II. Schopnosti

127 8 0
                                    

Cítím jak mi na víčka dopadají sluneční paprsky, otevírám oči a rozhlížím se po pokoji, který je celý zalitý slunečním svitem. Prohlížím si pokoj, vypadá trochu jinak než vypadal včera večer, když jsem šla spát. Stěny jsou fialové, na pravé straně jsou dveře z tmavého dřeva, naproti nim je velké okno. Vstavám a jdu se podívat z okna. Dívám se na školní dvůr s velkou fontánou a basketballovým hřištěm. Slyším klepání na dveře. Otočím se a jdu otevřít. Za dveřmi je Logan a zírá na mě skoro s otevřenou pusou "Ty seš ještě v pyžamu?" "No a co?" hodím na něj nechápavý pohled. "No nic, ale měli bysme sebou hodit, snídaně už začali tak aby tam na nás něco zbylo." pousměje se na mě. "Tak ja na sebe něco hodím a za chvíli sem hotová." Zavírám dveře a jdu do vestavěné skříně se zdrcadlem, která je vedle mé postele. Vybírám si černé tílko a modré kalhoty. Ještě si zvýrazním řasy a můžu jít. Vycházím z pokoje a Logan tu na mě čeká opřený zády o zeď vedle mých dveří. Vyrážíme směrem ke schodišti. Scházíme poslední schody a potkáváme ostatní studenty. V jídelně je pár lidí, skoro všichni jsou po jídle. Jdeme ke švédskému stolu a já si nabírám dvě palačinky a liju si na ně čokoládovou polevu, ještě si beru sklenici džusu a jdu si sednout k volnému stolu nejblíž ke mne. Logan mě následuje a sedá si naproti mně. "Co budeme dnes dělat?" ptám se a dávám si do pusy poslední kousek palačinky. "Ukážu ti tvoje schopnosti a naučím tě s nimi zacházet." dopíjí svůj čaj. "Já vím jaké mám schopnosti a nevím co se s nimi mám učit." podívám se na něj otraveným pohledem. "A jaké to máš schopnosti?" nenávidím povrchní a namyšlený pohled. "Mám tři kovové drápy mezi klouby u prstů na každé ruce a ještě se mi rychle hojí rány, jako tobě." vítězně se usměju. "No dobře. Aspoň mám o část práce míň.Poď ukážu ti co se s nimi budeš učit." zvedá se a odnáší nádobí i po mě. Vychází ven a vede mě směrem k výtahu. Sjíždíme o patro níž a vystupujeme do kovově modré chodby, kterou znám ze včerejška. Vstupuje do dveří naproti výtahu a já těsně za ním. "Tohle je naše vycviková místnost. Tady učíme mutanty jak se bránit v případě nebezpečí svými schopnostmi." Já se budu učit jak se bránit kovovými drápy, to sem na to zvědavá. "Vytáhni drápy a zautoč na mě." Co? Jak jako zaútočit? "Tak dělej! Stojíš tam jak solnej sloup!" to mě naštvalo, nemám ráda když na mě někdo křičí takovymhle způsobem! Vytahuju drápy a běžím proti němu. Mířím mu na břicho a po jeho chvatu se ocitám na zemi. Sakra jak to udělal? "To bylo dobré. Tak ještě jednou." Udělám to samé znovu, ale čekám, že udělá to samé a po tom co mi chytí zápěstí vytahují drápy na druhé ruce a povede se mi ho bodnout. Vytahuji drápy a koukám jak rychle se mu hojí rána. "Tak to sem nečekal. Ale jsi dobrá Katy. Ještě chvíli a nikdo si na tebe nedovolí." mrkne na mě. "Kdo by si na mě dovoloval a proč?" něco mi tají, je to na něm vidět. "Nikdy nevíš koho potkáš, musíš být připravena na všechno." tomu mam věřit? Zatím mi nic jiného nezbývá ale já z něj dostanu co se stalo a ne že ne. "Tak pokračujem?" trénujeme ještě asi hodinu. Potom odcházíme na pokoj se osprchovat. Krásný pocit smýt ze svého těla pot a cítit ze svých delších hnědých vlasů vůni mandlí. Vysouším si vlasy a jdu dolů do obýváku. Sedím na gauči a koukám na nějaký seriál. Někdo přišel a sedl si vedle mě. Je to Raven. "Tak jak se ti u nás líbí? Co Logan?" prolomí trapné ticho, které tu do teď panovalo. "Je to tu fajn. A Logan je taky fajn." myslím, že pro lidi jako je Raven, Bobby a Marry je tahle škola super, protože mají kam jít. "Líbí se ti?" "Cože? Jak si na to přišla?" zaskočeně na ni civím. "Noo, myslím že se mu taky líbíš." myslím, že jsem právě trochu zčervenala. "Neříkám, že je ošklivej. Je hodnej, milej a vtipnej. Ale znám ho teprve dva dny, takže tvoje otázka je dost předčasná." podíváme se na sebe a začneme se smát. Myslím že jsem našla nejlepší kamarádku. Povídáme si o škole, o ostatních mutantech tady na škole a vůbec nemáme pojem o čase. Zůstaly bysme tu kecat třeba až do rána kdyby pro nás nepřišel Bobby, že máme jít na večeři. K večeři jsem si dala těstoviny s omáčkou a sedla si k Raven, Bobbymu a Marry. Ještě chvíli po večeři jsme si šli zahrát fotbálek. "Lidi deme spát." zavelil Bobby a všichni sme se sebrali a šli do svých pokojů. Zalézám do pokoje a oblekám se do pyžama. Ještě chvilku stojím u okna a sleduju školní dvůr ale jsem dost unavená a tak si lehnout do postele a usínám.

I'm a mutant (CZ)Where stories live. Discover now