Never Let Go - A Destiel Fic

Kapitola 5

"Sny končí, ale nebojte se, noční můry také."

~~~

Deanův pohled 

Dean se nechtěl vrátit do nemocnice, ale musel, kvůli Lise.

Dean chtěl vzít Lisu Braedenovou na večeři do restaurace. Procházel po chodbách nemocnice, kolem Deana kráčeli lidé všech věkových kategorií. Malé dívky, které nemohly být starší 5 let, nosily nemocniční pláště a chodily se zdravotními sestrami. Staří lidé, kteří projížděli kolem na vozíčcích.

Na recepci stál muž, který se Deanovi nedíval do očí, jen mu podal desky. Dean si povzdechl a obrátil oči v sloup na mladého muže.

"Jsem tu pro Lisu Braedenovou, je to moje přítelkyně." Dean prohlásil, muž vzhlédl a jeho tmavé oči přelétly po Deanových.

"Je v pokoji 458."

Dean si povzdechl, to byl Casův pokoj, procházel chodbami, zřetelný zvuk monitorů srdce přes zavřené a otevřené dveře, tvar nohou pod bílými, lacinými dekami, televize na opakujícím se reklamním kanále. Deana to rozzlobilo, když viděl lidi žijící na tomto místě, chtěl je vytáhnout z postele a vytáhnout ven. Pro Deana bylo zůstat v nemocnici jako zůstat ve vězení, nikdo opravdu nechce zůstat ve své cele, chtějí se dostat ven... Chtějí být svobodní.

Dveře Casova pokoje byly dokořán, ale závěs byl zavřený... Dean při tom zmateném pohledu svraštil obočí, Lisa řekla Deanovi, že Castiel nenávidí ty závěsy, které se kolem něj skrývají, údajně se kvůli tomu cítí jako v pasti. Dean vstoupil dovnitř a najednou chtěl ven, to místo páchlo jako zvratky.

Asi jsem ve špatném pokoji, pomyslel si Dean, ale Lisa tam byla, její postava se pohybovala za světle modrými závěsy, bylo vidět, že má dlouhé vlasy stažené do drdolu, stejně jako to udělala ráno. Dean nebyl ve špatné místnosti, protože 4 stále vypadala jako 9.

Lisa vyklouzla ze závěsů, oči se jí leskly od slz. Než se Dean stačil zeptat, přitiskla její štíhlý prst k jeho ústům, vyšla ven a silně ho přitáhla za paži, její sevření bylo naléhavé a potřebné. Tiše zavřela dveře, než tiše vykřikla.

"Liso? Co se děje?" zeptal se Dean. Zhluboka se nadechla, sundala si brýle, když si otřela tmavě hnědé oči a řasenka jí rozmazala obličej.

"Má těžký den, Deane. Už několik hodin neměl hlad, nejméně 5x zvracel a vypadá prostě nemocně," Odmlčela se a roztřeseně vydechla, "ale to je jen část důvodu, proč pláču Deane... Doktor řekl, že není šance, aby se zlepšil."

Deanovi bylo Castiela líto. Dean byl také v šoku, Cas byl den předtím v pořádku. Bylo to, jako by když se Dean choval jako kretén, zhoršil se. Cítil se provinile a nějak měl pocit, že důvodem, proč je Cas tak nemocný, je Deanova chyba.

Dean litoval toho, co Casovi řekl; Ale upřímně, byla to pravda. Dean se upřímně nechtěl spřátelit s člověkem, jehož život byl v rukou lékaře, protože by nakonec ztratili kontakt. Pro Deana Winchestera to bylo tak snadné, když uvážíme, co se stalo, když měl přítele, který byl v nemocnici.

Dean na něj nerad myslel, protože ty myšlenky byly bolestné držet v hlavě, ale někdy si nemohl pomoct, ale vzpomínal.

Dean se setkal s mladým mužem ve věku 16 nebo 17 let, který sdílel pokoj se svým dědečkem. Jmenoval se Mark. Byl to laskavá duše, která měla rakovinu, Dean se s Markem sblížil. Byli to blízcí přátelé. Jeden z Deanových nejlepších přátel. A z ničeho nic, když Dean navštívil svého dědečka a Marka, byla Markova postel prázdná. Dědeček mu řekl, že ráno zemřel.

Dean prošel těžkým obdobím, překonal Markovu náhlou smrt, vytvořilo to pro Deana jakýsi slib; nenajít si žádné přátele, kteří byli v nemocnicích, protože Dean měl pocit, že nakonec budou pryč, ať už pokud zemřou, nebo prostě ztratí kontakt.

Dean neměl v úmyslu spřátelit se s Castielem, prostě se to stalo a Deana to překvapilo, protože od Markovy smrti měl vždycky dlouho na to, aby někomu důvěřoval. Ale spřátelit se s Casem bylo jednoduché.

A Dean měl rád snadné.

Ale co když se Cas zhoršil, Dean se nechtěl vypořádat se ztrátou dalšího přítele, i kdyby to znamenalo být kretén, nedokázal by se vypořádat s bolestí, kdyby to udělal.

"Zůstaň s ním, Deane, jen asi hodinu, potřebuju povečeřet s mámou." Lisa prohlásila, Dean zvedl obočí, Lisa řekla, že má dnes večer volno.

"Ale-"

"Prosím, Deane, moje máma se mnou opravdu chce mluvit." Lisa žadonila a mnula Deana po paži.

"Ale já nechci."

"Proč? Máš něco na práci?"

"Ne, jenom," Dean se prudce nadechl, " prostě nechci."

Lisa na Deana přimhouřila oči: "Lžeš mi, Deane."

"Je to proto, že nechci přítele v nemocnici!" zvolal Dean.

"Páni, Deane," odplivla si Lisa, "Castiel je osamělý, nikdo se o něj nestará, jeho bratři jsou v různých státech, teta ho ignoruje. Jsem jediná, koho to zajímá. Nebuď pitomec a zůstaň s ním."

Než Dean stačil odpovědět, Lisa se vyřítila pryč a za svými rychlými kroky zanechala stopu hněvu. Dean si povzdechl, otevřel dveře, opřel se o rám dveří, mohl hned odejít, otočit se a jít domů.

Ale Lisa měla pravdu, Cas je sám.

A jednou, když byl mladší, byl Dean také sám.

Dean vykročil vpřed a odhrnul závěsy, aby viděl na Case.

Dean oněměl. Cas ztratil barvu, bledý a na lepkavé kůži se mu leskl pot. Jeho modré oči byly matnější než včera, jako by se jejich zářivá barva vytratila. Rty měl popraskané a pod očima tmavé váčky. Vypadal na 40 místo chlapce ve svých 20 letech. Castiel se neusmíval, vypadalo to, že se snažil, ale ukázalo se, že je to grimasa.

"Omlouvám se," vyhrkl Dean, "za včerejšek."

Cas slabě zavrtěl hlavou: "To je v pořádku, Deane, jsem si jistý, že mít přátele v nemocnici je hrozný nápad."

"Mýlíš se, já jen, existuje důvod, proč..."

"Nemusíš mi to říkat." Cas ujistil Deana. "Vlastně, proč jsi tady?"

Dean mlčel a Cas se na něj lehce usmál.

"Lisa ti to řekla, co?" zeptal se Cas. Castiel měl pravdu, ale teď Dean nechtěl odejít, ne proto, že by mu bylo Casa líto, ale proto, že byl v dětství sám, cítil se s Castielem poněkud spojený, jako by se měli setkat. Bylo to tak divné, že našel chlapce, kterého znal jen asi týden, zvláštního.

"Jo, ale kvůli sobě chci zůstat."

"Dobře." zašeptal Cas. Vypadal tak nemocně, nemocněji než Deanova babička a byla o 50 let starší než Cas. Odhrnul závěsy a Casovi se podařil další úsměv. "Děkuji, nerad jsem s nimi. Ale Lisa je má ráda."

Dean se přinutil k úsměvu, i když měl chuť chudáka obejmout. Přisál se na židli blízko Case a z pultu popadl knihu o Harrym Potterovi.

Četl Casovi a Dean očekával, že usne, protože se připozdívalo, ale chlapec na něj jen pobaveně zíral.

Castiel byl jiný.

A Deanovi se líbilo něco jiného.

~~~

Tak máme za sebou další kapitolu! :)

Brzy bude další ;)