Pravidla pro kempování Mezi Světy

Část 1. Hranice

Než vám tu budu vyprávět svůj zážitek z kempování na jednom z nejdivnějších a asi nejstrašnějších míst na světě, tak musím říct že jsem zkrátka blázen co má rád adrenalin a výzvy, a taková místa rád vyhledávám.

Jel jsem si ve svým autě po silnici na cestě za krásami Yellowstonu a měl v plánu někde přes noc rozbalit stan. Sjel jsem z hladké silnice na hrbolatou lesní cestu. S autem to házelo, a čím dál jsem byl, tím větší díry a kořeny na cestě byly. Společnost mi dělal můj tříletý pes plemene Belgický ovčák Ralph. Byl to můj parťák na život i na smrt. Zajel jsem na mýtinu abych se zorientovat v mapě. GPS mi tu kvůli špatnému signálu nefunguje a musel jsem se spolehnout na svůj orientační smysl. Našel jsem si cestu po které bych se měl dostat do nedalekého kempu který byl široko daleko jediný. Nasedl jsem zpátky do auta a vyrazil. Cesta po téhle silnici do kempu trvá přibližně hodinu.
Les začínal houstnout a ocitl jsem se na rozcestí. Přede mnou byli teď dvě cesty. Jedna vedla rovně a druhá se stáčela do prava. Po krátkém přemýšlení a zhodnocení stavu obou cest jsem se rozhodl pro cestu přímým směrem. Po hodině a čtvrt jsem zjistil že něco není v pořádku. Cesta se zdála být delší než by měla být a koruny stromů už téměř překryly sluneční paprsky. Zastavil jsem abych se porozhlédl a rovnou jsem vzal Ralpha aby se vyvenčil. Les tu působil docela temně a vyzařovala z něj nepříjemná atmosféra.
Během té chvíle co jsme šli pěšky, jsem se nemohl zbavit dojmu že nás někdo pozoruje. Ale kdykoliv jsem se ohlédl, nikdo nikde nebyl. Taky Ralph začal být nervózní. Stáhl uši dozadu a odmítal mě následovat a tahal za vodítko.
,,No tak, pojď chlapče. Nic tu není." snažil jsem se ho uklidnit ale neposlouchal. Opodál se ozvalo prasknutí větve a já se ihned tím směrem otočil. Zdálo se mi že se keře trochu pohnuli ale zároveň jsem to přičítal větru který tu sem tam zavál.
,,Asi se vrátíme k autu a uvidíme kam nás cesta dostane." řekl jsem a Ralph se vydal poslušně vedle nohy za mnou. Usadil jsem Ralpha v kufru a pomalou jízdou jsem se vydal dál po cestě. Terén byl čím dál drsnější. Ještě že mám offroada. Po asi další hodině cesty se u krajů cesty objevili zapíchlé kůly a na jednom z nich cedule. Vystoupil jsem a ceduli si prohlédl. Byl tam nápis ,,Mezi světy" a ,,Hranice".
,,Co to sakra...?" řekl jsem si pro sebe. Jaká hranice? A co znamená mezi světy? Jak jsem tak nad tím přemýšlel a koukal se do mapy kde se nacházím, ucítil jsem kouř. Někdo tu musel někde pálit oheň. Zabalil jsem věci a co to šlo jsem šlápl na plyn abych zjistil kdo tu je.
Cesta netrvala dlouho. Po chvíli jsem dojel k velké klenbě z větví a stromů a na vrcholu byl nápis,, Tábor Mezi Světy". Hned za klenbou se nacházela velká louka a uprostřed ohniště. Kolem dokola stály malé chatky a v některých dokonce už někdo bydlel. V zákoutí stromů jsem si všiml malé budky. Vzal jsem Ralpha na vodítko a šli jsme se tam podívat. Bylo to něco jako recepce a uvnitř seděla starší žena.