Pravidla pro kempování Mezi Světy

Část 2. Pravidla

,, Chtěl by jste se tu ubytovat?" zeptala se vlídně a odhrnula si své našedlé vlasy z tváře. Měla zvláštní oči. Byli opravdu hodně světle hnědé. Takové jaké mají postavy z pohádek.
,, Haló, pane. Chcete se tu ubytovat?" zopakovala.
,,Ano. Ano prosím. A ještě tu mám psa jestli nevadí?" řekl jsem trochu rozrušeně.
,,Ani v nejmenším. Máte stan nebo si chcete pronajmout chatku?" zeptala se.
,, Mám svůj stan. "
,, Musím vám říct že doporučujeme spíš chatku ale vaše rozhodnutí. Tady máte číslo kde si můžete stan postavit. Chcete si dokoupit zámek na zip stanu?
Zámek na stan? Zamyslel jsme se. Znělo to až směšně dávat si zámek na stan. Vzal jsem si číslo a ještě se zeptal: ,,Jak je to tu s placením?"
,, Zaplatíte až budete odjíždět. Tady máte ještě brožury zdejší krajiny."
,, Dobrá, děkuji a přeji hezký den."
Vzal jsem si brožury a rychle se podíval na obrázky co zdejší krajina nabízí. Nechtěl jsem se teď zaobírat čtením. Bylo mi přednější postavit stan a trochu se v něm zabydlet. Jak jsem tak prohlížel ty brožury, zůstal mi v ruce ještě jeden papírek. Nebyla to žádná brožura ale jakýsi ručně psaný seznam. Stálo tam ,,Pravidla pro kempování Mezi světy"

Pravidlo 1.
Před setměním musí být všechny ohně kompletně uhašené.

Pravidlo 2.
Od setmění do svítání je zakázáno používat svítící prostředky. Nevztahuje se na pravidlo 6.

Pravidlo 3.
Po setmění nenechávejte venku žádné domácí mazlíčky.

Pravidlo 4.
Od setmění do svítání nevycházejte ze svého stanu či chatky.

Pravidlo 5.
Přes noc mějte zamčené dveře a všechna okna. Doporučujeme mít zavřené okenice. Pokud by jste spatřili to co vidět nemáte, nezodpovídáme za možné
psychické následky.

Pravidlo 6.
Pokud máte stan, doporučujeme si dát přes noc na zip zámek. Pokud se vám bude někdo chtít do stanu dostat, porušte pravidlo 3.

Pravidlo 7.
Po setmění nevycházejte ze svého stanu či chatky. Pokud je to nutné, dodržujte současně pravidlo 2.

Pravidlo 8.
Pokud budete po setmění venku a uslyšíte za sebou kroky nebo hlasy. Neutíkejte a neohlížejte se. Vše co uslyšíte, nebude skutečné. Ignoruje to.

Pravidlo 9.
Mezi 21:30- 3:30 hodin ranních můžete slyšet vytí, řev nebo dokonce kroky před vaším příbytkem. Za žádnou cenu nevycházejte ze stanu či chatky a neupoutávejte na sebe pozornost. Pokud si jich nebudete všímat, nic vám neudělají, jen prochází kolem.

Pravidlo 10.
Nikdy nescházejte z vyznačených tras. Může se stát že vás les pohltí a vy už nenajdete cestu zpět, nebo hůř, něco si najde vás.

Pravidlo 11.
Vše co tu uvidíte nebo uslyšíte, nikde nikomu neříkejte.

Přeji příjemný pobyt doufám že se na nás opět obrátíte.

Co to do hajzlu má znamenat? Tohle jsou ty nejabsurdnější pravidla co jsem kdy četl. Papír jsem zahodil na dřevěný stolek spolu s brožurami a vrhl se na stavění stanu. Stan jsem postavil, dal do něj spacák a pelech pro Ralpha a šel si opéct párky na oheň. Sotva jsem dojedl a začalo se stmívat. Šel jsem vyhodit odpadky do koše a v rychlosti uhasil oheň. Ještě se z něho kouřilo ale mělo by to stačit. Když jsem si připravoval spacák na spaní, uslyšel jsem Ralpha jak kňučí a štěká. Otočil jsem se a uviděl ho jak se krčí pod dřevěným posezením a kouká do hlubin lesa.
,, Pojď sem. Honem pojď spát." volal jsem na něj a po krátkém přemlouvání se doplazil do stanu. Rozsvítil jsem lucernu a svítil s ní po louce jestli něco neuvidím. Ale nikde nikdo. Chvíli jsem si ještě četl s rozsvícenou lucernou a když mi začali písmenka mizet, uznal jsem že je čas jít spát. Vypnul jsem lucernu a zachumlal se do spacáku. Bylo docela zima na letní noc, ale usnul jsem celkem rychle.
Vzbudilo mě někdy uprostřed noci zvuk rozepínajícího zipu. Posadil se a unavenýma očima jsem zahlédl, jak někdo rozepíná můj stan. Ihned jsem popadl lucernu a zařval: ,, Okamžitě přestaňte dělat co děláte!"  Přestalo to. A slyšel jsem jak někdo odběhl od mého stanu. Podíval jsem se na Ralpha. Spokojeně si spal ve svém pelechu a občas si zachrápal. Podíval jsem se na hodinky a bylo půl jedné ráno. Lehl jsem si a pokoušel se znovu usnout.
Užuž jsem usínala, když v tom jsem zaslechl v dálce vytí. Po chvíli se vytí zopakovalo a já poznal že se rozhodně nejedná o vlka ani o kojota. Vytí  zesilovalo ale každé to vytí znělo jinak. Asi po půl hodině bylo tak hlasité jakoby ti co zvuk vyluzovali, byli hned za mím stanem. Slyšel jsem jelich kroky všude kolem sebe. Byly dunivé. To zvíře muselo být velké a těžké aby kroky zněly tak dunivě. Chtěl jsem se podívat malým okýnkem ve stěně stanu nebo posvítit baterkou abych viděl stín ale na to jsem radši zapomenul. Jen jsem tam ležel ve spacáku a poslouchal jejích vytí, dunivé kroky a vrčení. V půl čtvrté ráno se zvuky opět stahovaly do hlubin lesa a než začalo svítat, byl klid.
Vylezl jsem až když sluneční paprsky svítily skrz stan. Před ním seděla na lavičce ta starší paní a vypadala podrážděně.
,, Dobré ráno," řekl jsem a optal se: ,,Je všechno v pořádku?"
,, Porušil jsi pravidla." řekla bez známky emocí.
,, Cože?"
,, Porušil jsi pravidla. Po setmění si měl venku psa. Včas si neuhasili ohniště a kouř je sem přilákal. Po setmění si měl rozsvícenou lucernu. A byl jsi s ní venku." řekla už se špetkou hněvu.
,,Jen jsem si chtěl číst a můj pes se něčeho bál tak jsem se chtěl podívat jestli to tu někdo třeba neobchází." snažil jsem se jí všechny mé činy vysvětlit ale ona jen řekla: ,, Dodržuj pravidla."
Myslela to vážně. A tak, než odešla do své recepční budky, jsem jí zastavil. Potřeboval jsem víc informací o tomhle místě.
,, Počkejte!" zavolal jsem na starší ženu. Otočila se.
,,Co je tohle za místo? Proč se tu dějí takové věci?"
Žena se vydala směrem k lavičce a posadila se. Kývla hlavou ve znamení abych si k ní přisedl.
,, Víš," začala: ,,Tohle místo je hranice mezi naším světem a tím jejich světem. Oficiální tahle louka patří té druhé straně a pro nás, lidi, je to jakýsi spojovací bod. A proto tu musíme dodržovat pravidla. Při jejich nedodržení sem přijdou a dají jasně najevo svůj nesouhlas."
Zůstal jsem na ženu nevěřícně koukat. Nevěděl jsem jestli si to taky vymýšlí nebo říká pravdu, ale její intonace hlasu naznačovala že to bude celé pravda.
,,A co by se stalo kdyby se pravidla porušovala stále?" zeptal jsem se čistě pro svou informaci.
,,To nikdo neví. Poslední kdo tu porušil pravidla přes noc zmizel. Nikdo ho neslyšel křičet a nikdo ho už nikdy nenašel."
Přejel mi mráz po zádech.
,, Viděl je někdy někdo? Ty, komu patří svět za hranicemi?"
Žena kývla hlavou. ,,Jeden muž kdysi ano."
,,A kdo to byl?" zeptal jsem netrpělivě, ale žena odpověděla jen: ,, Pravidlo 11."
Pak už se zvedla a šla si po svých.
Musel jsem si to dát v hlavě dohromady. Kdo jsou ti na druhé straně? Jsou to ti co v noci prochází kolem a vyjí? Chci je vidět. A pokud bych je spatřil, co by mi mohli udělat?