Byl sem v nemocnici dlouho. Asi půl roku. Ale byl tam člověk který mě podporoval. Jedna ze setřiček. Ta mi pomáhala to zvládnout. Jednou mi řekli že mám poslední týden života. Bylo to těžké. Převezli mě do jiné nemocnice. Nevěděl sem jak to bez té sestřičky zvládnu, ale začal sem se zotavovat. Když sem se ale vrátil za sestřičkou můj stav se rapidně zhoršil. Nepřišlo mi to podezřelé protože sem ji měl tolik rád. Jednou sem se v noci procházel po chodbách nemocnice když sem ji uviděl. Ale nevypadala jako dřív. Vždy byla milá a laskavá a její ůsměv zahřál u srdce. Ale teď byla děsivá. A když se usmála šel stoho spíš strach. Řekla mi že na mě čeká už dlouho. A pak mě políbila na čelo. Byla hrozně studená. Cítil jsem jak slábnu. Něco mi začala tiše spívat. A já upadnul do věčného snění.
Já vím že je to slabší ale polepším se. A sem v nemocnici tak se mi nedivte.( tady ale nejsou vražedné sestřičky,tedy aspoň doufám...)
A plosssíím pište komenty.☺☺☺
