Masterpiece //Harry Styles ff//

kapitola 5. Tomlinson

Právě sedím na posteli opět v Harryho věcech a přemýšlím co bych mohla dělat, neuvěřitelně moc se nudím.

Napadne mě, že bych mohla jít za Stylesem a zeptat se ho jestli by se se mnou třeba nechtěl podívat na nějaký film. Ale to znamená že musím najít jeho pracovnu.

Vydám se pro mě už známou chodbu a zamířím do dalšího patra tohoto domu, nebo spíše vily. Otevírám každé dveře co na tomto patře jsou, ale zatím ani jedno z dveří není Harryho pracovna, jsou to buď nějaké pokoje pro hosty, dokonce i malá knihovna, ale ta pracovna prostě nikde. Namířím do posledních dveří a otevřu.

"Klepat neumíš?!" Střetnu se s Harryho naštvaným pohledem, který byl ještě před chvíli nasměrovaný na macbook do kterého něco psal.

"Omlouvám se. Já sem vás jen hledala." Sklopila jsem svůj pohled na mé nohy.

"Co potřebuješ?"Slyšela jsem jak se zvedl ze židle a šel směrem ke mně.

Pomalu jsem zvedla pohled a moje oči se střetli s jeho smaragdy. Byl ode mě jen tak dva kroky.

"Já se jen strašně nudím, nevím co mám dělat." Oční kontakt jsme stále udržovali, v jeho obličeji nebyl opět viditelný jediný náznak emoce. Jeho obličej byl kamenný a klidný.

"A jak ti s tím mám pomoct já?" Otázal se a přistoupil krok ke mně.

"No já nevím, třeba jestli se se mnou nechceš, teda, nechcete podívat na nějaký film?"  Zeptala jsem se ho a podívala se více nahoru abych mu viděla lépe do očí.

"Dětinské." Řekl pouze a sedl si zpět za svůj stůl z drahého dřeva.

"Oh.. Dobře." Sklonila jsem pohled.
"Nemůže přijet třeba Liam?" Zeptala jsem se a opatrně se na něj zpět podívala.

"Pošlu někoho jiného, Payne nemá čas a já stejně jedu pryč." Řekl a pouhým pokynutím hlavy ke dveřím jsem pochopila, že mám odejít.

Vyšla jsem na chodbu a zavřela za sebou dveře. Hned jsem zamířila do obýváku kde jsem se posadila na sedačku a zapla televizi. Pustila jsem si Toy story 2 a uvelebila se do deky, která tady na sedačce ležela.

Podle bouchnutí dveří jsem pochopila, že Styles už odešel. Než přijde někdo kdo mě bude hlídat mám čas přemýšlet. Hledají mě vůbec moji rodiče? Proč tady jsem? Je to opravdu jen kvůli tomu, že jsem viděla to co se stalo v tom parku nebo je za tím něco víc? Moc dobře vím, že se tady děje něco o čem nevím, jen musím zjistit co to je, jelikož to co se děje se bude určitě týkat i mě.

"Ahoj." Uslyšela jsem za sebou mužský hlas a otočila jsem se.

"Dobrý den."Pozdravila jsem muže s hnědými vlasy a nádherně modrýma očima, jako všichni on měl také potetované paže.

"Nevykej mi prosim tě."Zasmál se a tím ukázal krásný bílý úsměv.
"Jsem Louis Tomlinson. Stačí jen Louis." Usměje se na mě a podá mi ruka.

Postavím se ze sedačky a přijmu jeho ruku.

"Amelia Smithová." Řeknu mu své jméno, usměju se nazpět a svou ruku stáhnu.

"Těší mě Am." Zazubí se a posadí se na gauč.

"Mě také." Pousměju se a posadím se vedle něj.

"Koukáš na Toy story jo?" Zeptá se a já
němě přikývnu.
"Když jsem byl malej miloval jsem tu pohádku." Zasmál se.
"No a.. Proč jsi vůbec tady?" Snažil se rozvést konverzaci.

"Sama moc nevím. Styles ti nic neříkal?" Zeptala jsem se a svůj pohled od televize jsem přesunula na něj.

"Něco málo. Tohle spíše řeší s Liamem, Li je jeho pravá ruka." Pousměje se.
"Jen mě překvapuje, že tě má Harry zrovna tady."

"Proč?" Nechápavě jsem se na něj podívala.

"No tak většinou lidi jako jsi ty nechává na ne úplně příjemných a pohodlných místech." Zasměje se.
"Jsi asi výjimečná Ami." Usměje se a já se pousměju, stále ale moc nechápu.

"Chtěla bych domů." Řekla jsem a smutek pohltil z části mé tělo.

"To tě chápu, ale není to tu zase tak špatné ne? Nebo je na tebe Styles hrubý? Nedělá něco co nechceš?" V očích se mu objevila starost.

"Ne to ne, Styles je ve své míře hodný, nic mi neudělal. Jen prostě mám strach i o rodiče." Sdělila jsem mu své obavy.

"Ty to nemáš ani žádné věci viď?" Zeptal se a já jen přikývla.
"Zkusím si s Harrym o něčem promluvit, neslibuju že půjdeš domů, to je skoro vyloučené, ale věci by jsi dostat mohla. Ale nepočítej s telefonem nebo takové věci. To v téhle chvíli ještě nejde."

"Dobře, děkuji." Poděkovala jsem.
"Jen prostě stále nechápu proč tady jsem, vždyť to co jsem viděla jsem ani v plánu říct nikomu neměla, ani rodičům, ani mým kamarádům, prostě nikomu. Tak proč musím být někde kde to ani neznám?" Vychrlila jsem na něj všechny mé myšlenky.

"Am, ono to není vše tak lehké víš? Má to spoustu důvodu, které já ti ale říct prostě nemůžu. Až bude čas tak se to vše určitě dozvíš. Jen není ještě čas, ale neboj se, až si zvykneš bude se ti to tu líbit, někteří lidi jsou tu i fajn. Spíš se modli aby tě nepřišel hlídat třeba Frank, na něj bacha." Řekl mi.

"Ale proč to nemůžu vědět? A co by mi ten Frank udělal?" Otázek jsem měla spoustu.

"Hele, prostě to ještě nejde. Frank.. no když to takhle řeknu tak 'rukojmí' nebo jak to říct, tak si je prostě dost užívá, ještě k tomu hezký holky." Jeho slova jsem hned pochopila a v mém těle nastal strach.

"A co když ho sem Harry pošle?" Zeptám se se strachem v hlase.

"Neboj, zkusím mu to vysvětlit. Kdyžtak sem přijdu, kdyby měl jít on." Usmál se na mě a já mu mírně úsměv oplatila. Přesto jsem se dál bála co se může vše stát.

Hellooo :D kapitolu jsem vydala později za což se moc omlouvám! doufám, že se vám tahle kapitola líbila! budu ráda za každý ohlas <3
mějte se!
vaše Blondieee