Nerozhodné srdce

Kapitola osmá

Ráno mě vzbudila až nepříjemná nevolnost. Chvíli jsem doufala, že to přejde a žaludek se opět srovná. Ale opak byl pravdou. Když jsem vyběhla z postele, probrala se i Chris a běžela za mnou. Stačila mi chytit vlasy a stála vedle mě.

,, To bude v pořádku. Dalo se čekat, že ti bude špatně. Já to hold snáším lépe," říkala mezitím, co já objímala záchodovou mísu. Nechápala jsem, že tam semnou je a není jí z toho špatně. Na mě by to mělo opačný účinek. Když jsem skončila, utřela mi toaletním papírem ústa a já se o ní opřela.

,, Promiň, zlato. Takhle jsi si ráno asi nepředstavovala. Ani bych se nedivila, kdybys mě po tomto nechtěla."

,, Tohle neříkej, ano? To, že je ti špatně, je v pohodě. Věř mi, že po takovém večeru a noci, by bylo špatně více lidem. Myslím, že Lucy na tom bude mnohem hůř."

,, Jdu do sprchy. Půjdeš semnou, nebo nám zatím připravíš a zabalíš věci?" zeptala jsem se a ona se usmála.

,, A zvládneš tu sprchu sama? Protože já mám pocit, že ne. A příště už tě nenechám tolik pít. Alkohol je ti od dnes zapovězen, drahá."

,, Úplně? To už si nikdy nedáme víno, prostě nic?"

,, To teď nebudeme řešit. Pojď do sprchy a já ti donesu čisté oblečení. Zvládneš to?"

,, Jistě. Miluju tě."

,, Já tebe víc," řekla a políbila mě na čelo. Pomohla mi na nohy a pak odešla do pokoje. Já byla během chvilky ve sprše a nechala na sebe dopadat teplou vodu. Trochu mi to pomáhalo, abych se probrala a uklidnila svůj žaludek. Pravda byla, že už mi bylo mnohem lépe. Jediné, co mi nebylo příjemné, byla bolest hlavy. Dnes byl v plánu rozhovor s rodiči, ale vůbec jsem netušila, zda to zvládnu. Po chvíli jsem vylezla, vyčistila si zuby a pouze zabalená v ručníku vešla do pokoje. Chris seděla na posteli a když zvedla hlavu, usmála se. Hned došla ke mě a přitáhla si mě k sobě.

,, Copak?"

,, Nejradši bych z tebe ten ručník teď sundala, položila tě na postel a milovala se s tebou tak, že bys křičela mé jméno," šeptla mi do ucha s vzala ho jemně mezi zuby.

,, A co ti brání, drahá? Vždyť jsem jen tvoje a nikdy nebudu nikoho jiného."

,, Brání mi v tom čas. Musíme za půl hodiny odevzdat klíče od pokoje. Ten pokoj je totiž pro šéfa restaurace. A my ho měli zapůjčený pouze na minulou noc."

,, Aha. Ale tak doma budeš mít tolik příležitostí, že asi jen tak nevstanu z postele."

,, To si piš, lásko," políbila mě a pak zmizela v koupelně. Venku bylo skoro třicet stupňů a tak jsem se nedivila, že tu pro mě měla lehké oblečení. Měla jsem tu barevné tílko a červené teplákové kraťasy. Pomalu jsem se oblékla a dobalila věci, které tam byli. Na ruce jsem si prohrávala se zlatým prstýnkem a přitom se usmívala. Byl to zvláštní pocit, ale byla jsem šťastná. Při vzpomínce na večer jsem měla opět slzy v očích. Když Chris vylezla, měla na sobě červené tričko s džínovými kraťasy. Vypadala v tom naprosto dokonale. Stejně jako ve všem.

,, Sluší ti to," řekla jsem a ukázala, aby šla ke mně.

,, To říkáš vždycky. I kdybych na sobě měla pytel tak bys to řekla."

,, Jistě. Protože bych ho z tebe hned sundala a odnesla si tě do postele. U oblečení je to složitější. Mohla bych ho z tebe prostě ztrhat, ale nerada ničím věci," řekla jsem a sledovala jak se ke mně blíží. Skrčila se a ukradla si mé rty pro sebe.

,, Ráda bych v tom pokračovala, ale musíme domu. Čekají tam na nás rodiče. Hlavně musíme zmizet už z tohoto pokoje," řekla a já jí hned polibek opětovala. Poté jsme vzaly věci, uzamkly pokoj a odešli do restaurace. Majiteli jsme předali klíče, poděkovali a vydali se ven. Chris se vydala k místu řidiče a já se pousmála.

,, Chris? Jsi si jistá? Dlouho jsi neřídila."

,, Jsem si jistá. Neměj strach," řekla a zastavila se.,, Mám takový pocit, že rodina nepřijela kvůli mně. To, jak se mi včera omluvili, nebylo to upřímné."

,, Proč myslíš? Třeba je to opravdu mrzí."

,, Nemyslím si. Čekali devět let na to, aby si uvědomili, že udělali chybu? Ani se o mě nezajímali a když dostanou pozvánku tak se tu objeví?"

,, Myslím, že to moc řešíš. Nejsi snad ráda, že přijeli? Moji rodiče přijeli také a jsem šťastná, došla jsem k ní a objala jej. Krátce mě políbila a usmála se.

,, Možná máš pravdu a já v tom vidím něco, co není. Ale není se čemu divit. Prostě jim nevěřím."

,, Chápu to. Pokud budeš vědět, že to nejde a nebudeš je u nás chtít, vyprovodím je ven. Nikomu nedovolím, aby nám zkazil celý den, vzpomínky na večer a odjezd do Paříže."

,, Pokud jde o tohle, nikdo to zkazit nemůže. Jsem moc šťastná, Rae," řekla a v očích měla jiskřičky štěstí.,, Jedeme?"

,, Pojedeš opatrně, jasné? Dost dlouho jsi neřídila a to auto mám hodně ráda. A je to automat. Takže...," nedořekla jsem, protože mě políbila.

,, Řízení se nezapomíná a kdyžtak tě mám vedle sebe," usmála se.,, Potřebuji vědět zda to zvládnu. Ráda bych se do práce vrátila naplno," poodstoupila a vydala se na místo řidiče. Já si sedla vedle ní a nevěřícně jí pozorovala.

,, Chris?" otočila na mě hlavu a pak dala klíček do zapalování.,, Vážně se chceš vrátit do terénu? Vždyť teprve krátce chodíš. A skoro se zas neuvidíme. Může se ti něco stát," měla jsem o ní strach vždy. Bála jsem se vždy toho, že se nevrátí domu.,, Chceš si mě vzít, já tebe také. Časem třeba bychom mohly mít rodinu."

,, Zlato, klid. Nebude to tak rychlé. Budu asi muset znovu k fyzickým a psychologickým testům. Ještě se vše dozvím. A hlavně, pořád musím mít při chůzi nějakou oporu."

,, Vždyť to v tom kanclu nemůže být tak špatné," ucítila jsem slzy.,, Nechci znovu zažít ten pocit beznaděje," dala mi prst na ústa.

,, Zlato, není to v kanceláři vůbec špatné. Vlastně občas s kluky vyjedu. Ale jde spíše jen o nafocení auta ne nějaké drobnosti," opřela se a připoutala. Ale pořád sebou musím mít takovou hůl. Je upravená na mou velikost a způsob použití."

,, A kde jí máš teď? Včera jsi jí neměla."

,, Ano, neměla. Ale na tom nezáleží. Copak se ti ten večer nelíbil?"

,, Byl to ten nejkrásnější večer za poslední rok. Už vyrazíme?"

,, Až mi dáš pusu," naklonila se ke mně a já spojila naše rty. Pak jsem se připoutala a vyrazily jsme domu. Nikdo z nás nevěděl, co nás doma čeká, ale i tak jsem se těšila.

Díky za přečtení kapitoly. Co myslíte? Budou tam rodiče, nebo se v nich Chris s Rachel spletla? Jinak mám rozepsaný další příběh. Ale na ten si budete muset počkat 😉