela vážně, a že ho poruší. Mám doopravdy v plánu se s Madison rozejít a pokud mě opustí, kdo mi zůstane? Mí "přátelé", kteří po střední zapomenou, že nějaký Jason McCann existuje? Nebo můj táta, který by radši žádného syna neměl? Proč je všechno, tak komplikované? Proč je život, tak komplikovaný?
"Jasone!" uslyšel jsem tátu.
Naštvaně jsem si povzdechl a šel dolů za tátou.
"Co potřebuješ?"
"Co jsi dělal celý den?" zeptal se mě. Nevěděl jsem, co mám dělat. Co mu mám říct?
"Přišel jsi o hlas?"
"Ne," zamumlal jsem.
"Takže, co jsi dělal? Vlastně, že se ptám, že? Co by mohl dělat někdo, kdo nic neumí? Je mi úplně jasné, že si celý den strávil v posteli. Měl bys být jedině rád, že to nevidí máma," jakmile řekl tohle, neskutečně jsem se naštval. Chtěl jsem ho zmlátit, ale protože je to můj táta, tak jsem to neudělal.
"Nechápu, jak tady můžeš mluvit o mámě, když už tady dávno není. A stejně ti nebylo líto, když umřela. Zatímco já jsem probrečel každou noc, tobě to všechno bylo jedno. Nejlepší by bylo, kdyby jste se s mámou nikdy nepotkali a ty bys byl šťastný, protože bys nikdy neměl takového syna. Ale největší zklamání proto tebe musí být to, že jsem úplně stejný jako jsi byl ty na střední, ale víš co? Už nechci být takový jako ty, protože se mi hnusíš!" zařval jsem na něj se slzami v očích a rychle odešel pryč.
Tentokrát je část normálně o víkendu, i když se mi upřímně nechtělo nic psát, ale kvůli vám jsem něco napsala :)
S částí jsem celkem spokojená :)
Pokud chce někdo věnování, napište si :) jinak si vyberu sama :)
