První Tajemství

Nový Nepřítel

Rozeběhla jsem se k tělu, které leželo před vilou. Cítila jsem chlad země na svých kolenech. Klečela jsem u Diena, slzy mi stékali po tváři a padali na jeho hruď. Hlavou mi během vteřiny proběhli všechny naše zážitky, první rande, plavba na moři, první výročí a žádost o ruku. Neudržela jsem se, vypustila jsem křik a nechala ho plynout z mých úst. Freya a Elijah vyběhli ze dveří, které byli asi 4 kroky od nás. Freya si ke mně a Dienovi klekla "Ann klid, tím křikem rozbíjíš všechny okna". Přestala jsem, koukla jsem se na Freyu, utřela mi slzu z tváře a obejmula mě. Přes všechen smutek a pláč jsem přes zuby přecedila "Kdo to byl Freyo, kdo by to udělal. Dien nikdy nikomu nic neudělal". "Neboj Ann" pohladila mě po vlasech a pokračovala "Zjistíme to".

Seděla jsem na gauči. Slzy mi stále tekly po tváři, ale byla jsem klidnější. Vedle mě seděl Kol, který mě držel za ruky. Do místnosti vkročila Freya s nečitelným výrazem. Vystřelila jsem z gauče a koukla na ní "Tak co? Kdo to byl-" chtěla jsem doříct větu, ale Freya mě přerušila "Nevím, zabila ho magie, zlá magie". Srdce se mi zase roztříštilo na milion kusů. Rozeběhla jsem se do pokoje. Kol se zvednul a zahlásil "Ann!". "Nechte mě být" odpověděla jsem s brekem v hlasu. Zavřela jsem se do pokoje "Patentibus" vyslovila jsem a zamkla dveře kouzlem.

Celý den jsem proležela v posteli, nemám sílu na to nic dělat. Nemám sílu na to existovat. Freya nejspíš řešila příčinu smrti a já jsem mezitím ležela v posteli jako malý ufňukánek. Ležela jsem na zádech a už po miliontý jsem četla Vanův dopis. Přemýšlela jsem, jestli by to fungovalo i na Diena. Mohla jsem přivést Diena, Ethana a rodiče? "Ann" slyšela jsem ženský hlas za dveřmi. "Freyo, nemám náladu na mluvení". "Nejsem Freya, ale Rebeka". Když jsem slyšela to jméno, málem jsem se pozvracela radostí. Konečně jsem za tenhle den cítila radost. Došla jsem ke dveřím a otevřela je, něco ale bylo jinak. Stál tam chlap, okolo 60 let, měl na sobě černý celo-tělní plášť a bílé oči, které mi připomínali slepé oči. "Kdo jste-" zeptala jsem se, ale odpovědi se mi nedostalo. Chlap se na mě vrhnul. Spadli jsme na lemovaný koberec v mé místnosti. Škrtil mě, myslela jsem, že dnešek už nemůže být horší. "MOTUS!" zakřičela jsem, ale jediné, co jsem kouzlem odhodila, byli skleničky na stole. Chlápek s úsměvem řekl "Tohle ti nepomůže". "Gureale Niverte Urvalan" vyslovila Freya a chlápek se rozplynul, jako kouř. Chytila jsem se za krk a zhluboka jsem dýchala. S pomocí Kola jsem se zvedla a upravila si vlasy. "Co to bylo" s hlubokým dýcháním jsem se zeptala. Freya stála ve dveřích a ostatní až na Kola, který stál u mě, stáli za Freyou. "Přízrak neboli duch. Vyvolaný mocným čarodějem. Mám pocit, že je to stejný čaroděj nebo čarodějka, co zabil Diena. "Když už jsme u toho, Ann, kde si vzala tenhle papírek" slyšela jsem Kola. Otočila jsem se na něj, stál u mé postele a držel v ruce papírek od Vana. "To- eh- dal mi to Van" odpověděla jsem s nechutí o tom mluvit. "To mi došlo. To kouzlo dělat nebudeš" nakázal s odchodem Kol. "Ad Somnum" vyslovila jsem a tím uspala Kola, který ve spánku spadl na zem před mým pokojem. Freya a ostatní už odešli, šla jsem za Kolem a vzala si papír s kouzlem. Koukla jsem na Kola a prohlídla si ho "Surgere" vyslovila jsem a vzbudila ho. Koukl na mě "Ann, na to kouzlo potřebuješ oběť" zvednul se a chytl mě za ruku, pak pokračoval "Musíš přijmout, že lidi odchází". "Kole" koukla jsem se mu do očí "Ad Somnum" použila jsem kouzlo po druhé a uspala ho. Přešla jsem Kolovo tělo a šla do přízemí. Něco ve mně přeplo, měla jsem chuť jít ven a udělat rituál a taky že to udělám. Už jsem měla dost ztrácet milované, je čas, abych ukázala sílu, kterou vládnu. "Ann kam jdeš" zeptala se Freya, která zkoumala popel toho chlapa. "Oživit milované" odpověděla jsem za chodu ke dveřím. "Ann to není bezpečný-" chtěla doříct Freya, ale chlapecký hlas ji přerušil. U hlavních dveří stáli 4 chlapy, všichni okolo 45 a víc a zase byli všichni v černých celo-tělních pláštích. Freya šla varovně vedle mě, chytla mě za ruku. Její druhá ruka byla podél jejího těla a její dlaň byla rozevřená směrem k nim. "Gureale Niverte Urvalan" vyslovila Freya se záměrem, je zase vymazat. "Tentokrát jsme lepší" řekl pohledně nejmladší z nich. Všichni se chytili za ruce a zavřeli oči. Začali dokola vyslovovat nesmyslná slova. "Freyo, co to je". "Zní to jako kouzla starého Egypta" odpověděla Freya. Po chvíli se celý dům začal třást. Ostatní přiběhli k nám. Klaus si prohlídl pány a zasyčel "Co se to tu děje!". "Vypadá to, že se nás snaží zahubit". "A dost, dnes už nikdo umírat NEBUDE!" zakřičela jsem, cítila jsem nával energie po celém mém těle, oči mi zmodrali a já cítila, jak jsem se odlepila od země, byla jsem asi metr a půl nad zemí, vlasy mi vláli jako pod vodou. "Řekněte tomu, kdo vás poslal, že jestli chce bojovat semnou, tak ať si dává pozor" řekla jsem s mírným úsměvem. Dala jsem ruce k sobě, jako bych se modlila a hned potom jsem je rychle oddělila. Zabilo je to, rozpadli se na prach. Vlasy mi zase spadli k ramenům a já jsem se ocitla zase na zemi. Otočila jsem se na ostatní, všichni na mě zírali s šokem. "Vypadalo to-" chtěla říct Freya a já jí přerušila "Jako moc prázdnoty, ano, zdědila jsem trochu moci od Inadu".