Masterpiece //Harry Styles ff//

kapitola 2. it was him

"Byl to Styles! Na sto procent to byl ten Styles!" Slyším hlas mého otce, jakmile ráno vejdu do kuchyně.

"Johne, mohl to být kdokoliv jiný, ne jenom ten Sty-" Přeruší se moje matka.
"dobré ráno zlatíčko." Usměje se na mě.

"Co se stalo?" Zeptám se a posadím se vedle táty u stolu.

"Zase se stala vražda. S mámou jsme ten případ dostali. Dám za to ruku do ohně, že to byl ten mafiánskej bastard!" Rozhodí rukami otec.

"Nebudeme to před Amelií řešit Johne." Řekne přísně máma a položí přede mě talíř se snídaní.

"Jaká vražda?"Ignoruji to co máma před pár vteřinami řekla a směřuji svůj pohled na tátu, který v ruce drží nějaké dokumenty.

"Dneska kolem třetí ráno v parku našli mrtvolu muže, dostal kulku do spánku. Byl to určitě Styles!" Jde vidět že ho ten případ neskutečně rozhodil, to mě ale také. Dneska ráno. Park. Mrtvola. Prostřelený spánek.

To byl ten chlap!

"K-Kdo je ten Styles?"Mírně se začnu klepat nad představou, že výstřel, který jsem slyšela byl pravděpodobně ten, kterým byl usmrcen ten klečící muž.

"Styles? Styles je šéf snad té největší londýnské mafie, s mámou jsme dělali na spoustu jeho případech. Nikdy se ale neprokázalo, že to byl opravdu on. Ale já to vím. Vím, že za všemi vraždami byl on." Řekl a promnul si spánek.

"Aha.."Vydechla jsem a snažila se uklidnit můj nadmíru rychlí tlukot srdce.

"Dávej na sebe teď víc pozor ano?Nedovolím aby se ti něco stalo Am. Hlavně večer nikam nechoď. Je to v tuhle chvíli dost nebezpečné." Varovala mě matka a darovala mi malý úsměv, který jsem já ovšem nedokázala oplatit.

"Bylo to moc dobrý, ale už nemůžu."Řekla jsem a odložila talíř na linku.

Hned jsem se rozešla do mého pokoje kde jsem si musela vzít své léky. Cítila jsem slzy v mých očích. Je strašný pocit vědět, že kdybych nedokázala utéct, teď bych v tom parku ležela mrtvá i já. Mám teď opravdu strach. Strach o svůj život.

~~~~

"Za tři dny jsme tady ano? Musíme řešit ten případ co se stal v tom parku." Oznámila mi matka a zavřela za sebou dveře od mého pokoje.

Super, takže já teď budu doma tři dny sama, zatímco nějaký Styles zabil skoro přede mnou člověka. Rodičům jsem to ale neřekla, nedokázala jsem to. Bojím se.

~~~~

"Jsem ráda že se zase vidíme Zee." Obejmu svého nejlepšího kamaráda se kterým jsem dneska měla v plánu jít do kina.

"To já taky Ami. Strašně jsi mi chyběla."Věnuje mi úsměv a malou pusu do vlasů.

"Jdeme? Film začíná za čtvrt hodiny."Řeknu mu a společně se vydáme do kina.

"Dáme si slanej popcorn?"Zeptá se mě, když vybíráme občerstvení pro film. Já pouze souhlasně přikývnu.

Hned potom co Zayn vezme naše jídlo a pití se vydáme do sálu, kde půjdeme na nový film od Marvelu. Oba máme rádi Marvel.

~~~~

"Bylo to úžasný že?" Usměju se na Zayna, jakmile vyjdeme ven z kina. Venku je už tma.

"Joo, bylo to skvělý. Užil jsem si to s tebou." Usmál se na mě nazpět.
"Tak já už jdu, promiň, že tě nestíhám doprovodit, dávej na sebe cestou domů pozor ano? A až přijdeš domů tak mi napiš." Řekne mi a svými potetovanými pažemi mě obejme.

"Pa." Rozloučím se s ním a vydám se směrem domů.

Domů to mám od kina dvacet minut, takže se aspoň projdu. Londýn je teď vcelku klidný, sem tam projede nějaké auto, ale jinak je klid.

Zrovna se koukám do svého telefonu, když uslyším jak u mě prudce zabrzdí auto. Rychle sebou škubnu a podívám se na řidiče, který hned z auta vystoupil.

Vysoký muž, hnědé vlasy, bílá košile zaplá pouze na pár knoflíčků, takže bylo dokonale vidět jeho potetované a svalnaté tělo. Mezi tetováními dvouch ptáčků mu vysel náhrdelník se stříbrným křížkem.

V tom jsem se zarazila, ty oči! Ty smaragdové oči! Je to on!

"C-Co..Co po-potřebujete?"Vykoktala jsem. Na jeho tváři se vytvořil úšklebek.

"Copak se mě bojíš? Nemáš se čeho bát Amelie."Zasměje se čím ukáže ďolíčky.

"Jak-Jak znáte moje jméno?" Začala jsem couvat a moje nohy se začaly klepat.

"Já o tobě vím vše zlato." Uchechtl se.
"Co jsi včera dělala v tom parku?" Jeho oči rázem potemněli.

"Já se jen šla projít.."Strach byl v tuhle chvíli silnější než já, ale přesto jsem se snažila držet můj hlas co nejpřímější.

"A proč kurva tam?" Skoro zakřičel a já cukla.
"Pracuješ snad pro svoje rodiče?" Jeho oči už nebyli tak krásně zelené, byli potemnělé a šel z nich strach.

Nic jsem neřekla, jen jsem se na něj se strachem dívala. Jak může vědět, že na tom pracují moji rodiče?!

"Chci odpověď!"Zakřičel mi do obličeje a silně mě chytil za bradu, abych se mu dívala přímo do obličeje.

"Ne...Nepracuju. Je mi teprve sedmnáct." Můj hlas se klepal stejně jako mé nohy, které se mi za chvíli jistě podlomí.

"Sedmnáct? Myslíš si, že já v tvém věku pro někoho nepracoval?!"Zuřil.
"Nejsem úplný idiot, vím, že jsi jim vše řekla!" A je to, kolena se mi nad nátlakem podlomila.
"Co to kurva děláš?!"Divil se a pouze na mě shlížel dolů.

Já se nezmohla na nic jiného než na pláč, který nešel zastavit.

"Hej, vstávej."Snažil se tolik nekřičet, ale mně to bylo už jedno, před očima se mi zatemnilo a já spadla do nekonečné tmy.

Hiii. Doufám, že se vám druhá kapitola Masterpiece líbila! Budu ráda za každý ohlas :D
Vaše Blondie <3