Blood Sweat & Tears

07. Wait Here

Jižní Korea 8. července 2395

Už byly vidět dveře když Taehyung se skácel k zemi.

Vteřinu jsem si myslela, že Taehyung omdlel kvůli nadměrně rychlé funkci srdce, dokud jsem si nevšimla Taehyungova krvavého ramene a stejného muže co nás pronásledoval s pistolí v ruce.

Trvalo mi asi další vteřinu, než se mi spojili události k sobě, a díky mému přemýšlení jsem neslyšela výstřel. Stihla jsem na poslední chvíli zareagovat a vyhnout se kulce.

,, Taehyungu musíš se odtud dostat, čpavek by se ti neměl dostat do krevního oběhu. Budu ti krýt záda. "

Bylo vidět, že chce něco namítnout, ale na poslední chvíli si to rozmyslel a opravdu se rozešel ke dveřím s bolestnými odezvami.

Otočila jsem se zády k Taehyungovi a postavila se čelem k neznámému. Nedávala jsem ale dostatečný pozor a svalil mě na zem.
Prudký náraz způsobil další vlnu drásavého kašle, při nímž jsem měla pocit, že se už nenadechnu. Čpavek mi již lezl na mozek.

Onoho muže jsem ze sebe setřásla a rychle odstoupila od něj dál.
Taehyung byl zřejmě již u dveří ale nedařilo se mu je otevřít. Byly zamčené.
Nezbývalo mi nic jiného než odjistit pistoli a zamířit na kovové dveře a jejich zámek.

Chodbou se ozval hlasitý výstřel a dveře povolily. Mou pozornost však získal muž, jenž mě před chvílí svalil na zem, který v obou rukách křečovitě svíral hasičský přístroj, naposled používaný před 150 lety.

Neuhodil mě, jen jsem poodstoupila o pár kroků dozadu, a jelikož jsem byla omámená hydroxidem amonným znovu jsem se zkácela k zemi.
Vzhlédla jsem na něj a díky výškovému rozdílu jsem nyní zahlédla něco, co mi uteklo.
Ten muž měl stejnou táhlou ranku na krku jako měla oběť v CLS.

V tý chvíli jsem dostala geniální nápad.
I přes protest mých svalů jsem se zvedla a pozpátku se rozešla k východovým dveřím.

Muž se zbraní jen tupě zíral, a opravdu mi teď připomínal divokého psa, jenž trpělivě vyčkává co jeho kořist udělá.
Když jsem byla od něj tři metry, nepatrně se zapotácel dozadu a rozešel se za mnou.

Ve chvíli co jsem se dostala ze dveří a muž zamnou, Taehyung vytřeštil oči.
I přes jeho zranění Taehyung odjistil pistoli a mířil rovnou na týl staršího může.
On si toho zřejmě všiml, jelikož se otočil na Taehyunga a chystal se k němu rozejít.

Taehyung mi sice plán překopal, ale i zjednodušil.
Vzala jsem do ruky svou pistoli a s dřevěně potaženou rukojetí jsem udeřila muže do spánkové kosti.
Muž se zkácel k zemi a Taehyung úlevně vydechl.

,, Sakra, co tě to napadlo? Mohl ti ublížit. Co teď s ním? "

Taehyung nekřičel, ale mluvil rázně.

,, Kime, poslali nás do Lotte Mall Dang kvůli krvi nakaženého, a BUM proč tam ještě chodit, když to máš přímo před nosem? Vezmeme jeho krev, není mrtev, jen omračen."

Taehyung se chvíli tvářil zaraženě, ale po chvíli mu došlo, jak jsem to myslela.

Vytáhla jsem z pod mé kožené bundy tvrdý kryt ve kterém se nacházela injekce na odběr krve.
Otevřela jsem ji a za pomoci desinfekčních ubrousků, jsem muži v bezvědomí odebrala patřičné množství krve.

Když jsem si kryt uklidila zpět do vnitřní kapsy mé budny, podívala jsem se na Taehyunga a musela jsem se v duchu profackovat za to, co jsem se chystala udělat.

,, Taehyungu, zůstaň tu, jdu najít lékarničku, tady musí být na každém rohu. "

Otočila jsem se a šla hledat onu krabičku.

💜🌹----------------------------🌹💜

Ahoj andílci,

tady to dnes utnu, a musím jít spát. Nespala jsem celou noc, a musela jsem pak fungovat dnes ve škole a pak jít na trénink, který mam mimochodem 75 minut. A lektorka se zrovna dnes rozhodla z nás sedřít kůži.

A jak jste se měli vy?

🌹💜Z. A. 💜🌹