Pravidla pro kempování Mezi Světy

Část 6. Pravidla pro přežití v lese

,,Co se ti stalo Billy? Vypadáš jako bys viděl ducha." ptal se ustaraně Paul.
,,Pravidla. Jsou tu další pravidla." řekl jsem a ironicky jsem se nad tím pousmál.
,, Cože?", ptal se Paul: ,, Další pravidla? Však já sotva uvěřil těm co jsme měli do teď a teď tu jsou nová?" říkal zmateně a jeho hlas se odrážel od stěn skal.
,,Co se tam píše?"
Vzal jsem ten notes do ruky a začal číst.

Pravidlo 1.
Pokud jste se dostali až sem, do setmění se pokuste vyhledat cestu zpět do kempu, nebo vyhledejte jiný úkryt než jeskyně. To, co přes noc obchází skály, nechcete vidět.

Pravidlo 2.
Pokud ovšem uvidíte kolem skal chodit postavu s holou lebkou a vyhublým tělem, držte se od něj dál. Na dálku vám nic neudělá ale umí splynout s okolím a je téměř neviditelný. Krycí jméno: Lebkolezci/ SkullWalker

Pravidlo 3.
Pokud zahlédnete kdekoliv v lese, či u skal nebo na loukách mláďata, rozhodně se k nim nepřibližujte. Rodiče jsou vždy na blízku.

Pravidlo 4.
Nechoďte do skalních soutěsek. Pokud tam ovšem zabloudíte, vždy sledujte prostor nad sebou. Chodí neslyšně.

Pravidlo 5.
V kempu bylo pravidlo č.8: Pokud budete po setmění venku a uslyšíte za sebou kroky nebo hlasy, neutíkejte a neohlížejte se. Vše co uslyšíte, nebude skutečné. Ignoruje to. Tohle pravidlo je lež. Pokud za sebou uslyšíte kroky či hlasy, rozhodně za nimi nechoďte, ale neignorujte je. Poslouchejte, zda se k vám nepřibližují.

Pravidlo 6.
Vždy sledujte koruny stromů. Nikdy nevíte, co se v nich skrývá.

Pravidlo 7.
Pokud spatříte modré, vznášející chobotnice které dávají elektrické šoky, nikdy na místě nezůstávejte dlouho. To co, přijde, potkat nechcete.

Pravidlo 8.
Pokud patříte koně s jedním okem, modlete ke všem svatým. Obzvlášť pokud začne svolávat svůj druh.

Pravidlo 9.
Držte se co nejdál od sopky a oblasti okolo ní.

Pravidlo 10.
Spatříte-li velkého ještěra podobného dinosaurovi, utečte co nejrychleji na strom. Neumí šplhat. Zůstaňte tam až do setmění než se odeberou do svých úkrytů.

Vše co tu uvidíte a uslyšíte, je skutečné. Na další stránce je menší, mnou načrtnutá mapa k úkrytu. Co nejdříve ho vyhledejte. Hodně štěstí.

Tak jo, tak jo. Musím si uspořádat myšlenky. Takže...jsme se ztratili, okolo to tu obchází hromada příšer a musíme se dostat do nějakého úkrytu.
,,Co budeme dělat?" ptal se Paul a chodil od stěny ke stěně.
,, Musíme - musíme najít ten úkryt. Podívej, tady je mapa." řekl jsem s největším klidem a mapu si začal prohlížet. Byla načrtnutá opravdu ve spěchu ale vyznat se v tom dalo.
,, Dobrá, podle všeho jsme tady," ukázal jsem na skupinu skal označených velkou tečkou: ,,a musíme se dostat sem. Takže půjdeme kousek rovně a pak někde v lesích by měl být úkryt."
,,A co když tam žádný není? Co když ho ty bestie zničili nebo ta mapa je špatná?" Paul byl v opravdu velkém stresu a už to nebyl ten nevěřící a nebojácný kluk.
,,Paule, musíme to zkusit. Tady zůstat nemůžeme. Viděl si co tu žije a je jich tu víc."
,, Dobře, tak pokud je ta mapa teda pravdivá a půjdeme tam, jak ten ukrýt poznáme-hmm? Je to nějaký podzemní úkryt nebo nějaká chata nebo co?"
,,Paule uklidni se. Zvládneme to, ale musíme co nejdřív odejít a zítra zkusíme najít cestu zpátky. Dobře?" zkusil jsem mu dát návrh ale nebyl jsem si jistý že s ním bude souhlasit.
,, Dobře. Ale co když už se nevrátíme?" ptal se.
,, Vrátíme se. Neboj."
Vzal jsem si seznam pravidel a mapu a mohli jsme vyrazit. Upřímně jsem nevěděl kam jdeme nebo jestli vůbec jdem správně protože les vypadal buď úplně stejně nebo se náhle změnil. Šli jsme téměř neslyšně a dávali si pozor na každičký krok. Neustále jsme sledovali prostor kolem sebe a nad sebou. Já hlavně poslouchal, jestli neuslyším to ťukání. Připadalo mi jako by jsme šli už věčnost. Skrze husté koruny stromů nemělo slunce šanci propustit jediný paprsek světla.
,,Jak je to ještě daleko?" ptal se Paul. Byl už unavený. Jenomže to jsme byli oba dva, snad kromě Ralpha který si furt udržoval svižný krok.
,,Podle mapy by to nemělo být daleko ale ten les je pokaždý jiný. Skoro to vypadá že chodíme pořád dokola." řekl jsem zmateně. Teď jsem si to uvědomil. Les opravdu vypadal jako by jsme tudy už šli. Na chvíli jsme si sedli na spadlý strom a odpočinuli si. Ticho. Nic jen hrobové ticho. Zavřel jsem oči a poslouchal jak vítr sviští kolem nás. To jediné tu bylo slyšet. Vítr. Vítr a...praskání větví? Okamžitě jsem otevřel oči a viděl jsem jak se Ralph upřeně dívá na husté keře vzdálené pár metrů od nás?
,,Co to je?" vyjekl Paul.
,,To nevím. Ale asi nebude moudré tu zůstávat dlouho." jen jsem to dořekl a Ralph mi vytrhl vodítko z ruky a běžel tím směrem.
,,RALPHE, K NOZE!" volal js na něj, ale marně. Vždycky mě na slovo poslechl. Bál jsem se že se ztratí a už ho v tomhle lese nenajdu. Hned jsem se za ním rozeběhl a Paul za mnou. Ulevilo se mi když jsem ho viděl stát před padlým stromem. Okamžitě jsem ho vzal za vodítko a chtěl s ním odejít zpátky na naší cestu. Ale něco mě zarazilo.
Zvuky pocházející zpoza stromu. Znělo to jako když si hrají malá štěňata. Byl jsem zvědavý co to je a chtěl se podívat ale něco mi říkalo ať to nechám být a jdu ihned pryč. Ale Paul byl rychlejší a zvědavější a šel se tam podívat.
,, Jé, podívej. Ti jsou roztomilý." rozplýval se nad jeho objevem.
,,Paule," řekl jsem vyděšeně, ,, musíme odtud hned zmizet." za stromem se nacházeli malý ještěři. Očividně to byli mláďata. Vzpomněl jsem si na pravidlo 3. Pokud zahlédnete kdekoliv v lese, či u skal nebo na loukách mláďata, rozhodně se k nim nepřibližujte. Rodiče jsou vždy na blízku.
Museli jsme jít pryč ale Paul byl jimi zcela uchvácený. Musíme se od tud co nejrychleji dostat pryč, než přijde něco horšího.