První Tajemství

Velká Chyba

Sedla jsem si za stůl. Nalevo vedle mě si sedla Freya a napravo si sedl Dien. Hope a Hayley tu nebyli, asi spali, bylo okolo 11 večer, nebyl tu Kol a Elijah, Klaus seděl na kraji stolu a na druhé straně seděl Marcel Gerard, upír, kterého jsem podstatě vychovala. "Kde jsou ti dva" řekl neklidně Klaus. "Klid, večeře začíná až v půl" odpověděla Freya směrem ke Klausovi. "Jsme tu" ozval se Elijah a došel ke stolu, hned za ním šel Kol. Oba si sedli. Žena ve věku okolo 60 let nám donesla první pokrm, nudlová polévka. "Než začneme jíst, chtěl bych říct pár slov" řekl Klaus a se slovy se zvednul. Všichni jsme si vzali skleničku s vínem do ruky a koukali na Klause. Klaus si odkašlal a zpustil "Před 414 lety jsem přišel o matku, sestru a bratra v jeden den, od té doby jsem jiný, ale ani tahle příležitost my nezkazila zbytek rodiny, takže děkujeme karmě a osudu". Jeho slova jsou pravá, v ten den jsem ztratila nejlepšího kamaráda a kamarádku. Napila jsem se vína a pak jsem skleničku vrátila na svoje místo, vedle mého talíře. Kol a Dien se už dali do jídla, Elijah, který seděl naproti mně si povídal s Marcelem a já přemýšlela nad Ethanem. "Ann, proč nejíš" řekla Freya se lžičkou v ruce. "Jo, jdu na to" vzala jsem si lžičku a nabrala jsem si sousto. Chutnala dobře, ale po Klausových slovech, jsem neměla chuť. Všichni jsme dojedli, několik lidí k nám přiběhlo a vzalo talíře. Poslouchala jsem konverzaci mezi Elijahem a Marcelem, bavili se o upírech v New Orleans. Kol a Klaus se bavili o Hope a Hayley. "Víte, že v covenu mají nového regenta" zamumlal Marcel, mluvil potichu, skoro jako by se styděl. "Koho?" zeptala jsem se nenuceně, abych byla upřímná moc mě to nezajímalo, ale už mě nebavilo to ticho. "Van Bennett" odpověděl se skleničkou u pusy. Všichni jsme se na sebe podívali, to příjmení, Ethan. "Omluvte mě" zvedla jsem se, měla jsem husí kůži po celém těle. "Ann počkej" snažila se mě zastavit Freya, slyšela jsem, jak jí Dien řekl "Nechte jí chvíli samotnou". "Marceli proč si to říkal" zaječela Freya dramaticky. "Co? Co vám všem je" zeptal se Marcel nevědomostí. Elijah se koukl na Kola a hned potom na Marcela "Její nejlepší kamarád byl taky Bennett, umřel před dávnou dobou" odpověděl. Kol se zvedl a odešel od stolu. "Tak to asi zabalíme" řekl Dien.

Otevřela jsem dveře od svého pokoje a zabouchla. Slzy mi stékali po tváři, sundala jsem si podpatky a šaty. Když jsem se otočila směrem k posteli, stál tam Kol. "Co tu děláš" zeptala jsem se a sedla na postel. Sedl si vedle mě a koukal na mě "Taky mi chybí, moc jsme se nemuseli, ale stejně byl dobrý člověk". I když mi na smích nebylo, musela jsem se pousmát. Seděli jsme tam v tichu a koukali na sebe. "Kola já" řekla jsem, ale zastavil mě. Cítila jsem jeho rty na mých, odstrčila jsem ho "Kole! Mám přítele". "Já vím že to chceš Annitto, vždy jsi mě milovala". Byla jsem naštvaná, ne kvůli tomu že mě líbal, ale kvůli tomu že měl pravdu. "Ann, jednu noc" požádal mě. Nad tímhle bych neměla ani přemýšlet, ale ta představa že bych konečně udělala to, po čem už 400 let toužím je nenasytná. "Vis Porta" vyslovila jsem a zamkla dveře kouzlem. "Jestli to Dien zjistí, jsem mrtvá" řekla jsem vážně, on se jen usmál a začal mě líbat znovu.

Otevřela jsem oči, ležela jsem na posteli a byla jsem zakrytá dekou. Vedle mě ležel nahatý Kol. "Doprdele" zaklela jsem a vstala z postele, našla jsem spodní prádlo a hned jsem si ho nasadila. "Kole" se slovy jsem došla ke spícímu Kolovi a zatřásla s ním, pomalu otevřel oči a usmál se "Ahoj lásko" řekl nevinně. "Vypadni, je 12 odpoledne. Jestli tě tu někdo najde, jsme mrtvý!" poučila jsem Kola a dohnala ho k tomu, aby se obléknul. Kol už byl u dveří, ale někdo začal klepat. Já a Kol jsme se na sebe podívali. "Ann, vím že jsi naštvaná, ale to bariérové kouzlo už můžeš odstranit, prosím" slyšela jsem za dveřmi, byl to Dien. Ukázala jsem na okno a Kol hned pochopil, co myslím. "Dissera Portus" odemkla jsem a Dien hned vlítnul do místnosti. Stála jsem uprostřed místnosti ve spodním prádle a s otevřeným oknem ze kterého vteřinu předtím, než Dien vstoupil do místnosti utekl Kol. "Máme snídani, tak se obleč" prolomil ticho Dien a hned odešel. Oblékla jsem se a vyšla z pokoje do jídelny.

Došla jsem do jídelny a sedla si vedle Freyi. "Ahoj" zašeptala jsem jí. "Po snídani zamnou přijdeš do mého pokoje" řekla vážně. Hned jsem si uvědomila, co se děje. Freya ví co se včera stalo. "Dneska se jdeme podívat do města, kdo půjde taky" zeptala se Hayley, která seděla vedle Hope a Elijaha. "Já" řekli Klaus, Elijah, Dien a Marcel. Chtěla jsem se taky přihlásit, ale Freya mě přerušila "Já, Kol a Ann bude tady, řešit kouzla, abychom našli Rebeku" odpověděla na Hayleyinu otázku Freya. Já a Kol jsme se na sebe podívali, stejný pohled jako před chvílí, když utíkal z mého pokoje oknem.