Because family is important [CZ]

*4*

,,Mami nemohla bych nechodit na klavír?" zeptám se opatrně.

,,Ale Noro. Nezačínej s tím!" okřikne mě máma a jde pravděpodobně vařit večeři.
,,Jdi raději hrát na klavír! Zítra máš koncert."

,,Já tam nejdu!" vykřiknu a odkráčím do mého pokoje. Sednu si na postel a nevím co mám dělat. Jdu, dneska asi posté, k nástěnce a koukám na fotku, kde jsem s tátou. S mým tátou. Když na něj myslím víc a víc, začnou se mi kutálet slzy po obličeji. Nejdřív málo, ale pak propuknu v bezútěšny pláč.

Slyším kroky, které se blíži k mému pokoji. Máma. Kdo jiný.

,,Noro otevři a přestaň bulit!" zavelí máma a přijde do pokoje, aniž by zaklepala.

******

Po dramatickém výslechu mámy, mi je líp. Jěště brečím, ale míň. Řekla jsem ji všechno, co mě trápí. I to s tátou. Když jsem jí to říkala, v obličeji měla smutek i soucit. Ale podle mě nevěděla co má udělat, aby jsem byla šťastná. Řekla mi, že když bude mít čas povypráví kde je táta. Nevím jestli jí mám věřit. Mám ji ráda. Důvěřuju ji, to jo. Ale....Já nevím!

,,Noro! Jdi už spát! Zítra máš těžký den. Más školu a pak ten koncert. Mám tam pozvat tvoje kamarádky?" zeptá se máma a vypadá to, že s tím koncertem víc starostí, než já.

,,Ne mami. Ale já to myslím vážně. Ja tam nechci a nepůjdu!" a lehnu si na postel.

,,Půjdeš tam a tečka! Dobrou noc." popřeje mi máma a odejde.

Ne. Musí s tímhle skončit. Takhle to dál opravdu nejde. Kdybych tak měla kamarádku. Svoji nejlepší. Je pravda, že mám nějaké kamarádky ve škole, ale to jsou takové ty ,,kamarádky". Ne nejlepší.

******

Ráno, asi v šest hodin mě vzbudí SMS.
,,Kdo mi takhle brzo může psát?" řeknu si pro sebe.

-Ahoj. Jak se máš? Nemáš dnes čas? Elizabeth (ze školy balletu paní Birellové)-

Tak to jsem nečekala. Den poté mi napíše holka, které jsem rozlila čokoládu. Moc mě to nenadchne. Každá holka, která mi něco podobného napsala (a věřte bylo jich hodně), nikdy nebyla se mnou ,,BFF" A mě si vybrala, aby jsem se cítila v tý škole ,,dobře" a proto, že jsem nová. Jenže já tam vůbec nechci hodit. Chodím tam jen kvůli mámě. Aby byla šťastná a myslela si, že tam chci chodit.

-Dneska by to šlo. A v kolik? A kde?-

Odepíšu jí, aby si nemyslela o mě, že neodpovídám na SMS. Ale počkat...dnes večer mám jěště ten pitomý koncert. Ne! Nevadí, aspoň budu mít výmluvu, aby jsem tam nešla.

Hned jak vstanu z postele,
jdu se podívat k oknu jak každý den. Vypadá to, že bude obyčejný podzimní den. Dám si moje oblíbené modré džíny a barevně duhové tričko s dlouhým rukávem. Rychle si připravím do školy a jdu dolů
na snídani.