Nerozhodné srdce

Kapitola desátá

Poprosila jsem rodiče, aby šli ke mně do pokoje a řekla jim ať si zapnou i televizi. Nechtělo se jim, ale pochopily, že to chceme řešit samy.

,, Díky, je to o nás dvou a to musíme řešit samy," řekla Chrissy a já jí políbila.

,, Mohly by nám třeba pomoci, ale myslím, že to chápou. A doufám, že to dobře dopadne."

,, Zlato, nedopadne. Věř mi. Tenkrát se mě zřekly a tak neměli důvod přijet," reagovala Chris a trochu zpozorněla, když se ozvalo zavření dveří. Držela jsem jí za ruku a usmála se.

,, Jsem tu a budu tu pořád, ano?" přikývla a já se podívala na její rodiče s taškami. Nakoupily opravdu hodně a to mě trochu překvapilo. Měla jsem pocit, že si jí snad chtějí koupit.

,, Ahoj, vy už jste doma? Chtěla jsem připravit překvapení," ozvala se její mamka a na tváři měla upřímný úsměv. Za to úsměv otce byl předstíraný. Poznala jsem to moc dobře. A co mě překvapilo, byla modřina na obličeji její mámy. Podle pohledu si toho všimla i má drahá polovička.

,, No, máš smůlu, byli rychlejší než my," zasmál se Jerremy, otec od Chris.,, Už jste jedly? Měli kafe?" zeptala se Katherine, mamka od Chris a já ukázala na dvě volná křesla.

,, Posaďte se, prosím," řekla Chris a oba se s pokrčením ramen posadily.,, Proč jste přijely? A nehrajte tu žádnou hru."

,, Protože jsi naše dcera a chyběla jsi nám. Jsi moje jediná dcera a litujeme toho, že jsme tě vyhodili z domu," řekla Katherine a Jerremy pouze přikývl.

,, A na svou dceru jste si vzpomněli po devíti letech? Aniž by jste se ozvali, popřály k blbým narozeninám a nebo přijely na jednu z desítek pozvánek nebo odpověděli na dopis?" zeptala se a jim viditelně zatrnulo.,, Čeho vlastně litujete? Toho, že jste mě vyhodili z domu a rovnou na ulici? Že jsem si nemohla vzít všechny svoje věci? Jenom tohle vás mrzí?"

,, Nedělej z toho zas tak velký problém. Na ulici jsi neskončila a ty věci ti evidentně nechybí. Žiješ si jak princezna," odpověděl Jerremy a já měla chuť něco říct. Pohled Chris mě ovšem zastavil včas.

,, Prosím? Co kdyby mě k sobě nevzala? Zůstala bych na ulici a moc dobře jste věděli, že mám na účtu jen pár dolarů. Měla jsem dva týdny před výplatou! Nedaly jste mi ani šanci si něco najít. A pokud jde o věci, teď už mi nechybí, to je fakt, ale nic to na tom nemění."

,, Ale vzala tě k sobě. Tak co tu řešíš?" ozval se opět Jerremy a její máma nepřítomně koukala do země.,, Je o tebe dobře postaráno, nemusíš chodit do práce."

,, To nemyslíš vážně, že ne? Jak myslíš, že bych zaplatila včerejšek? Jak bych zaplatila prstýnek a pokoj? Kde bych asi vzala peníze na Paříž?" zeptala se a já jí nechávala.,, Chodila jsem do práce, abych to mohla zorganizovat."

,, Byl to nádherný večer, lépe bych to nezorganizovala. Tajně jsem s rodiči Rachel na tom pracovaly a bylo to úžasné," řekla Katherine a vysloužila si vyčítavý pohled Jerremyho.

,, Díky, mami. Dalo to opravdu hodně práce a byla jsem neskutečně nervózní," reagovala má budoucí žena a já jí k sobě více přitiskla.,, Ale pořád nechápu, proč jste přijely."

,, Vlastně i já byla překvapená. Neumíte si představit jak pro ní bylo těžké se smířit s tím, že přišla o rodinu. A víte jak mi bylo, když měla tu autonehodu, byla v umělém spánku a lékaři jí nedávali žádnou šanci na přežití? Z nemocnice jste dostaly dopis, že máte přijet, protože to vaše dcera možná nepřežije," řekla jsem a podívala se na Chris.,, V nemocnici chtěli kontakt na tvoje rodiče. Dala jsem jim adresu. Doufala jsem, že to přežiješ, ale chtěli, aby se s tebou mohly aspoň rozloučit, kdyby to dopadlo špatně. Ale i přesto nepřijeli."