5. kapitola
Při vstupu do místnosti se na mě upřelo 10 párů očí. Ihned mě upoutaly ty pronikavé, žluté oči, které výrazně lemované zelenou barvou. Ta barva mi okamžitě přinesla vzpomínku na čerstvě posečenou trávu a tudíž i na náš pečlivě upravovaný trávník, o který se otec tak pečlivě staral. Rychle jsem tyto myšlenky zahnala. Kuba nás vede přímo doprostřed místnosti. Doufám, že nebude chtít, abychom se představili, v tomhle stavy bych to asi nezvládla. Sedneme si do starého, rozpadlého červeného gauče a Kuba začne ostatním, kdo s Tobym jsme, a kde jsme se tu vzali. Poté nás začne navzájem představovat.
V rohu sedí malá, asi 16 let stará dívka, velmi hubená s blond vlasy a ve tváři má nezúčastněný až bolestný výraz. Zajímalo by mě, co se jí tak mohlo stát. Kuba mi ji představí pod jménem Arisa. Další je Ronnie, který živě diskutuje s klukem jménem Dante. Ronnie s Dantem vypadají, jak by se žádné zombie nepotloukaly venku, což mě docela překvapilo. Oba jsou černovlasí a neodhaduji jim více než 12 let. Po kratším rozhovoru o nich se dozvídám, že jsou to bratři a Dantemu je 11 let a Ronniemu 12 let. Dalším člověkem, čí spíše dítětem je malá holčička, Annie, asi ve věku jako Toby, tedy 6 let. Má krátké rezavé vlasy a spoustu pih na obličeji. Vypadá to, že spí. Poslední je kluk, který mě upoutal hned při vstupu. Kuba ho představuje jako Deana. Je mu 17 let, tedy stejně jako mi. Upřeně mě sleduje, i když se mu vlastně nedivím. Také by mě zajímalo, jak vypadám po těch několika předchozích dnech.
Když jsme se všichni navzájem představili, poslal nás Kuba sednout si na jednu z žíněnek, na kterých všichni seděli. Poté, co jsme se posadili nás Kuba vyzval, ať navrhneme, kde by jsme se mohli vydat, jelikož tato budova už moc dlouho nevydrží. Po chvíli přemýšlení mě napadá ostrov, přeci jen jsem viděla dost filmů se zombie. Když tenhle nápad pronesu veřejně, tak všichni se mnou po chvíli souhlasí. Horší je, že nejbližší a snad jediný ostrov v okolí - Vojtalíny je dost daleko. Pokud si dobře pamatuji, tak otec kdysi říkal, že přes 500 km k pobřeží to určitě bude. Další věc bude sehnat někde loď, kterou bychom mohli přeplavat vodu mezi pevninou a ostrovem. A to nejtěžší bude, přejít přes všechny ty zombie.
Když Kuba nahlas řekne všechny tyto případy, zavládne v místnosti ticho. Po chvíli se ozve Dante a Ronnie, že jdou, jelikož je lepší se o něco pokusit a umřít, než umřít tady, skrčený mezi zdmi. Tato odvaha mi přinese úsměv na tvář a souhlasím s nimi, kromě Arisy, která se nepřítomně dívá do zdi. Všichni to ignorují, asi jsou zvyklí. Celé odpoledne tedy sestavujeme plán, ať se příští ráno můžeme vydat na cestu. Večer Kuba každému rozdá batoh, ve kterém je jídlo, pití a nějaké zbraně. Já si jen přidám do svého batohu těch pár věcí. Každý dostal 2 pistole a Kuba individuálně učí každého ji používat, i Tobyho.
Na večeři dostane každý konzervu s rybami. Nikdo toho moc nenamluví, ani nesní. Když už večer všichni ležíme, tak se ozve Annie, že by chtěla pohádku na dobrou noc. Toho se ujme Dean a vypráví jí pohádku o Perníkové chaloupce. Při jeho příjemném hlasu spokojeně usínám s Tobym v náručí.
******************
Omlouvám se za delší neaktivitu. :(
I přesto doufám, že se vám příběh líbí. :)
