Mors in Vita est, Vita in Morte [HP FF]

Setkání

Byl tu týden.

Už skoro nevnímal všechny ty vzpomínky co mu tanuly v mysli. Všechny ty chvíle, jichž litoval, smutné okamžiky.

Nikdo nelhal, když řekl, že Azkaban je to nejhorší co může někoho potkat.

V Nurmengardu byl klid. Bylo to místo, které Gellert dobře znal, vlastnoručně ho vystavěl a očaroval. I v době kdy tam byl uvězněný ho konejšilo svou přítomností.

Azkaban ne.

Kufr mu po příchodu sebrali, takže nemohl psát. Jediné co v nekonečně chladné temnotě mohl, bylo sedět a snažit se neztratit sám sebe.

###

Den nato se probudil někde úplně jinde.

Podle začarovaného okna byl někde v podzemí. Všímal si detailů. Byl v bílé místnosti, ležel na pohovce, což byl také jediný kus nábytku, a pod oknem ležel jeho kufr.

Otevřel ho a oblékl si své oblečení. Zakroužil rameny, nebylo nepohodlné.

Avšak neplánoval tu jen tak zůstat.

Vzal kufr a vydal se zkoumat zámek. Nebyl nijak zabezpečen a tak ho jednochým Alohomora Gellert odemknul. Ocitl se na liduprázdné chodbě, která po jeho pravici končila. Vrazil svou volnou ruku do kapsy a vykročil tedy doleva.

Po pár stopách chodba ústila do jiné. Ta byla větší a Gellert si nebyl úplně jistý kudy se vydat. Zkusil to tedy doleva.

Tam se za nějakou dobu chodba stočila a skončila. Tiše zaklel a otočil se na podpatku, aby se podíval na druhou stranu.

Celou dobu ho provázelo ticho. Ale ne to, co obvykle provázelo mozkomory, takže byl v bezpečí. Nebo aspoň do té doby, než narazí na nějakého kouzelníka. Momentálně totiž nebyl schopen porazit ani mudlu. Tedy, mudlu možná ano, ale chápeme se.

Zaslechl dva hlasy. Jeden patřil starému muži, možná starému jako on sám. Tomu druhému se evidentně nezamlouvalo, že s ním ten první mluví, podle jeho mínění, povýšeně a tak prakticky stále štěkal a prskal. A když se Gellert zaposlouchal... Ty hlasy, Gellert už měl podezření na majitele toho staršího hlasu, se bavily o něm.

###

Albus Brumbál byl rozčílený.

Byť to nedal najevo, ministr kouzel ho opravdu namíchl. Prvně, ale to dělal už dlouho, tím, že nepodnikl nezbytné kroky proti Voldemortovi. A teď, podruhé, když zavřel Gellerta Grindelwalda na týden do Azkabanu.

Pravda byla, že Albus ho tu chtěl mít do konce týdne po podání žádosti o propuštění. Ale že to Popletal udělá svým způsobem, to nečekal. A nevěděl, zda se za to zlobí více na sebe, nebo na toho něj.

Ale konec toho týdne byl tu a s ním se blížila i chvíle, kdy se Albus znovu setká se svým bývalým milencem a svým nemesis.

,, Domluveno, myslím, že teď můžete jít." Albus byl vždy dobrý v podsouvání rozkazů maskovaných notnou vrstvou pozlátka milého tónu a výrazu.

Ale některé to ani tak neuchlácholilo.

,, JIstě," prskl ještě naposled Popletal a odešel.

###

Jakmile ten nadutý hlas odešel, Gellert se narovnal, prohrábl si vlasy a vydal se vstříc tomu, kdo tam čekal. Protože nebylo pochyb, že to byl právě on na koho Albus Brumbál čekal.

--------------------------------------------------

Malá poznámka pod čarou a zároveň prosba: Ať už si myslíte že píšete jakkoliv špatně, či dobře, jste neviditelní, noví tady na wattu, nebo si myslíte že vaše fanfikce budou pod pěknou vrstvou prachu za pár let...

Pokud vidíte, že je něčeho málo, nebo vám něco chybí, neváhejte to napsat a publikovat.

Já sama jsem velkým fanouškem spousty shipů které mají málo povídek, či shipperů. To je jeden z těch důvodů proč píšu tuhle fanfikci, grindeldore knížek není nikdy dost. Stejně tak možná napíšu povídku o Voltovi a Rowanovi z knihy Smrtka (až dočtu i ty další dva díly). Prostě toho není dost a vždycky se najde někdo, kdo si to s radostí přečte.

Tak hezký den, Hiera💙🧡