Slavic Love 2# [Countryhumans] (Pozastaveno)

7.

Ještě ten den na tom večírku
Pohled USSR
Poslouchal jsem, co otec říkal, ale trochu mě štvalo, jak říkal všude to 'nevlastní'. Zdá se mi to trochu hrubé a proti srsti i když je to pravda.
Po několika minutách ke mně přišla Československo. Trochu mě vzala stranou, přece nechcem rušit mého otce a ostatní.
ČSR🇨🇿: "Tak co jsi celou dobu tady dělal, když jsem tu nebyla?"
USSR: "Nic moc tedy. Co ty?"
ČSR🇨🇿: "Já jsem si vybudovala dobrý vztah s tvým biologickým otcem."
USSR: "Tak vidíš, že jste si oba sedli."
ČSR🇨🇿: "Jo, vypadá, že možná bude lepší než tvůj nevlastní otec."
USSR: "To neříkej! Přece on mě vychoval a celou dobu se o mě staral."
ČSR🇨🇿: "Je to jen můj názor. Každopádně ty jsi mi lhal?!"
USSR: "Ne. V čem bych ti měl lhát?"
ČSR🇨🇿: "Když jsem se tě po Novým roku ptala, jak se má váš stát, tak jsi mi řekl, že vše je v pořádku."
USSR: "A není?"
ČSR🇨🇿: "Není, lidi se mají špatně!"
Když jsem to slyšel, věděl jsem, že z tohodle nějak nevycouvám. Tohle mělo být největší tajemství všech tajemstvích od Československa. Musel jsem rychle něco říct.
USSR: "Co mi je po nějakých lidech?"
Řekl jsem něco, ale pak jsem věděl, že tohle nebylo na místě.
ČSR🇨🇿: "Co ti je po nějakých lidech?! Přece ty si neuvědomuješ, že ti ty lidé po staletích sloužili tobě a tvé rodině a ty se ještě opovažuješ tohle říct?!!!"
USSR: "Promiň, ale přece když máme cca 168,5 mil. lidí, tak jak k čertu máme zajistit, aby se všichni měli dobře?"
ČSR🇨🇿: "Kdybych já byla panovník, určitě bych s tím něco udělala."
USSR: "To by mě zajímalo, co s tím uděláš, když o vládnutí a řízení země nic nevíš."
ČSR🇨🇿: "Ale něco musíme udělat. Přece nechceš státní převrat nebo snad ano?!"
USSR: "To se v blízké době nestane. Hlavně, máme důležitější věci, které musí být vyřešeny."
ČSR🇨🇿: "Jako válka proti Polsku, že?!"
USSR: "Válka proti tvé sestře? Proč by jsem šel proti tvé sestře?"
ČSR🇨🇿: "Ty ne, tvůj otec."
USSR: "Můj otec tohle nikdy neříkal ani neplánoval."
ČSR🇨🇿: "Vážně jo?! A co říkal o Polsku?!!!"
USSR: "Jakože je to dobrá krajina na výlety a dovolené."
ČSR🇨🇿: "Takže ji chce!!"
USSR: "Ne, nechce. Jenom se by tam jel na výlety, to je vše."
ČSR🇨🇿: "Nech mě mluvit s tvým otcem!"
USSR: "Československo, ne."
Chytl jsem ji za ruku. Věděl jsem, že jestli ho takhle "obviní" z něčeho, co neudělal, tak že to nedopadne dobře.
ČSR🇨🇿: "Nemluv na mě! Lhal si mi o svých lidech a jak vidím, je to to stejně lhostejné."
USSR: "Tak promiň, ale-"
ČSR🇨🇿: "A vůbec když nad tím přemýšlím, proč bych ti měla věřit, že nechcete Polsko?"
USSR: "Polsko má špatnou ekonomiku a je zastaralé. Ekonomicky nic nepřináší. Navíc, naší zemi by pomohla spíš země s vyspělou ekonomikou."
ČSR🇨🇿: "Země s vyspělou ekonomikou, jo?!"
Věděl jsem, že teď jsem to posral. Tu poslední větu jsem si mohl vážně odpustit. Je to pravda, ale chtěl jsem ji jenom dokázat, že Polsko opravdu nechceme.
ČSR🇨🇿: "Takže celou dobu si mě miloval jenom pro moji ekonomiku!"
USSR: "Ne, jenom-"
ČSR🇨🇿: "Slyšela jsem dost!! Zmiz mi z očí děvkaři. Najdi si jinou děvku."
USSR: "Ty si myslíš, že jsem děvkař po tom všem, co jsem pro tebe udělal? Moje slzy se ti zdají nedostatečné? Či hazard s mým životem jenom proto, abys žila. Přemlouvat tvé rodiče jenom proto, abysme mohli být spolu? Myslíš si, že někdo jako Třetí Říše, který tě fakt chtěl jenom pro to, abys mu sloužila, by se takhle snažil?!"
ČSR🇨🇿: "Pravda..."
USSR: "Vypadá, že dneska nemáš svůj den."
ČSR🇨🇿: "No, asi ne. Ale o tom Polsku-"
USSR: "Promluvím s otcem. Bude to podle mě jen nějaké nedorozumění. Navíc od koho si tohle zjistila? Máš vůbec podklady k tomuhle?"
ČSR🇨🇿: "Řekl mi to tvůj biologický otec. Ale nic mi k tomu nedal."
USSR: "Tak to asi bude jenom nějaké nedorozumění."
Mezitím v altánku (venku)
Pohled Japonského Císařství
Seděla jsem s USA v jednom nádherném altánku. Věděla jsem, že se s ním nemám podle otče už stýkat, ale je mi to jedno. Ať mi dá jakýkoliv trest, vždy to bolí míň, jak si představit, že s ním nejsem.
USA🇺🇸: "Tak co tvý rodiče?"
Japonské Císařství: "Nic. Pořád tě nesnáší. Snažím se jim vysvětlovat, že západní svět není takový krutý, ale oni mi pořád nevěří. On si představuje, že západní svět je jako Ruské Carství. Ekonomicky, tak i co se týče vztahů."
USA🇺🇸: Ale vždyť-"
Japonské Císařství: "Je mu jedno, jak moc mi vyznáš lásku. On už asi nezmění názor."
USA🇺🇸: "Máš to těžký, fakt."
Japonské Císařství: "No jo no. Věděla jsem, že nemá číst evropskou historii."
USA🇺🇸: "Tak co kdybys hned po tom, jak dokončíš studium šla ke mně."
Japonské Císařství: "To nejde. Moji rodiče chtějí, abych si někoho našla a měla děti. Bohužel ne s tebou."
USA🇺🇸: "A co kdybych to udělal?"
Japonské Císařství: "Nemysli na to, nechceš to ani vědět. Navíc, kdy by sis ho chtěl udělat?"
USA🇺🇸: "Třeba i klidně tady a teď."
Japonské Císařství: "To není dobrý nápad, navíc nemám ani dokončené vzdělání."
USA🇺🇸: "To dítě porodíš až po studiu, přece tohle je tvůj poslední rok studia."
Japonské Císařství: "Pravda. Tak pojď."
Zvedla jsem ho z altánku a šli jsme dovnitř. Věděla jsem, že nemáme moc času což se tohodle týče. Sice jsem slíbila otci, že tohle udělám až po studiu, ale to bylo ještě předtím, než se tohle všechno stalo. Jsem ochotná tajit toto těhotenství tak dlouho, jak bude potřeba. Navíc s kluky s kterýma jsem chodila hned odešli po tom, co slyšeli nebo viděli, že mám kočičí uši a ocas.
Vím, že už nikdy bych nenašla nikoho jako USA. Aspoň ne v Asii.
Autor: Ahoj. Promiňte za takový "thrash ending", ale nic jiného mě nenapadlo. Vím, že tato kapitola je krátká, ale nic víc mě nenapadá, hlavně nevím jak to vyplnit, takže v další kapitole čekejte velký time skip v řádu měsíců. Zatím papa u další kapitoly.