Slavic Love 2# [Countryhumans] (Pozastaveno)

5.

Pohled Československa🇨🇿
ČSR🇨🇿: "To si děláš srandu, ne?"
Řekla jsem, když mi to všechno řekl.
ČSR🇨🇿: "Takže tohle je tvůj biologický otec, což znamená, že nikdo nebude už proti tomu proč bys neměl být na trůně."
USSR: "Správně."
ČSR🇨🇿: "A vůbec jak se jmenuje? Nebo spíš, jak ho mám nazývat?"
Potom jsem se podívala na toho překladatele a řekla mu v podstatě to stejný ale německy. On rychle neváhal a přeložil to tomu řekněme tedy otcovi USSR.
Překladatel: "Máte mu říkat Ruská prozatímní Vláda."
Pohled Ruské prozatímní Vlády
Věděl jsem, že hned jak mi uvěří, že jsem jeho otec, všechno bude už jednodušší. Ano, sice i on uznal, že to jak jsem se choval nebylo moc chytré, ale řekl mi, že ani neví, co by na mém místě dělal.
USSR: "Bohužel nevím, jak tě seznámím s mým otcem nebo spíš jak se s ním setkáš, jelikož jsem mu řekl, že jsem jel na celodenní výlet."
Ruská prozatímní Vláda: "Nemusíš přece dneska."
USSR: "Jo, ale stejně. Budu si muset s ním pořádně promluvit. Jako budoucímu dědicovi trůnu mi zatajuje informace. Měl by si uvědomit, že mám právo vědět kde se co šustne."
Ruská prozatímní Vláda: "Jako kdybych byl na stejné pozici jako tvůj otec, tak bych ti nic takového netajil."
USSR: "Tak ah- tedy nashledanou."
Ruská prozatímní Vláda: "Můžeme si tykat, jestli to pro tebe bude lepší."
USSR: "Asi jo. Děkuji."
Pohled USSR
Potom, co jsme vyšli z baráku jsme viděli, jak na nás stráž čekala.
ČSR🇨🇿: "Takže, co si myslíš o tom svým novým otci?"
USSR: "Lepší než můj stávající. Aspoň mi tedy netajil to, že mu přišla nějaká pozvánka."
ČSR🇨🇿: "Je možné, že si přece myslel, že je to jen nějaký hloupý žert."
USSR: "Asi máš pravdu, přece to posílal takovým pofidérním způsobem."
ČSR🇨🇿: "To je pravda, ale nedivím se mu. Což je divný, když je člen královské rodiny."
Zamyslela jsem si a pak mi to došlo.
ČSR🇨🇿: "Sověte, možná bys ho neměl představovat svého biologického otce svému otci."
USSR: "Proč ne?"
ČSR🇨🇿: "Jak vím, vždy když tvůj otec někoho odřízl (ve smyslu spojení), tak to vždy udělal s úmyslem chránit."
USSR: "Myslíš si, že se pořád bojí kvůli tomu co mu před lety řekl?"
ČSR🇨🇿: "Je to možný a nebo ani se s ním nechce setkat. Ale stejně i když to vyprávěl tam mírumilovně a v klidu tak stejně se ho bojím."
USSR: "Neboj, to si zvykneš."
ČSR🇨🇿: "Vypadá, že nemám celkem na vybranou."
USSR: "Ale stejně jsem pořád naštvaný na svého otce, že mi tohle zatajil."
Mezitím v tom baráku
Pohled Ruské prozatímní Vlády
Ruská prozatímní Vláda: "Srbsko, můžeš si už tu masku sundat."
Srbsko🇷🇸: "Jsou už pryč?"
Ruská prozatímní Vláda: "Ano."
Potom si sundal masku.
Srbsko🇷🇸: "Proč jsi jim lhal?"
Ruská prozatímní Vláda: "To by tě zajímalo? Není to přece jasné? Přece kdyby věděl, co jsem zač, že jsem utekl na cestu kolem světa, že jsem se pohádal s Polsko-Litevskou Unií a neřekl jsem Ruskému Carství, že jsem jeho otec, tak by mě nechtěl ani vidět."
Srbsko🇷🇸: "Ale co když tohle všechno řekne svému otci?"
Ruská prozatímní Vláda: "Je to jedno. Polsko-Litevská Unie je stejně po smrti a navíc myslíš si, že po tomhle bude věřit nějakému nevlastnímu otci, který si ho přivlastnil, nebo mně, který ho zplodil?"
Srbsko🇷🇸: "Ale nebude spíš v tomhle hrát roli to, koho zná dýl? Přece tebe zná jen pár minut a svého nevlastního otce zná takřka celý svůj život."
Ruská prozatímní Vláda: "No, přece si mi sám říkal, že vztah mezi Ruským Carstvím a ním je hodně křehký. Nebo jsi mi snad lhal?"
Srbsko🇷🇸: "Ne, otče. To bych si nedovolil. Ale jenom nejsem si jist, jestli to na tohle bude fungovat."
Ruská prozatímní Vláda: "Neboj bude. Až se pohádá se svým otcem, tak bude mnohem snazší si z něj udělat loutku."
Srbsko🇷🇸: "A co ta holka, co vypadá jak jeho přítelkyně? Myslíš-"
Ruská prozatímní Vláda: "Myslíš, že ona mě nějak zastaví?"
Srbsko🇷🇸: "Tím si nejsem jist, ale vím, že má na USSR určitě velký vliv."
Ruská prozatímní Vláda: "A stejně mě nedokáže zastavit."
Srbsko🇷🇸: "Cože, kdyby chtěla-"
Ruská prozatímní Vláda: "Vždyť mi pořádně ani nerozumí. Až budeme někde bez toho překladatele, tak mi nebude rozumět ani slovo a nebude mě moct zastavit v tom, co říkám USSR."
Srbsko🇷🇸: "Ale co když se ten jazyk naučí?"
Ruská prozatímní Vláda: "Kdo ví? Možná jo, možná ne."
Srbsko🇷🇸: "Ale co když ti začne rozumět. Přece pak ho nemůžeš jen tak-"
Ruská prozatímní Vláda: "Nestihne se naučit ten jazyk tak dobře za tak krátkou dobu. Ještě když to mluví německy."
Srbsko🇷🇸: "Asi máš pravdu. I Kateřině Veliké to muselo trvat dlouho, než se naučila plynule rusky i když jestli vůbec někdy mluvila plynule."
Ruská prozatímní Vláda: "Určitě měla nějaké soukromé učitele."
Srbsko🇷🇸: "Mimochodem, jak si říkal, že se dostanu na ten trůn, tak jak si získám přízeň lidí? Nebudou tam chtít radši tvého-"
Ruská prozatímní Vláda: "Jeho? Vždyť v roce 1905 tam byla demonstrace. Oni poklidně demonstrovali, ale oni do nich začali střílet."
Srbsko🇷🇸: "Jo, to si pamatuji. Akorát nevím tedy co nakecali dalším countryhumans, když je pořád ještě někdo má rád."
Ruská prozatímní Vláda: "Myslíš si, že je někdo opravdu má rád?"
Srbsko🇷🇸: "Asi jo. Ta dívka-"
Ruská prozatímní Vláda: "Podle mě o tom ví a chce ho jenom využít. A ostatní to asi nezajímá. Některý countryhumans dokonce chtějí, aby se jim vedlo co nejhůř."
Stoupl si do dveří a díval jsem se na něho.
Ruská prozatímní Vláda: "Najdi a sleduj tu holčinu, budeme o ní potřebovat více informací."
Poklonil se mi a řekl něco ve smyslu že chápe. V mžiku se ale vytratil. Vidím, že jsem ho dobře vychoval, ne jako Ruské Carství. No, vlastně on ho nejspíš ani nevychovával, jenom ho hodil chůvám a učitelům ať mu ho vychovají.
O několik hodin později v Rakousku-Uhersku
Pohled Československa🇨🇿
Přijela jsem domů někdy kolem odpoledne. Těšila jsem se zase do své postele i do svého pokoje. Bohužel ani jedno se mi nesplnilo, jelikož si mě otec pozval do své kanceláře.
ČSR🇨🇿: "Tati, chtěl jsi mě vidět?"
Zeptala jsem se ho. On jenom kývl a já jsem si sedla.
Rakouské Císařství: "Takže, jak to skončilo?"
ČSR🇨🇿: "No, ehm......"
Přemýšlela jsem co všechno a do jaké míry mu mám všechno říct. Nevím, jestli mu mám říkat, že je to jeho otec, jelikož se bojím, že by to řekl všem naokolo.
ČSR🇨🇿: "Jo, bylo to super. Zjistili jsme že to byl jenom nějaký hloupý žert nic víc."
Rakouské Císařství: "To jsem rád. Mimochodem napsal mi můj bratr."
ČSR🇨🇿: "Tvůj bratr? Ty máš bratra?!"
Rakouské Císařství: "Ano. Mladšího. Přece ho znáš. Jmenuje se Uherské Království."
ČSR🇨🇿: "Matně si ho pamatuji. A mimochodem kdy přijde?"
Rakouské Císařství: "Za dlouho, někdy v létě."
ČSR🇨🇿: "Těším se na léto. Hlavně na 2měsíčný prázdniny."
Rakouské Císařství: "Ani se tomu nedivím."
Mezitím u USSR pokoji
Pohled USSR
Díval jsem se do stropu. Jak mi otec může tak hnusně lhát. Celou dobu. Ne, celý můj život. A moje matka no spíš macecha se mi neobtěžovala to ani říct. Ani mi to naznačit. Mám na ně velký vztek. Dneska nechci ani jednoho z nich vidět. Proto jsem se do svého pokoje dostal oknem. Nechtěl jsem vidět nikoho a taky jsem nechtěl, aby všichni věděli, že jsem doma tak brzo.
Cirka pár minut před večeří jsem jakože přišel domů z celodenního výletu a hned jsem chtěl jít zpátky do svého pokoje, než mě ruka mého otce zastavila.
Ruské Carství: "Tak, jak jsi se měl?"
Jeho otázka mě zamrazila, ale zároveň ve mně vyvolala vztek. Ta jeho obvyklá přetvářka a já jsem mu na to vždycky skočil.
Sundal jsem mu ruku a otočil jsem se na něho o jenom jsem se díval do tváře. Nechtěl jsem mu nic říkat, takže jsem ho jenom hypnotizoval očima.
Ruské Carství: "Proč nic neříkáš, snad-"
USSR: "CHCEŠ VĚDĚT JAK JSEM SE MĚL?!!!!"
Vystartoval jsem na něho. Už jsem to nemohl vydržet. Samozřejmě dostal jsem pár facek, ale teď mi je to jedno.
Ruské Carství: "Uvědomuješ si, s kým to mluvíš?!"
USSR: "Ano. S DEBILEM, CO MI ZATAJOVAL MÉ PRAVÉ RODIČE A ŘÍKAL, ŽE JSOU MRTVÝ!!!!"
Ruské Carství: "Ty ses snad uhodil do hlavy?! Vždyť tvoje reálná matka je mrtvá a otec neznámý!"
USSR: "LHÁŘI!!!"
Potom jsem to nevydržel a utekl jsem směrem do svého pokoje. Chtěl jsem tam zůstat navěky věků, bohužel mě stráže vytáhli násilím z pokoje, že se musím najíst.
Ruské Carství: "Tak tady jsi."
Řekl úplně rozzářeně. Jako kdyby se nic z toho nestalo.
Moje macecha i sestra se na mě dívali jako na dítě, co nechce jíst, ale ani nemají tušení, co se mezi mnou a otcem stalo.
Nechtěl jsem, aby se mnou někdo mluvil, ale moje matka chtěla se mnou pořád konverzovat. Vždycky jsem ji na to odpověděl ale jednoslovnou odpovědí.
Ruské Carství: "Proč nám neřekneš, co si pěkného dělal na svém celodenním výletě?"
Nadechl jsem se a hlasitě vydechl. Nechtěl jsem znova začínat hádku, takže jsem začal mluvit to, co jsem si nacvičil, že jim řeknu. Nejdřív jsem říkal o lesích o lidech, které jsem potkal a samozřejmě jsem lhal, jelikož nechci, aby Podkarpatská Rus slyšela o těch zvěrstvech, co se mezi lidmi normálně odehrává.
USSR: "A nakonec jsem potkal Československo."
Ruské Impérium: "Československo? Co tady dělá? Nemá nějaké akce doma?"
USSR: "Vypadá, že ne."
Ruské Impérium: "A proč nepřišla k nám, dlouho tady nebyla."
USSR: "Asi tady byla natajno."
Ruské Impérium: "Ale tedy doufám, že aspoň s sebou někoho měla na ochranu. Je přece-"
USSR: "Jo, měla s sebou někoho."
Ona se usmála a pitím zpátky se dala do jedení.
Ruské Carství: "Chudák Československo."
Povzdechl si můj otec. Nevím, co to do něj vjelo tak najednou.
USSR: "Tati, co se děje?"
Ruské Carství: "Ty nevíš? Československo si plánuje Evropa rozdělit mezi sebe."
USSR: "Ehm, ehm...........a to jako kdy?!"
Ruské Carství: "Až umře Rakouské Císařství."
USSR: "A co já?"
Ruské Carství: "Nejsme přece tak silní abysme ji ochránili."
USSR: "Vždyť máme vojáky, ty jí-"
Ruské Carství: "Nemáme tak vyspělou techniku a navíc nevíme, jestli to Československo podrží do té doby než by tam přijela nějaká ta pomoc."
USSR: "Československo jim jen tak nedám."
Ruské Carství: "Je lepší to nechat být. Ještě si zpustošíš svoji zemi, kdybys je zatáhl do války."
USSR: "Ale kdybych na ně zaútočil první, tak-"
Ruské Carství: "Ne, to udělat nemůžeš. Nemůžeš jen tak najednou na někoho zaútočit."
USSR: "Hm........musím ji varovat."
Ruské Carství: "Říkal mi to Rakouské Císařství, takže podle mě ji varuje."
Podkarpatská Rus: "A proč chtějí na Československo zaútočit? Vždyť není zlá ani nikomu nic neudělala."
Ruské Carství: "Bohužel, větší státy chtějí víc a jediný postup jak ji ubránit je jí udat a nebo bojovat pro ni."
USSR: "Ale přece Československo má vyspělou ekonomiku a zbraně."
Ruské Carství: "Chlapče, zbraně neznamenají všechno. Navíc než by se naši vojáci s tím naučili, tak by bylo dávno po ní."
USSR: "Tak to jí budu muset co nejdřív k nim poslat někoho."
Ruské Carství: "Nebudeš to moct udělat."
USSR: "Proč ne?"
Ruské Carství: "Teď tam vládne Rakouské Císařství a-"
USSR: "A co když vznikne jako samostatný stát?"
Ruské Carství: "Myslíš, že budou čekat až tam někdo přijede?"
USSR: "Ale Československo mi říkala, že Jugoslávie bude spravovat jejich království, takže-"
Ruské Carství: "A myslíš si, že to království neboli císařství funguje? Podívej se na nás."
USSR: "Jo tati. Promiň už nikdy nezatáhnu-"
Ruské Carství: "Nemusíš se omlouvat."
USSR: "Ale já nechci ztratit Československo."
Ruské Carství: "Jestli ti to bude stát za to, abys zavedl svoji zemí do války, tak to udělej bránit ti v tom nebudu."
USSR: "Ale chtěl jsem vybudovat velký, fungující-"
Ruské Carství: "Nemůžeš být obojí. Na jednom budeš muset tím pádem slevit."