Od dětství cítím v sobě díru,
jako bych sama neměla žádnou sílu,
bez něčí lásky stabilní,
spolu kompatibilní.
City znám jen z pohádek,
ale tam jsou vždycky bez hádek.
mé představy jsou stereotypní,
a muži z okolí příliš nedovtipní.
Že prý je normální scéna žárlivá,
ale co když na ní nejsem zvědavá?
co když nejsem tvoje jediná,
a je to jen přesvědčivá vidina?
Nechci být jedna z mnoha,
to bych radši vzala roha,
z té představy přechází mě touha,
a je tam jen opovržlivost pouhá.
ČTEŠ
kecy, muži a zas kecy
PuisiBásničky a textíky, které vznikly především při nudných hodinách matematiky (a pak se divím, že propadám :D)
