Two Romeos

⑧

𝕛𝕠𝕟𝕒𝕙

Večer deskových her šel jako po másle.

Jonah s Theou pobíhali kolem lidí, Nathana nechali u pokladny, aby nemusel mít až tolik interakce s lidmi. Od toho, co se nejspíš s Chesterem pohádal, o to totiž úplně nestál.

Jonah neslyšel, o čem se bavili, po tom, co si ho Chester stáhnul na klín. Vzhledem k okolnostem mu to ale bylo nejspíše jasné. On byl tím problémem. On a fakt, že momentálně s Nathanem doslova bydlel.

Nechtěl to vytahovat, když byli ještě v práci. Vlastně to nechtěl vytahovat nikdy, ale věděl, že se na to Nathana bude muset zeptat. Když už ne dnes večer, tak zítra.

Vzal dvě velké limonády a donesl je skupince lidí, kteří hráli Monopoly. Sotva se otočil, aby se vedlejšího stolu zeptal, jestli něco nepotřebují, někdo ho zastavil.

"Jonahu?"

Přišel mu ten hlas povědomý, ale přiřadit ho nedokázal. Když se ale otočil, pohled mu spadl na Roana. Na bratrance jeho první a jediné přítelkyně, jeho první pusu s klukem.

Málem by ho nepoznal, ale i když z něj byl najednou brunet, i když jeho vlasy byly delší, jeho oči se nezměnily. Na sobě měl ještě bundu, což nasvědčovalo tomu, že právě přišel.

"Roane?" Usmál se. Samozřejmě, že se usmál. I když to s ním nezašlo nikdy dál, než byla pusa v kůlně jeho tety, Roan byl někdo, s kým by si to dál dokázal představit, kdyby ho nesžírala vina kvůli Nicol.

"Vidím, že tvá láska pro kávu přetrvává," prohodil. Tehdy na té oslavě se totiž hodně bavili. A Roan hodinu poslouchal jen to, jak Jonah básnil o kávě.

"Jo. Dáš si něco?"

"Je pozdě na kávu?"

"Jako by je. Ale káv nemůžeš říct ne."

Roan se zasmál. "Tak jedno latté."

Jonah mu ho udělal, donesl, na chvíli si přitáhl židličku vedle něj, aby si mohli popovídat. Byl tady s kamarády, přišel pozdě, protože mu ujel autobus. Prý k nim občas chodí, jen za posledních čtrnáct dní, co tu Jonah pracoval, ještě kavárnu nenavštívil.

"Rodinný business se nevydařil?" zeptal se pak.

Jonah sklopil pohled a lehce zavrtěl hlavou. "Ne. Ale stejně jsem chtěl změnu. Té kavárně už jsem nebyl přínosem."

"Vážně? Mně připadalo, žes jí byl právě jediným přínosem, abych pravdu řekl," pousmál se. Myslel to povzbudivě. Samozřejmě netušil, co se stalo, nevěděl, že ho tahle slova naopak ranila.

Usmál se na něj zpátky. Pak se postavil. "Musím zase oběhnout lidi. Později?"

Roan přikývl. Jonah se tedy vzdálil od jejich stolu a vrátil se k baru, aby si vzal terminál a mohl zapisovat nové objednávky. Už od toho, co si stoupl, cítil na sobě Nathanův pohled, až dokud nedošel k němu. "Kdo to je?" zeptal se, přesto že v jeho hlase byl naprostý nezájem. Nathan dnes projevoval nezájem na celý tento večer. "Je  z tebe úplně vedle."

Jonah se musel zastavit a uchechtl se. "Cože?"

"Copak to nevidíš? To, jak se na tebe dívá, jeho řeč těla... kdo to je?" Na tváři už neměl ten nepříjemný výraz, ale lehký úšklebek.

Jonah se opřel o linku vedle něj. Krátce se na Roana podíval. "Bratranec mé první přítelkyně, se kterým jsem se vykousl v kůlně na nářadí na oslavě její mámy."