L:„Dominiku kde to jsem?“
C:„Dominiku?“
L:„ahoj zlato“ objala jsem Calina.
D:„jsi v nemocnici, skolabovala si, našel jsem tě u auta“
L:„proč si byl u našeho auta? Šel si nahrávat s Calinem? To ani nevím, že jsem tě neviděla“
C:„zlato s kým se bavíš?“
L:„s Dominikem?“
C:„kde je?“
L:„vedle tebe?“
C:„zlato Dominik je v Praze, dneska ráno odjel, má tam koncert“
D:„měla by sis uvědomit že jsem jen v tvojí hlavě. Nemůžu ti to furt opakovat“ začal se smát.
L:„zlato zase ho mám v hlavě“ začala jsem brečet. Calin mě objal.
C:„v klidu zlato, dělají to ty antidepresiva, bavil jsem se s doktory, předepíšou ti jiné“
D:„nebudeš vědět kdy jsem v nebezpečí kotě“
L:„to nejde Cali“
C:„proč?“
L:„nebudu vědět kdy je v nebezpečí“
C:„zlato ale je normální že to nevíš, doktoři říkají že to může přejít do extrému že ti hlasy řeknou ať se jdeš zabit a tvůj mozek to bude brát jako dobrou radu a udělá to“
Podívala jsem se na něj vystrašeně.
L:„zlato já se bojím, prosím, potřebuju jiné, nebo žádné, nechci umřít, jsem moc mladá“
D:„ale notak, budeme navždy spolu, vím že mě miluješ, zkus jen skočit pod vlak nebo se podřezat a budeme navždy spolu“
L:„nech mě! Neskočím a nic! Miluju Calina! Už mě nech“ začala jsem brečet. Calin mě objal.
C:„v klidu, počkej tu a nic nedělej, hlavně ho neposlouchej“ rychle odešel a do chvilinky přišel s doktorem. Doktor mi něco přiložil k nosu a puse. Začala jsem chtít spát a taky usla.
........
Probudila jsem se. Calin mi podal prášek.
L:„zlato nechci ho“
C:„to už je ten nový, věř mi zlato“ políbil mě a já si vzala ten prášek a spolkla ho.
......
Doktoři si mě tam nechali na týden a za celou tu dobu už jsem ani jednou neviděla Dominika z hlavy. Dneska si mě jde Celin vyzvednout. Zrovna přišel do pokoje a za ním šel DOMINIK?!
L:„ne ne ne ne!“ začala jsem sebou škubat.
Calin za mnou rychle přiběhl a objal mě.
C:„co se děje zlato?“
L:„zase ho v-v-vidím, zlato já se bojím, pomoc prosiim“ začali mi téct slzy.
C:„zlato v klidu je to normální Dominik, přivedl jsem ho sebou“
D:„Louri, v pohodě? Mrzí mě že jsem ti způsobil tak vážné, ale věř mi, jsem to já“ klepala jsem se a cítila se vážně špatně Calin mě hladil.
L:„t-taky ho vidíš a slyšíš?“ Podívala jsem se na Calina.
C:„ano zlato, vidím a slyším, ty prášky fungují, už neuvidíš imaginarniho Dominika“ Domča ke mně pomalu přistoupil. Z pobytu v nemocnici jsem byla vážně unavená. Natáhla jsem se k němu a objala ho. Podíval se na mě nechápavě a sedl si ke mně na postel. Taky mě objal.
L:„vezměte mě už domů prosim?“
C:„jop, jdeme“ vstala jsem z postele a Dominik si mě přehodil přes rameno a donesl mě tak až do auta. Calin nebyl nejnadšenější ale byl s tim v pohodě
