Katy
Pomalu se probouzím a ještě chvíli ležím v posteli. Vzpomínám na to jak mě dnes v noci vzbudil Loganův křik. Co se mu mohlo zdát?
Je 7:30 tak vstávám z postele a jdu si vyčistit zuby. Beru si ze skříně bílé tričko a světle modré kalhoty. Ještě si namaluju řasy, stavím se pro Logana a půjdem na snídani. Vycházím z pokoje a klepu na Loganovy dveře...nic, klepu znova a znova nic. Otevírám dveře do jeho pokoje."Logane? Žiješ?" leží na posteli a kouká do stropu a vůbec si mě nevšiml. Chvíli stojím a pozoruju ho. Vůbec nezaregistroval že jsem přišla.
Logan
Dneska jsem se probudil dřív než obvykle. Je 6:57. Většinou vstávám tak o půl hoďky později. Lehnu si na záda a vzpomínám na dobu kdy jsme s Katy bydleli. Jak krásná doba to byla. Striker všechno posral, ale na druhou stranu bez něj bysme se vůbec nepoznali. Teď si nepamatuje vůbec nic. Jsem pro ní cizí člověk, mrzí mě to...dost mě to mrzí. Někdo klepe na dveře, nereaguju. Znova je to Katy "Logane? Žiješ?" vešla do mého pokoje a chvíli mě pozoruje. "Logane? Deme na snídani?" musím se vzpamatovat. Zapomeň nebo tě vzpomínání sejme. Tuhle větu jsem slyšel v nějaké písničce a utkvěla mi v paměti. Teď se to hodí k mé situaci nesmím vzpomínat nebo mě vzpomínky sejmou."Jo jdeme. Trochu sem se zamyslel." zvedám se z postele a oblékam se. Vyrážíme na snídani a Katy vůbec nic neříká. U snídaně oba mlčíme a cpeme se. "Dnes máme taky trenink?" vyhrkla. "Jasně. Jako každý den." učím Katy aby se uměla bránit jako dřív. Myslím že Striker se bude chtít pomstít za to že jsme mu ukradli mutanty, které Viktor tak pracně pochytal.
Jdeme s Katy do výcvikové místnosti. Učím jí to co posledně. Zlepšuje se. Ale stylem pohybů se nezměnila. Všechno je stejné-chování, vyjadřování, pohyby při obraně a boji, jen vzpomínky jsou pryč. Možná je to dobře, aspoň můžeme začít odznova. Ale stejně doufám že se jí vzpomínky jednou vrátí. Jak jsem se zamyslel Katy mě udeřila silnou ranou do břicha. Chytl jsem se za břicho a klekl si. "Promiň, já sem nechtěla tolik." sakra to bolí. "To je v pohodě. Jenom sem se zamyslel a nečekal to." dívá se na mě pohledem jako by chtela říct: "Ty taky přemýšlíš? To umíš?" "Tak pokračujem?" výraz ji z tváře skoro okamžitě zmizel. "Jo jasně." pokračujeme dál v treninku. Schytavam dost bolestivých ran do ramene, tváře, brady i břicha. Dnes sem nějaký nesoustředěný. "Zapomeň nebo tě vzpomínání sejme." Opakuju si porad dokola. Teď musím vzpomínky potlačit a věnovat se tréninku.
Je doba oběda a jdeme na oběd. Sedáme si k Marry, Bobbymu a k Raven. Myslím že si Raven a Katy padli do oka. Tráví spolu hodně času ikdyž je mezi nimi takový věkový rozdíl.
Katy
Jsem na obědě s Loganem, Marry, Bobbym a Raven. Logan je dneska ňák moc zamyšlený. Ani se moc nebránil na tréninku. Po obědě se jdu natáhnout na pokoj. Po chvíli přijde Logan, ani nezaklepal. "Slušností je zaklepat když vcházíš do cizího pokoje." přistoupil k mé posteli a sedl si na její kraj. "Promiň. Nechceš se jet dneska někam projít? Pořád zevlíme tady ve škole." taky mě to tu už moc nebaví, každý den je skoro stejný-snídaně, trenink, oběd, dívání na telku nebo hraní fotbalku, večeře a spát. "Jasně, proč ne? A rekneš mi konečně co se se mnou stalo že si nic nepamatuju a kde si mě našel?" chci vědět co se děje..."Řeknu, ale až venku." ,zvedáme se a jdeme se projít do nedalekého lesa.
"Tak povídej." nevypadá že by se mu chtělo zrovna moc mluvit. Asi mi to řekl jen aby mě vytáhl ven. "Promiň, ale o tom teď nechci mluvit. Někdy příště." to snad není možný?! "Proč mi to nechceš říct? Slíbils to..." grrr...nenávidím když se přede mnou něco tají... "Prostě ti to teď nemůžu a ani nechci říct...je na to jeste moc brzo..." hmm...super... "Víš co? Tak si to nech pro sebe. Ale potom nechápu proč mi to slibuješ!" tak to mě vytočilo. Otočila sem a jdu zpět do školy.
Ve škole jdu rovnou na pokoj. Nemám na nikoho náladu. Když něco slíbím tak to dodržím ne? Podle Logana asi ne...
Slyším klepání má dveře. "Nikdo tu nebydlí." klepání se ozvalo znova. "Tady nikdo nebydlí!" otevřeli se dveře a přišla Raven. "Ahoj. Co se stalo? Prej ste se pohádali s Loganem." "Hmm. Jak to víš?" sedla si ke mně na postel. "Logan mi to řekl. Řekl mi všechno a vypadal že ho to mrzí a ptal se po tobě." jeho to mrzí...aha... Mě taky, ale když něco slíbil tak to měl dodržet. "Poď si zahrát fotbálek, příjdeš na jiný myšlenky." nic se mi nechce ale nakonec jdu. Hrajeme s Raven fotbálek a opravdu jsem přišla na jiné myšlenky. "Hele, myslíš že by ti ze vzpomínkami mohl pomoct profesor Xavier?" to není špatný nápad.
Profesor Xavier je ředitel téhle školy pro mutanty a ovládá hodně dobře telepatii a telekynezii. "Můžu to zkusit. Hned zítra za ním zajdu." Raven je skvělá kamarádka. Zítra zajdu za profesorem, snad se dozvím víc než od Logana. Jdeme s Raven na večeři a připojují se k nám Marry s Bobbym. Logan vůbec nešel na večeři. Ani mi teď moc nechybí po té hádce. Ještě chvíli se díváme na televizi a pak jdeme spát.
Pomalu se probouzim, ještě je tma. Koukám na svůj telefon a je 1:04. Vstávám a jdu dolů do kuchyně se napít. V kuchyni sedí kluk myslím že se jmenuje Adam. Má černé krátké vlasy, celkem hubený a docela pěkný. Beru si limonádu ze skříňky a sedam si vedle něj. "Ty si Adam, že jo?" ujišťuji se, že je to ten kdo si myslím že to je. "Jo já sem Adam. A ty Katy vid'?" má nádherně tmavě hnědé oči. "Ano. Katy." prohlížím si psí známky na svém krku. "Taky nemůžeš spát co?" usmál se na mě. "Hmm. Co máš za schopnost?" snažím se aby nebylo trapné ticho. "Umím procházet zdmi." to se hodí.může vykrást třeba banku. "Jaká je tvoje schopnost?" vytahuji drápy a řežu se do ruky a dívám jak rychle se rána hojí. "Wow, to je dost dobrý." udiveně kouká. "No nevím co je na tom dobrýho." napila jsem se limonády z lahve v mých rukou. "Třeba že sou kovový, nebo ta regenerační schopnost. Co je to za kov?" to bych taky ráda věděla kdyby byl Logan schopen mi to říct. "To nevím. Od určité doby mám ztrátu paměti a už sem se s nimi takhle probudila." kéž bych věděla co jsem zač. Neznám ani své příjmení. "Paměť se ti určitě vrátí. Xavieruv syn ti určitě pomůže." vypadá jako milej kluk. "Já vím už k němu chodím od prvního dne co jsem tady." usmali jsme se jeden na druheho. "Jsi tu dlouho? Tady ve škole?" zeptala jsem se. "Asi tak 3 měsíce. Učím tady angličtinu." nadechuju se k další otázce ale než ji stihnu vyslovit Adam mě s odpovědí předběhne. "Ne rodiče. Neví že jsem mutant. Mámou by to vzalo s tátu myslím že asi taky." dívám se na něj omluvným pohledem. "To je v pohodě. Nemám nijak viditelnou schopnost, takže to nepoznají když jedu domů na prázdniny." usmál se, má tak hezký úsměv. Takhle jsme si povídali asi do půl čtvrté ráno. Dozvěděla jsem se že Adamovi je 27a má mladšího bráchu. "Asi bysme měli jít spát." promluvil po delší odmlce. "Jo, měli bysme. Uvidíme se na snídani?" myslím že Raven, Bobby ani Marry nebudou proti. "Jasně, proč ne?" pomalu se zvedáme a jdeme každý do svého pokoje. Doprovodil mě k mému pokoji, rozloučili jsme se a já jsem hned šla spát. Ráno slyším klepání na dveře. Otevírám dveře a v nich stojí Raven, Bobby a Marry. Oblikam se a jdeme na snídani. V jídelně potkáváme Adama a on si přisedl k nám. V zápětí si k nám sedá Logan.
Odpoledne opět trénujeme s Loganem. Je to obvyklý trénink ani si moc nepovidame. Myslím že bysme si měli vyříkat to co se mezi námi stalo. "Logane? Můžu s tebou mluvit?" Logan se zastavil při odchodu a vrací se ke mně. "Jasně že můžeš. O co de?" nesnáším ten jeho ironickej tón. "Já bych se ti chtěla omluvit za to co se stalo minule. Myslím že jsem to přehnala." "To nic. Chápu to." to je všechno co k tomu řekne? Aha... "Takže zase kámoši?" podávám mu ruku a on ji přímá a mumla si pod vousy "kámoši". Odchazime z tréninkové místnosti a já se jdu osprchovat. Od té hádky s Loganem uběhl asi týden. Za ten tyden se potkáváme jen na tréninku a na jidle. Jinak se vůbec nevidíme...a mrzí mě to. Skoro vůbec spolu nemluvíme, krom tréninku když mě učí nějaké nové chvaty. Odpoledne sedím na gauči a dívám se na nějaký film o tygrech a najednou si vedle mě někdo sedá. "Ahoj. Co ty tady tak sama?" jeho hlas jsem poznala hned na poprvé. Je to Adam. "Nudím se a tohle mi přijde jako dobrej způsob jak zabít čas." s absolutním nezájmem sleduju televizi. "Co takhle fotbálek?" dobrej nápad. Snad mi to zvedne náladu. "Proč ne? Tak se zvedej a deme!" za rice ho zvedám z gauče a jdeme hrát fotbálek.
Na večeři jsme seděli sami s Adamem. Logan seděl vše Jean a Bobby s Marry u svých spolužáků. Po večeři jsme šli do obýváku a povídali si s Adamem. "Ty jo to je hodin. Du spát." tak dlouho sem za vzhůru nebyla. Oba odcházíme spát a hned jak lehnu do postele tak usínám.
