,,Ahoj Noro!" zakřičí na mě Elizabeth už z dálky.
,,Čau Eli! Chceš jít do kavárny?"
,,Jo klidně. Jak je?" zeptá se Elizabeth.
,,Jo dobře... A ty?" zeptám se, protože nenajdu lepší otázku.
,,No. Dobře i špatně."
,,Vypadáš unavená. Nudné vyučování?"
,,Jo tak trochu za to může i ta blbá učitelka."
,,Proč?
,,No... Ona je hodná...Ale víš naši kluci ze třídy. Jsou blbí."
,,Co se stalo?"
,,Ja nevím jestli ti to mám říkat.... Víš já... Nemám nejlepší kamarádku... Nikomu nikdy svoje problémy o škole neříkám."
,,Mě to můžeš říct!" řekla jsem a mile ji pohladila po zádech."
,,Tak dobře. Když byla hodina zeměpisu, ztratila se jedné holce peněženka. Nebyla to moje kamarádka. Víš já moc kamarádů nemám. Jsem ve třídě taková.."
,,Šprtka? Neboj to já taky... Moje máma chce, aby jsem byla prostě nejchytřejší a nejlepší." řeknu úpřimně a protočím u toho oči.
,,Fakt? Tak to je supr. Aspoň budu mít nějakou konečně dobrou kamarádku!" řekne a s radostí zajasá. Možná jsem neměla pravdu... Možná opravdu budeme spolu nejkámošky. Vypadá na chytrou holku a je i hezká. Má špinavé blond vlasy, které jí sahají skoro po zadek a nádherně smějicí se oči. A k tomu milej úsměv s krásně bílými zuby. Má sice rovnátka, ale jí hrozně sluší.
,,Chceš vědět co bylo dál?" zeptá se mě s úsměvem.
,,Jo! Povídej!" povzbudím ji k pokračování příběhu.
,,Takže. Ta holka se jmenuje Agáta. Je milá. Hned, jak zjistila, že nemá peněženku, šla to říct učiteli. Je tak trochu taková bonzačka a oblíbenkyně učitelů. Pak, samozřejmě, učitel přišel do třídy a zeptal se, kdo ji sebral. A jako obvykle se nikdo nepřihlásil." začala Eli a skoro u toho začla brečet.
,,No a co bylo dál?"
,,Jak já toho kluka nesnáším! Ten pitomý John Charwood. To kvůli němu! To on všechno udělal! On mi tu peněženku dal na mou skříňku, aby si všichni mysleli, že jsem ji ukradla..." rozvztekala se a začala brečet. Bylo to hrozné vidět svojí kamarádku, jak brečí.
,,Cože?!" koukala jsem na ni jak kdyby byla z Marsu.
,,Ty znáš Johna Charwooda?",,K tomu, že ho znám ještě s tím odporným klukem musím chodit i do školy. Je to největší magor jakého jsem kdy znala!"
Zůstala jsem stát jako zmražená. Ona zná Johna Charwooda? On s ní chodí do školy? Pomalu jsme kráčeli ke kavárně na ulici, která je naproti náměstí. Byla jsem z toho v šoku.
,, Jsi v pohodě?"zeptá se mě Elizabeth.
,, Jo..."
,, Ale nejsi! To já vidím moc dobře. Tebe ještě trápí to s tím klukem? Z toho se nedělej starosti."
,, Ale já jsem s tím klukem -Johnem Charwoodem chodila do škily. Pravděpodobně, když ho náš ředitel vyhodil ze školy, šel na školu k vám. "
,,Počkej?! To jako fakt?" řekla Eli a měla v obličeji překvapený výraz.
,, Jo"
Když jsme vešli do kavárny už jsme nezmínily ani slovo o Johnovi Charwoodovi a povídali jsme si o holčičích věcech. Já jsem si objednala frappucino a Elizabeth frappe.
,, To už je bude osm hodin? Promiň, ale já už budu muset jít... Já se ještě musím jít podívat na nějaký pitomý koncert. Víš máma chce, aby jsem byla dostatečně vzdělaná a aby jsem viděla nějakě koncerty."
Počkat to musí být, ale můj koncert na kterým hraju! Tak to je neuvěřitelné!!!
,, A nechtěla bys, aby jsem tam šli spolu?"
,,Tak jo... Ale nebude to tvoje máma by tě tam pustila? Říkala jsi přece..."
,,Ano, ano. Já vím... Ale já tam totiž hraju..."
,,To jako vážně? Tak tenhle den je plný překvapení... Nejdřív ty, pak znáš nejhoršího kluka se kterým jsme obě chodili do školy nakonec jdeš na samý koncert jak já a ještě k tomu tam hraješ!" zasměje se Eli.
ČTEŠ
Because family is important [CZ]
RandomRodina je moc důležitá. Lidi si někdy neuvědomují, že když nemaj rodinu, nemaj nic. Takhle jsem se pokusila vytvořit příběh o jedné holce, která takhle dopadla. Nevím jestli se vám to bude líbit, ale snad jo.