Nerozhodné srdce

Kapitola druhá

Než jsem udělala kávu, bylo v místnosti neuvěřitelné ticho. Hlavou mi běželo několik otázek a ruce se mi hrozně klepaly. Co když jsem udělala chybu odmítnutím? Věděla jsem, že ty její doteky chci cítit. Že chci cítit i její polibky, slyšet její dech. Povzdechla jsem si a na stůl dala dva hrnky s kávou. Chris tam nebyla, ale slyšela jsem vodu a tak jsem odhadla, že je ve sprše. Rozhodla jsem se jít za ní. Ano ve sprše jsem už byla, ale neodolala jsem svému pokušení jít za ní.

,, Mohu k tobě?" zeptala jsem se, když jsem svlékla a stála za jejími zády. Začaly na mne dopadat kapky teplé vody a já položila své jemné ruce na ramena jejího dokonalého těla.

,, Není ta otázka zbytečná, když už tu jsi?" zeptala se a otočila se čelem ke mně. Měla červené oči a to vypovídalo o jediném. Plakala. Plakala kvůli mě.

,, Plakala jsi? Děje se něco?" zeptala jsem se a dívala se do jejích překrásných čokoládových kukadel. Zakroutila hlavou, ale já věděla, že to není pravda.,, Kvůli tomu, že jsem tě odmítla?" nechala jsem na nás stékat vodu a nespouštěla z ní oči.

,, Ne, to ne. Jen mi přijde, že jsi se za posledních několik týdnů hrozně změnila. Před třemi týdny jsi neodmítla. Opakovala jsi, že jsem tvoje jediná. Ale teď mám pocit, že už to tak není," řekla a já jí pevně objala. Bolelo mě jí takhle vidět.

,, Jak jsi na tohle přišla? Proč by v mém životě měl být někdo další? Někdo ti snad něco řekl?"

,, Rachel, mě nikdo nemusí nic říkat. Nejsem slepá. Vidím jak se ke mě chováš," vyšla ze sprchy a začala se utírat.

,, Půjdeme do obýváku a promluvíme si. Zřejmě už jsme si měli promluvit dříve," řekla jsem a vylezla. Zahlédla jsem slzy na její tváři a to mě ničilo. Už teď jsem si byla jistá, že se mezi mnou a Lucy nesmí opakovat to, co se stalo.

,, Máš pravdu. To bychom měli," souhlasila a otřela si oči. Když jsme se oblékly, vrátili jsme se do obýváku a já přes nás hodila dvě lehké deky. Dnes nebylo zrovna teplo. V domě se sice topilo, ale obě jsme byli vyhřáté ze sprchy.

,, Chrissy, jak jsi přišla na takovou hloupost, že bych měla někoho jiného?" zeptala jsem se a snažila se znít přesvědčivě. Vypadalo to, že mi věří. A tak se mi ulevilo. Vlastně jsem nikoho neměla. Jen jsem spala s Lucy. S kterou jsme si neřekli nic o vztahu.,, To já mám pocit, že je tady něco špatně. Když se ohlídneš na ty poslední dva roky, je něco jinak. Není to jako dříve."

,, Já vím. Ale všichni se měníme. Ať už k dobrému, nebo špatnému. Vím, že tě furt odmítám a naposled jsme spolu před několika týdny. Ale nemám na to ani pomyšlení. Musíš mě v tomto pochopit."

,, Jak to mám chápat Chris? Před několika týdny jsme se spolu vyspaly a ty jsi se pak otočila a šla spát. Změnila jsi se. Tohle jsi totiž nikdy neudělala. Kdy jsi mi naposled řekla, že mě miluješ? Nebo, že ti chybím? Ani do práce už mi nevoláš, aby jsi se zeptala jak se mám a jak se mi daří. Zda jsem v pořádku. Nezajímá tě to!" zvýšila jsem hlas a pak se snažila byt v klidu. Chodila jsem po obýváku a nedokázala se zastavit.

,, Můžeš se posadit? Znervózňuješ mě," řekla a já si sedla na gauč. Mlčela a dívala se na mě.,, Pořád si vyčítáš tu nehodu?" zeptala se náhle a já ucítila ve svých očích slzy.

,, Ano. Protože vím, že je to moje vina. Kdybych jela taxíkem tak by se to nikdy nestalo. A kdyby se to nestalo, mohla bys normálně chodit a dělat vše, co tě baví. V tom autě jsem měla sedět já do hajzlu," nesnažila jsem se slzy už zadržet.

,, Jsi skvělá lékařka a přišla bys o svou kariéru. Mohla bys být na mém místě, ale taky by jsi to nemusela přežít. Vážně bys tohle chtěla?" zeptala se a já složila hlavu dlaní. Objala mě a přivinula mě víc k sobě.,, Protože já ne. Bez tebe by byl můj život bezcenný."