Shlížela jsem na špičky svých červených tenisek a modlila se, abych přežila další minutu proslovu mé češtinářky. Ani jsem nemusela zdvihnout hlavu, abych věděla, že při každém slově jí nadskočí její brýle, které na něm drží neustále, jakoby byly nalepené vteřiňákem. Už pěknou řádku minut jsem se krotila, abych něco neřekla. Bohužel i já mám své limity a jednou mi trpělivost musela dojít.
,,Řekla jsem že ne, slečno Spencerová. Hrála jsem jednou, a musím přiznat že jsem si to užila. To ale proto, že to byla divadelní hra, která dávala hlavu a patu."
Slečna Spencerová se na mě zahleděla s neskrývaným odporem.
,,Jak můžeš vůbec poškodit tak nádherné dílo, jako je Romeo a Julie?"
Zvedla jsem hlavu a nervózně si zastrčila neposlušný pramen mých vlasů za ucho.
Přišla jsem si, jako ve válce, která neměla konce. Slečna Spencerová si na dramatických vystoupení u nás na škole potrpěla. Vypadalo to, že jsem se upsala ďáblu. Nedala jsem žádný krvavý podpis ani přislíbení duše, a přesto mě tu překecává už nejméně dvacet minut.
,,Máš nadání po tvé matce. A já vím, že to víš stejně tak, jako já. Nezahoď to jen kvůli tomu, že ti romantická zápletka nic neříká. Tvá matka by se této příležitosti ujala. Milovala každou chvilku na jevišti."
Zasněně se zahleděla do druhé části prázdné učebny. Připadala jsem si, že mě někdo musí trestat. Není přeci možné, aby někdo narážel na historky o jeho zesnulé matce, tak často, jako já.
Polkla jsem na prázdno.
,,Popřemýšlím o tom, ale nic neslibuji."
S vřelým úsměvem na mě pohlédla. ,, To je lepší přístup, než to předem odmítnout, Vivian."
ČTEŠ
Klišé
RomansaDrahý deníčku, Vím že budeš naštvaný, až ti povím, co jsem dnes zase vyvedla. Ještě že nemáš oči ani pusu. Nadávám si stejně tak, jak by jsi to udělal ty, kdyby jsi mohl. Vím že jsem ho neměla nechat mě políbit, ale on našel mé křehké místo, kterém...
