Probouzí mě křik. Je to Loganův křik. Okamžitě vstávám a jdu k němu do pokoje. Třesu s jeho ramenem aby se probudil. Vzbudil se a břichem mi projela ostrá bolest. Lekl se mě a probodl mi břicho jeho drápy. "Promiň. Měl sem zlý sen." vytahuje drápy z mého břicha. "Zlé sny mívám taky." dívám se jak rychle se mi rány hojí. Už tam nemám ani stopu po jeho drápech. "To vím, taky křičíš ze spaní." jednou jsem málem probodla Raven když jsem usnula odpoledne na gauči a chtěla mě probudit, protože sem mluvila ze spaní. "Jdu spát. Dobrou Logane." seberu se a odejdu z jeho pokoje. Lehám si do své postele a hned spím.
Logan(před 3 roky)
Ležím v posteli asi už půl hodiny. Nechce se mi vstávat, ale musím. Pracuji u vojenské jednotky, které velí William Striker. Naše zvláštní jednotka je tvořená jen mutanty. Pracovali jsme jako normální vojáci v armádě. Ale jednou nám přidělili misi v Nigérii v Africe. Nevěděli jsme proč tam jedeme ale byl to rozkaz a tak jsme museli nasednout do letadla a na nic se neptat. Šli jsme do továrny na zpracování diamantů a různých vzácných kamenů. Striker tam hledal jeden meteorit který podle šéfa té společnosti spadl 3 dny cesty odtud. Vydali jsme se tam. Když jim vesničané nechtěli odpovědět kde ten meteorit leží, že je prý posvátný, tak je začali jednoho po druhém zabíjet. Já sem se sebral a odešel, protože už jsem nechtěl zabíjet. Odstěhoval jsem se do Kanady a našel si nové přátele. Jednou z mých kamarádek byla i Katy. Poznali jsme se když jsem se přistěhoval do Kanady v místní hospodě. Jsem tu už rok, pracuju jako dřevař a nemám se špatně. Konečně nemusím zabíjet. V práci a pokračujeme dál, musíme ještě zpracovat pár kmenů. Přijíždí k nám auto. "Něco sem jede." řekl kolega Matt. Nějaký starší Jeep. Z auta vylezl Striker a jeden z našeho týmu agent Zero. "Páni Logane, nezestárl si ani o den. Jak to děláš?" ja se do jeho týmu nevrátím, už nechci zabíjet. "Žiju zdravě." ušklíbnu se na něj. "Máme problém. Někdo jde po našem starém týmu." "To už mě nezajímá." jdu pryč. "Logane, tvoje vlast tě potřebuje!" křičí za mnou. "Ale ja jsem Kanaďan!" řvu za ním já. Nasedli do auta a odjeli. Odpoledne jsem byl s Katy v baru. "Dnes za mnou byl Striker." málem se zakuckala když sem ji to řekl. "Co chtěl?" snaží se vykaslat tu kapku co jí zaskočila. "Chtěl abych se vrátil. Odmítl jsem ho." "To je dobře, nejsi žádný zvíře Logane." tohle mi říkala často. Doprovazím ji domů. A ještě před jejím domem se loučíme. Obímám ji a dívám se jí do modrošedých očí. Zamiloval jsem se do ní hned první den co jsem ji uviděl.Myslím, že je ta pravá chvíle ji políbit. Pomalu k ní přibližuju hlavu a ona se nebrání. Spojujeme rty a chytám ji kolem pasu a ona mě kolem krku. "Co zítra? Nezajdeme někam?" souhlasím s jejím návrhem a ještě ji políbím a odcházím domů. Doma si jdu lehnout a ihned usínám. Vstávám okolo 7 ráno. Po práci jdeme se jen tak projít do místního lesa a držíme se za ruce jako puberťáci. Asi po měsíci vztahu se ke mne nastěhovala. Prodali jsme její dům a začali spolu bydlet. Zamiloval jsem se do ní a ona do mne. Pracuje jako učitelka v místní školce. Vždy se střídáme o auto. Jednou odvezu ja ji do práce pak zas ona mě. Dnes veze one mě do práce, ale mám divný pocit. Jako by se dnes mělo něco stát. V práci kácíme stromy. Fuj...co to tady smrdí? Jako by to bylo tady za tím keřem. Jdu se podívat a je tam uříznutá hlava jelena. Dívám se po okolí jestli tu není jeho tělo. Došel jsem až k silnici kde jsem našel Katino prázdné auto. Mám o ní strach. Jdu ji hledat přes silnici dál do lesa. Našel jsem ji...má zakrvacené břicho, nemá žádný puls...je mrtvá. NE! Kdo to mohl udělat? Po tváři mi stéká slza. Miloval jsem ji. Byl to Viktor! Rýhy na stromě jsou od jeho nechutně dlouhých nehtů. Je to taky mutant a pracoval s námi. Dost pil a je jen jediné místo kde by mohla být. Jdu do místního baru. "Viktore!" sedí u stolu a jak slyší své jméno tak se zvedá a jde ke mně. Vytahuji své kostěné drápy a on svoje nehty. Bojujeme spolu ale on mě přemohl. Ležím v bezvědomí na zemi. Viktor utekl. Někdo zavolal sanitku, která mě odváží do nemocnice kde zjišťují ze nemám žádné rány. "Můžu ti pomoct Logane." Striker stojí ve dveřích. "Nechci pomoc." Jdu k němu. "Mám prostředky díky kterým budeš nezničitelný." to už sem skoro teď s mojí regenerační schopností díky které prakticky nemůžu zemřít. "A jak?" co si vymyslí? "Víš jak jsme byli v Africe a hledali ten meteorit? Tak sem ho našel a je to nejpevnější slitina kovu. Nezničitelná." to zní lákavě. "Co to je?" "Adamantium. Lze roztavit jen jednou a je pevné že rozbije úplně všechno." "A jak mi tím chceš pomoct?" zeptal jsem se a hodil na něj pohrdavý pohled. "Budeš nezničitelný a můžeš se moct pomstít Viktorovi." nabídka zní lákavě. "Tak dobře, ale dáš mi Adamantium, nasměruješ mě a necháš mě jít." na tváři se mu tvoří malý úšklebek. "Dobře. Tak pojď."
Odvezl mě do jeho laboratoře a seznámil s podmínkami a dal se do práce. Jsme ve velké místnosti podobné operačnímu sálu. Uprostřed je jakási skleněná vana plná vody. Lehám si na lůžko které je připravené nad vodou. Striker mě poutá a připomíná mi podmínky. "Souhlasím, ale chci jiné jméno." je to součástí podmínek, že si můžu změnit jméno. "Dobře, a jaké?" "Rosomák tedy Wolverine." vzpomínám na příběh co mi vyprávěla Katy. Byl o Luně a jejím příteli, kterého jeden z duchů poslal na zem aby natrhal Luně růže. Luny přítel nevěděl ze když opustí svět duchů už se nemůže vrátit. Ten příběh sem nepochopil. Jméno Lubina přítele byl Rosomák, proto jsem si ho vybral. Přichází Striker a dává mi psi známky na krk. "Můžeme začít." dává mi do úst dýchací přístroj. Lůžko se noří do vody a já s ním. Proces začal. K mému tělu se přibližují rozpálené jehly a pomalu se mi zapichují do těla. Procházejí masem až na kost a začínají mi do kostry vpouštět roztavené Adamantium. Je to neskutečná bolest. Srdce mi buší neskutečně rychle. Proces je u konce a mě nebije srdce. Ale díky mým regeneračním schopnostem mi tep opět pomalu naskakuje. Slyším jak se Striker s někým baví. "Povedlo se. Odeberte vzorky DNA a vymažte mu paměť." jakmile jsem to uslyšel, začal jsem se vzpírat a popruhy začali povolovat. Kdyby mi vymazali paměť stalo by se ze mne zvíře a Strikerova pomůcka k zabíjení a to nechci. Osvobodil jsem se z pout a utekl. Utíkal jsem a našel jsem malý rodinný dům se stodou. Zaběhl jsem do té stodoly. Je tu hrozná zima, asi to bude tím, že na sobě nic nemám. Slyším otevírání dveří a kroky směrem ke mně. "Viděli jsme tě zaběhnout do stodoly." je to silnější muž kolem 60 let s šedivými vlasy. "Je tu zima." snad na mě přestane mířit tou brokovnicí. "Ty se divíš? Dyť na sobě nic nemáš. Utíkáš po divoký noci?" "Jo, tak něco." divoká noc, to bude ono. "Na vem si tohle na sebe, myslím že by starou trefil šlak kdyby tě takhle viděla." hodil po mně deku. "Děkuju." balim se do deky a jdu za ním dovnitř do domu. Vede mě nahoru do pokoje a dává mi oblečení po jeho synovi. "Až se oblékneš, tak přiď dolů na večeři." zavřel za sebou dveře a já si oblékl připravené bílé tílko, červenou kostkovanou košili a modré džíny. Scházím dolů a jdu do kuchyně. "Pojď, ať ti to nevystydne." usmívá se na mě paní ve stejném věku jako její manžel a také má šedivé vlasy. Sedám si ke stolu a pouštím se do steaku s brabmorami. "Všiml jsem si, že máte ve stodole pěknýho čopra." snažím se navázat aspoň nějakou konverzaci. "Jo, jestli chceš tak se můžeš svést až se najíš." "To bych moc rád." usměju se. Jsou tak milí a vůbec nevědí co jsem zač. Když jsme dojedli tak jsme šli do stodoly. Sedl jsem si na motorku a díval se na koženou bundu, kterou přinesla. "Vem si ji. Je taky po synovi." hodila ji po mně. "Děkuju." Oblékl jsem si bundu a seděla mi. "Moc ti sluší." usmála se na mě. "Víš co se stane s tím kdo prahne po krvi?" jako by věděl co mám v plánu. "Ne, to nevím." "Vykrvácí" upřímně se mi podíval do očí jako by se mi snažil rozmluvit to co se chystám udělat. Viktor musí zaplatit, že zabil to jediné na čem mi záleželo. Najednou se oba shrouti k zemi. Někdo je zastřelil. Zero...pomáhal Strikerovi. Sedám na motorku a vyjíždím ze stodoly. Hned mě začíná pronásledovat helikoptéra a dva plně vyzbrojené Hammery. Zajíždím do lesa. Jezdím mimo lesní cesty a vyjizdim zpět na silnici. Proti mě jede Hammer a ja vytahuji své drápy a prorezavam mu pneumatiky společně s nádrží. A ještě tu je jeden. Taky jede proti mně a za ním letí helikoptéra se Zerem. Pokládám motorku na zem, skáču na kapotu Hammeru a ze střechy skáču přímo proti rotoru helikoptéry. Drápy jsem uřízl asi 3 listy rotoru a helikoptéra se zřítila k zemi. Já se zvedám ze země a rány se hned hojí. Jdu k helikoptéře a Zero je těžce zraněný a mluví se Strikerem. "Jsem zraněný...ne není mrtvý." Prošel jsem kolem helikoptéry a šel směrem ke své motorce. Ještě jsem se podíval na helikopteru a zapálil malý potůček leteckého paliva z helikoptéry. Plamínek došel k helikoptéře a ta explodovala. Sedl jsem na motorku a odjel. Musím do L.A. najít jednoho kamaráda a člena našeho bývalého týmu Johna.
