Owner // Larry Stylinson // Book 1 ✔️

-11-

Unaveně jsem se se protáhl a protřel si slepená víčka. Vyspal jsem se sice do růžova, ale nějak to stejně nebylo ono. Pořád jsem se převaloval a v ručkách žmoulal huňatou deku. Jediné co mě v neklidném spánku uklidňovalo byla hlas co se mi pořád přehrával v hlavě. Ta slova mu tak strašně něco připomínala, ale ne a ne si vzpomenout. Jeho sametový a chraplavý hlas mu způsoboval husí kůži a jeho srdce začalo neobvykle bít.

Z jeho přemýšlení ho vyrušil až hlasitý zvuk jeho mobilu. Leknul se a najednou se malinko začal klepat a jeho ruce málem telefon upustily jak se mu třásly ruce.

„A-Arone?"

„No to je dost žes to zvedl! Hele babe otevři mi dveře zapomněl jsem si klíče."

Bál jsem se ho, ale i přes to jsem šel a poslušně jako čokl mu otevřel vchodové dveře a poté i ty do mého bytu. Byl jsem celý vyklepaný a možná jsem i pociťoval malé náznaky slz v mých slzných kanálcích.

Aron vešel do bytu. Ani se neobtěžoval si sundat boty, moc dobře ví jak tohle nesnáším. Jenže momentálně mě mnohem víc upoutala velká modřina kolem jeho levého oka. Byla jasně modrá a to naznačovalo, že je i dost čerstvá. Jeho obličej mluvil za vše. Potemnělé oči a silně stisknutá čelist. Jeho dlaně byly dané v pěst až mu zbělaly kloubky na rukou.

„Co se děje?" popošel jsem k němu a natahoval se pro polibek. Přišlo mi nechutné, ale tak nějak jsem doufal, že ho to uklidní, když zjistí, že mu jsem odevzdám.

Aron mě pevně chytil za ramena, až jsem malinko siknul. Jeho výraz byl stále neutrální a naprosto chladný.

„Tak ty se mě ještě ptáš?! Louisi řekni mi kurva s kým se taháš?!" zařval na mě. Vykulil jsem oči, ale zase je hned trochu přivřel, protože jsem ho upřímně bál.

„Tak mluv kurva!" vykřičel.

„J-já se s nikým ne-netahám-m." rozplakal jsem se. Celý jsem třásl. Nesnášel jsem na sobě to jak se kvůli každé blbosti rozbulim jak dětsko.

„Tak mi řekni proč mi nějakej pitomnej kudrnáč jednu vrazil a vyhrožoval mi, abych na tebe už nešahal!" jeho hlas byl stále hrubý a plný zlosti. Absolutně jsem to nechápal proč by nějakej klu...

POČKAT. Harry?! Co když to byl on. Panebože on to opravdu udělal. Proč mi to najednou přišlo strašně roztomilý a romantický.

„Přestaň se kurva usmívat jak krypl a odpověz mi!" zatřásl se mnou. To od něj nebylo zrovna něžné.

„Já nevím Arone! Přece bych tě nepodvedl!" sklopil jsem pohled na moje chlupatý ponožky. Rychlím pohybem mi zvedl hlavu, abych se mu díval do očí.

„Fajn, když mi to neřekneš ty tak si to zjistím sám! Ale jestli zjistím, že se s někým taháš tak ať si mě nepřeje jak on tak i ty!" a zase byl pryč. Zase mě tam nechal stát s udiveným pohledem a třesoucím se tělíčkem od strachu. Jen doufám, že se Harrymu nic nestane. Možná to ani nebyl Harry.

Já: Harry? Bojím se...

_________________

Zase krátký, ale je tu a opět doufám, že se bude líbit stejně jako všechny ostatní

Už se blížíme ke 2K přečtení a za to vám neskutečně děkuju

Tenhle díl bych chtěla věnovat slečně, která mě tak trochu inspirovala k tomuhle dílu @makybla

Jinak mi klidně napište kdy by jste chtěli aby se už konečně střetli